Plynový koridor míří na Balkán

V Soluni podepsalo 4. září jedenáct provozovatelů plynárenských soustav z devíti zemí dohodu o spolupráci, která má rozšířit Vertikální plynový koridor směrem na západní Balkán (Novini.bg, Powergame). Provozovatelé jsou firmy, které spravují národní přepravní sítě. Samotný koridor není jeden plynovod, ale řetězec národních sítí, přeshraničních propojení a terminálů na zkapalněný zemní plyn, propojený převážně dvoustrannými dohodami.

Právě touto trasou chtějí vnitrozemské státy jihovýchodní Evropy nahradit ruský plyn dříve, než v roce 2027 začnou naplno platit unijní zákonné lhůty. Soluňská dohoda ale zatím popisuje spíše mapu záměru. Část potrubí, o které se opírá, dosud nestojí.

Jižní články fungují

Na vstupu do koridoru už infrastruktura existuje a obchodně se používá. Řecký terminál Alexandrupoli, plovoucí zařízení, které převádí dovezený zkapalněný zemní plyn zpět do plynárenské sítě, funguje od konce roku 2024 s kapacitou 5,5 mld. metrů krychlových ročně (Adevarul). Starší terminál Revithoussa u Atén má téměř všechna vykládací okna rezervovaná až do roku 2040 (OT, Serbia Energy). Obchodníci tedy na tuto trasu nesázejí jen na pár sezon.

Směrem na sever do Bulharska už propojovací plynovod IGB od začátku provozu přepravil více než 39 milionů MWh (ICGB). Jak jsme psali v červenci, obchodníci si na řecko-bulharské hranici na několik let dopředu rezervovali 46 % dostupné kapacity. To ukazuje, že trasa má komerční základ, nejen politickou podporu (To Brief).

Krátkodobým úzkým hrdlem zůstává Bulharsko. Bulgartransgaz 1. září dokončil zdvojení potrubí na omezeném úseku mezi Kulatou a Kresnou, takže plyn může proudit dál na sever ve větším objemu. Větší modernizace, která má téměř zdvojnásobit kapacitu na rumunské hranici na 9,4 mld. metrů krychlových ročně, však závisí na dalších stavbách plánovaných do let 2027 až 2028 (Economic.bg, Jurnalul).

Za Bulharskem začalo Moldavsko prodávat časově omezená práva na přepravu plynu přes svou síť směrem k ukrajinským zásobníkům. Při rekordní březnové aukci v roce 2026 si obchodníci na jedné trase rezervovali 25 500 MWh denně (Moldpres). Objemy jsou malé, ale potvrzují, že plyn může projít celým řetězcem.

Větev na západní Balkán je zatím hlavně na papíře

Soluňský podpis přidal do skupiny severomakedonský NOMAGAS a srbský Transportgas Srbija. Už na červencové schůzce v Aténách provozovatelé řešili dostupnou kapacitu, pravidla tarifů a harmonogramy na jednotlivých hraničních bodech a vytvořili společnou pracovní skupinu (Gastrade).

Řecko a Severní Makedonie stavějí 123 kilometrů dlouhý propojovací plynovod z Nea Mesimvria do Negotina, financovaný Evropskou investiční bankou a Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj (NOMAGAS). Severně odtud NOMAGAS zadal zakázku za 29,4 mil. EUR na svůj 22,4 kilometru dlouhý úsek propojení se Srbskem, s cílem dokončení ve čtvrtém čtvrtletí roku 2028 (Balkan Green Energy News). U srbské části, dlouhé zhruba 144 kilometrů, srovnatelně podrobné veřejné informace o zakázkách chybějí.

Právě Srbsko ukazuje hlavní napětí celého koridoru. Srbijagas si v Alexandrupoli rezervoval 300 milionů metrů krychlových ročně na deset let (Vreme). To je skutečná rezervace, ale pokrývá přibližně desetinu roční spotřeby Srbska. Bělehrad zároveň dál prodlužuje krátkodobé dodávkové dohody s Gazpromem (Enerdata). Koridor mu proto zatím dává hlavně vyjednávací páku, nikoli plnohodnotnou náhradu dodávek.

Kdo získává a kdo platí

Unijní nařízení o útlumu dovozu ruského plynu, přijaté v lednu 2026, zakazuje od ledna 2027 dlouhodobé kontrakty na ruský LNG a do konce roku 2027 počítá s ukončením dovozu ruského plynu potrubím (European Commission, European Parliament). Právě tato lhůta dává koridoru politickou naléhavost.

Řecko a Bulharsko získávají roli uzlů a tranzitní poplatky. Rumunsko vydělává dvakrát: dnes jako tranzitní země a později jako producent, až začne těžba v černomořském poli Neptun Deep, plánovaná na rok 2027 (OMV). Severní Makedonie se může z koncového trhu posunout k roli tranzitní země.

Maďarsko a Slovensko stojí na politickém okraji této změny. Obě země dál spoléhají na ruský plyn přes TurkStream, tedy plynovod vedoucí z Ruska přes Turecko do jihovýchodní Evropy. Hlavní slovenský tranzitní operátor přitom v roce 2025 přepravil jen asi 5,4 mld. metrů krychlových, zatímco po zastavení ukrajinského tranzitu objem klesl z 17,8 mld. metrů krychlových (Pravda.sk). Konkurenční neruskou trasu nabízí chorvatský LNG terminál Krk, jehož kapacita se má koncem roku 2026 zdvojnásobit (HRT).

V datech je ale i varování. Když Ukrajina v prosinci 2025 dražila dvě tranzitní trasy, žádná firma si nerezervovala ani metr krychlový (LIGA.net). Dohody o spolupráci a slevy z tarifů nestačí, pokud se nepotká cena, načasování a poptávka. Soluň koridor politicky rozšířila. Fyzicky dokončený ani obchodně zajištěný tím ještě není.