Daňové úlevy na energie končí při inflaci 3.2%

Domácnost v Madridu tento měsíc zaplatila za elektřinu zhruba o 8 až 10 eur více. Od 1. června Španělsko vrátilo DPH na elektřinu z 10 % na 21 %, a ukončilo tak mimořádné snížení daně, které spotřebitele chránilo od chvíle, kdy krize kolem Íránu prudce zvedla ceny energií (El Español). Podobné ochranné mechanismy teď mizí i jinde v Evropě. V Itálii končí 6. června snížená spotřební daň z pohonných hmot, v Německu doběhne 30. června daňová úleva na paliva. Přichází to ve chvíli, kdy inflace v eurozóně v květnu vzrostla z dubnových 3,0 % na 3,2 % (Eurostat).

Zrychlení táhnou služby

Mezi dubnem a květnem se energetická inflace téměř nepohnula, zvýšila se jen z 10,8 % na 10,9 %. Hlavní tlak přišel od služeb: z restaurací, nájmů, pojištění nebo kadeřnictví. Inflace ve službách vyskočila z 3,0 % na 3,5 % a jádrová inflace, tedy ceny očištěné o kolísavé energie a potraviny, vzrostla z 2,2 % na 2,5 % (ECB).

S cenou ropy, která se určuje na světových trzích, centrální banky mnoho neudělají. U služeb je situace jiná. Jejich ceny odrážejí domácí mzdy, nájmy a náklady firem, tedy přesně tu část ekonomiky, na kterou míří úrokové sazby. Hlavní ekonom Evropské centrální banky (ECB) Philip Lane připustil, že „i pokud se původní energetický šok obrátí, sekundární dopady s námi nějakou dobu zůstanou“ (Investing.com).

Kdo náklady skutečně nese

Průměr eurozóny zakrývá velké rozdíly. Litva zaznamenala inflaci 5,1 %, kterou táhl zejména 39,3% nárůst cen nafty; země dováží veškerou ropu a nenabízí žádnou palivovou dotaci (LRT). Německo, kterému dočasně pomohlo snížení daně z paliv, skončilo na 2,6 %, byť podle Bundesbank samotná úleva stlačuje inflaci zhruba o 0,25 procentního bodu (Handelsblatt).

Ještě ostřejší je rozdíl ve mzdách. Německým zaměstnancům v prvním čtvrtletí roku 2026 vzrostla reálná mzda o 1,8 %, protože nominální zvýšení o 4,1 % překonalo inflaci (Destatis). Ve Španělsku podobná úleva nepřišla: kolektivní smlouvy přinesly v průměru 2,94% růst mezd, tedy méně než inflaci, a automatickou valorizaci podle životních nákladů má jen 30 % zaměstnanců pokrytých těmito smlouvami (Europa Press). Stejný vzorec ukazují Itálie a Řecko. S každým dalším měsícem, kdy mezera přetrvává, kupní síla dál klesá.

Vlády tyto daňové úlevy zavedly jako mimořádnou reakci na výpadky v Hormuzském průlivu, po nichž se ropa dostala přibližně na 105 až 111 dolarů za barel (SEB). Rozpočtové náklady byly značné. Evropská komise vyčíslila celkově přijatá opatření na více než 14,5 mld. EUR, přičemž 72 % z nich nebylo cílených (European Commission). Teď rozpočty nutí vlády ustupovat. Italský ministr životního prostředí prodloužení snížené spotřební daně z paliv vyloučil (Sky TG24, Askanews). Španělský institut Funcas odhaduje, že pokud dotace skončí v plném rozsahu a ropa zůstane drahá, inflace by se přes léto mohla dostat ke 4 % (Funcas).

Květnová inflace ještě z těchto úlev těžila. Červnová a červencová čísla už zachytí jejich rušení, takže se v datech objeví skokový efekt: statistické zvýšení dané koncem slev, nikoli novou vlnou cenového tlaku.

Trhy teď přisuzují 85 až 91% pravděpodobnost tomu, že ECB, která nastavuje úrokové sazby pro 20 zemí eurozóny, 11. června zvýší depozitní sazbu o 0,25 procentního bodu na 2,25 % (VT Markets). Dokonce i guvernér řecké centrální banky Yannis Stournaras, jeden z opatrnějších hlasů v Radě guvernérů, označil zvýšení sazeb za „nevyhnutelné z důvodů kredibility“ (Bloomberg).

Pokud inflace ve službách na úrovni 3,5 % znamená, že mzdy začínají dohánět dražší energie, čekání by mohlo ukotvit cenová očekávání výše. Jenže HDP eurozóny v prvním čtvrtletí roku 2026 vzrostl jen o 0,2 % (ECB) a spotřebitelská důvěra je na -19, tedy poblíž nejslabší úrovně od prosince 2022 (Trading Economics). Vyšší náklady na úvěry tlačí na domácnosti ze dvou stran: přes dražší energie i dražší hypotéky. ECB už jednou sazby do nabídkového šoku zvýšila, v roce 2011 pod vedením Jeana-Claudea Tricheta, a během několika měsíců musela kurz obrátit, když se prohloubila dluhová krize. Stažení dotací může poptávku zchladit samo. Zaměstnanci v Madridu a Římě, kterým mezitím mizí kupní síla, o tom rozhodovat nebudou.