ECB vyčítá Berlínu blokádu Commerzbank

Viceprezident Evropské centrální banky Luis de Guindos řekl Německu nahlas to, co si velká část Evropy myslí už delší dobu. V rozhovoru pro Financial Times prohlásil, že je „velmi obtížné, aby vlády tvrdily, že podporují Unii úspor a investic, a zároveň říkaly: ne, proti této konkrétní transakci jsme“. Tou transakcí je nabídka UniCreditu na převzetí Commerzbank. Tou vládou je německá vláda. Jedna z nejvlivnějších institucí EU tím veřejně obviňuje největší členský stát z pokrytectví vůči jednotnému trhu, na jehož pravidlech se sám podílel.

UniCredit už v Commerzbank ovládá 38,87 % prostřednictvím přímých akciových podílů, swapů a derivátů (Corriere della Sera, Ad Hoc News). Vedení Commerzbank 18. května nabídku placenou akciemi odmítlo jako příliš nízkou a příliš vágní. Německá vláda, která drží 12% blokující menšinu, hledá nástroj, jak transakci zastavit. Výměnná nabídka zůstává otevřená do 16. června.

Spor ukazuje slabé místo evropské bankovní integrace. V teorii ji podporují všechny vlády. V praxi si každá najde důvod, proč zrovna doma udělat výjimku.

Berlín nemá jasnou právní páku

Německo nemá pravomoc tuto transakci jednoduše zablokovat. Od roku 2014 tuto roli u velkých bank eurozóny převzala od národních regulátorů Evropská centrální banka, která nad nimi vykonává přímý dohled. Německý antimonopolní úřad je poslední formální překážkou, jenže fúze na první pohled nenaráží na soutěžní limity.

Vláda zvažovala, že přes státní rozvojovou banku KfW koupí větší podíl zhruba za 5 mld. EUR. Ministerstvo financí takový plán popřelo. Krajně pravicová AfD tlačí na kancléře Friedricha Merze, aby použil pravidla pro prověřování zahraničních investic a označil Commerzbank za strategickou infrastrukturu. Takový postup by byl ústavně vratký a téměř jistě by vyvolal právní reakci EU. Španělsko už čelí řízení pro porušení unijního práva poté, co Madrid uvalil omezení na domácí fúzi bank BBVA a Sabadell (Ainvest).

Kdo přijde o práci

Commerzbank obsluhuje zhruba 24 000 skupin firemních klientů a zajišťuje 30 % německého zahraničního obchodu. Odborový svaz ver.di odhaduje, že by mohlo zaniknout až 15 000 pracovních míst, hlavně ve Frankfurtu a Mnichově. Podle podnikové rady by počet mohl dosáhnout až 23 000. UniCredit zatím veřejně neslíbil žádné záruky zaměstnanosti.

Existuje ale i předchozí zkušenost. Když UniCredit v roce 2005 koupil HypoVereinsbank, zrušil přibližně 9 000 pracovních míst, značku však ponechal a úvěrování malých a středních firem dál držel v samostatné německé operaci. Obava, že se banka stáhne z lokálního byznysu, se tehdy nenaplnila. Commerzbank je ale pro německou ekonomiku mnohem důležitější infrastrukturou, a právě proto odbory tentokrát bojují tvrději.

Mimo Německo transakce zasahuje také Polsko. Commerzbank tam vlastní 69,1 % mBank, páté největší banky v zemi (Pb.pl). UniCredit už v Polsku působí, takže regulátoři budou muset posoudit i výslednou koncentraci trhu.

Každá vláda chrání své

Evropské vlády rády mluví o otevřenosti, ale u bank si každá hlídá vlastní dvorek. Francie nedávno posílila pravomoci regulátora blokovat bankovní fúze a akvizice, zatímco zároveň prosazuje evropskou unii kapitálových trhů. Le Monde celý integrační projekt označuje za „Arlésienne“ — věc, o níž se pořád mluví, ale nikdy nepřijde.

Náklady této roztříštěnosti jsou měřitelné. Pětadvacet největších evropských bank má dohromady zhruba stejnou hodnotu jako čtyři největší americké banky samy. Podle ECB bude zelená transformace do roku 2030 vyžadovat 1,2 bil. EUR ročně. Žádná evropská banka uzavřená převážně ve svém domácím trhu takový objem financování neunese. Jak řekl předseda Euroskupiny Kyriakos Pierrakakis: „Potřebujeme evropské šampiony, ne národní šampiony.“

Do 16. června rozhodnou institucionální správci fondů, zda své akcie nabídnou. Signál, který mezitím vyšle Německo, ovlivní i to, zda se příště někdo o podobnou přeshraniční transakci vůbec pokusí.