Estonské obrněnce pro Moldavsko

Z evropských peněz půjde více než 50 milionů eur na nákup více než 100 taktických obrněných vozidel pro moldavskou armádu (ERR, Digi24). Financování poběží přes Evropský mírový nástroj, mimorozpočtový instrument EU, z něhož členské státy společně platí vojenskou pomoc partnerským zemím (EUR-Lex). Rámcovou dohodu podepsalo estonské Centrum pro obranné investice RKIK s moldavským ministerstvem obrany a kanadským výrobcem Roshel.

Pro Moldavsko, které je vystavené přímému ruskému tlaku, jde o konkrétní podobu bezpečnostních slibů, o nichž EU mluví už roky. Jenže nákupní model se rozšiřuje rychleji než veřejná kontrola kolem něj.

Jak se z Estonska stal evropský nákupčí

Evropský mírový nástroj funguje jinak než většina unijních výdajů. Pomoc schvaluje Evropská rada, tedy lídři členských států. Peníze nejdou z běžného rozpočtu EU, ale z národních příspěvků. I tak ale někdo musí vyjednat cenu, podepsat smlouvy a zařídit dodání. V moldavském případě tuto roli převzalo Estonsko.

RKIK zajišťuje nákupy z Evropského mírového nástroje pro Moldavsko od roku 2022. Dřívější zakázky se týkaly logistiky, komunikační techniky a sledovacích systémů (ERR). Dohoda na vozidla Roshel je zatím největší v této řadě a spadá do balíku pomoci pro roky 2022 až 2025, který má posílit mobilitu a přepravní kapacity moldavské armády (True North Strategic Review, Defence Blog). Dodávky mají být dokončeny do května 2027.

Model působí promyšleně. Malý pobaltský stát s důvěryhodnými obrannými institucemi nakupuje za evropské peníze. Brusel rozhoduje a financuje. Tallinn vyjednává a pořizuje techniku. Kišiněv ji dostává. Estonsko se tím stává výkonnou rukou unijní bezpečnostní politiky a ukazuje nákupní kapacitu, kterou větší členské státy zatím ve stejné roli nenabídly.

Rychle rostoucí závazek

Po Ukrajině je dnes Moldavsko druhým největším příjemcem podpory z Evropského mírového nástroje. Na roky 2021 až 2025 má přislíbeno 197 milionů eur (EEAS, EEAS). V květnu navrhla šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová zdvojnásobit roční podporu pro Moldavsko na 120 milionů eur, což by z něj udělalo největší balík mimo Ukrajinu (EEAS).

Moldavský ministr obrany Anatolie Nosatîi tvrdí, že vozidla zlepší výcvik, interoperabilitu a přiblížení evropským standardům (Digi24). Rumunsko, které s Moldavskem sousedí a pojí ho s ním jazyková blízkost, nákup rámuje jako přímé posílení moldavské obrany. Ve východní Evropě má taková podpora široké politické zázemí.

Shoda ale není úplná. Slovenský premiér Robert Fico považuje vojenskou pomoc EU nečlenským zemím za krok, který zvyšuje napětí, a Bratislavu staví do role „mírové země“ (European Interest). Jeho námitky nemíří na tuto konkrétní smlouvu, ale na kategorii vojenské pomoci z Evropského mírového nástroje. Ukazují tím strukturální limit: opatření z tohoto nástroje vyžadují shodu členských států v Radě a vlády, které vojenskou podporu chápou jako provokaci, mohou další balíky brzdit.

Mezera v odpovědnosti

Podstatnější napětí neleží v politickém nesouhlasu, ale v průhlednosti. Samotná nákupní smlouva, plán údržby ani dohoda o tom, kdo po dodání zaplatí náhradní díly, opravy a výcvik, se v dostupných veřejných dokumentech neobjevují (Defence Blog). Víme, že vozidla dorazí. Nevíme, kdo ponese provozní řetězec, až budou v Moldavsku.

Právě to je důležité, protože model se rozrůstá. Pokud EU zvýší moldavskou alokaci z Evropského mírového nástroje na 120 milionů eur ročně, bude estonské RKIK nebo podobné národní agentury spravovat větší objemy peněz se stejně omezenou veřejnou dokumentací. EU zjevně umí pro partnerskou zemi koupit obrněná vozidla. Méně jasné je, zda daňoví poplatníci dokážou dohledat, kdo peníze schválil, kdo bude spravovat techniku po dodání a kdo ponese odpovědnost, pokud se tento nákupní model rozšíří na více zemí a větší smlouvy.