EPA ruší většinu emisních limitů elektráren

Americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) podepsala 14. září konečné nařízení, kterým ruší většinu standardů pro emise skleníkových plynů z elektráren zavedených Bidenovou administrativou v roce 2024. Přestávají tak platit limity pro stávající uhelné bloky a nové plynové turbíny, jejichž splnění předpokládalo využití technologie zachycování uhlíku (EPA, Sidley).

Ještě dál by zašel samostatný návrh, který zatím není konečný. Zrušil by zbývající standardy a odvolal právní závěr EPA, podle nějž emise z energetiky přispívají k nebezpečnému znečištění ovzduší (Sidley). Právě o tento závěr agentura opírala svou pravomoc regulovat emise CO₂ z elektráren. Jeho odvolání by nezrušilo zákon o ochraně ovzduší ani by budoucí vedení EPA nemohlo připravit nové předpisy. Muselo by však jejich právní zdůvodnění vybudovat znovu od začátku.

Co už platí a co zůstává návrhem

Podepsané zrušení začne platit po zveřejnění ve Federal Register, tedy v oficiálním věstníku americké vlády. K 15. září v něm však ještě nevyšlo. Po nabytí účinnosti mohou nařízení napadnout u soudu generální prokurátoři jednotlivých států nebo ekologické organizace. Některá z příštích administrativ navíc může navrhnout nová pravidla.

Pro širší návrh zatím žádný termín dokončení neexistuje. Než o něm EPA rozhodne, musí proběhnout veřejné připomínkové řízení, které obvykle trvá několik měsíců.

Podle EPA přinese zrušení pravidel úspory ve výši 300 mld. USD (EPA). V dřívějším návrhu přitom sama agentura odhadovala úsporu v dnešních cenách při tříprocentní diskontní sazbě přibližně na 19 mld. USD (Federal Register). Rozdíl mezi oběma částkami EPA nevysvětlila. Podle jejího modelu se po zrušení pravidel zvýší emise oproti jejich zachování do roku 2035 o 123 mil. tun CO₂ ročně (regulations.gov). Jde o roční přírůstek, nikoli o součet emisí za celé desetiletí.

Dopad na Evropu je reálný, jeho příčiny však nejsou nové

Rozhodnutí EPA dále zvětšuje rozdíl mezi americkou a evropskou regulací, který existoval už před ním. Evropské podniky platí za elektřinu a plyn podstatně více než jejich američtí konkurenti. Draghiho zpráva o konkurenceschopnosti tento rozdíl připisuje ztrátě levného ruského plynu z plynovodů, unijnímu systému obchodování s emisními povolenkami ETS, v němž podniky platí za každou vypuštěnou tunu CO₂, a vyšším nákladům na energetické sítě. Za hlavní problém pro konkurenceschopnost považuje tyto strukturálně vyšší ceny také Akční plán Evropské komise pro dostupnou energii.

Zrušená americká pravidla by elektrárnám ukládala investice až později, protože lhůty pro jejich splnění spadaly do třicátých let. Dopad tohoto konkrétního rozhodnutí na ceny, výrobu či investice proto zatím nevyčíslila žádná evropská vláda, průmyslový svaz ani výzkumná instituce.

Případná americká nákladová výhoda nejvíce ohrožuje výrobce základních chemických látek a hnojiv. Plyn v těchto odvětvích slouží jako zdroj energie i jako výrobní surovina. Španělské chemické podniky už nyní platí za zemní plyn několikanásobek amerických referenčních cen (FEIQUE).

CBAM chrání dovozní trh, nikoli evropské vývozce

Unijní mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích CBAM vybírá od dovozců poplatek za emise obsažené v cementu, oceli, hliníku, hnojivech, vodíku a elektřině. Americký výrobek s vyšší uhlíkovou stopou by proto při vstupu na evropský trh zatížil vyšší poplatek (Commission CBAM, CBAM Regulation). Mechanismus tím chrání domácí trh EU, evropským vývozcům soupeřícím ve Spojených státech nebo třetích zemích však nepomáhá. CBAM navíc započítává emise z elektřiny použité při výrobě jen u některého zahrnutého zboží a chemické látky nepokrývá vůbec.

Rozhodnutí EPA nemůže změnit evropský právní rámec pro klima, který EU zavazuje snížit do roku 2030 čisté emise nejméně o 55 % a do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality. Ústup Washingtonu tedy evropské právní povinnosti nemění. Může zvýšit tlak na energeticky náročné evropské vývozce, kteří už dnes soutěží s nákladovou nevýhodou, zatím však nejsou důkazy o měřitelném novém otřesu pro ceny či investice. Rozhodující bude, zda Evropská komise a vlády členských států dokážou rozdíl v cenách energie zmenšit rychlejším povolováním projektů a investicemi do sítí. Toto rozhodnutí je v jejich rukou a jeho potřeba vznikla dávno před krokem EPA z minulého týdne.