EU otevírá cestu deportacím mimo EU

Evropský parlament 17. června hlasováním 418 ku 218 schválil první unijní nařízení, které vytváří společný právní základ pro přesun lidí určených k deportaci do center ve třetích zemích (European Parliament, DW). Dosavadní návratovou směrnici z roku 2008, kterou si jednotlivé vlády převáděly do vlastního práva, má nahradit přímo použitelné nařízení platné stejně ve všech členských státech. Text musí ještě formálně přijmout Rada EU, tedy členské vlády, ale parlamentní hlasování už uzavřelo jeho politický obsah (Brussels Times).

Jeden systém místo sedmadvaceti

Přechod od směrnice k nařízení mění rozložení moci. Podle unijních smluv směrnice říká vládám, čeho mají dosáhnout; nařízení stanoví jak a nepotřebuje převod do národního práva (TFEU Article 288). Směrnice z roku 2008 tak vytvořila 27 různých návratových systémů s odlišnou délkou zajištění, různými právy na odvolání i rozdílnou mírou vymáhání.

Nové nařízení tento aparát sjednocuje. Zajištění může trvat až 24 měsíců s možností šestiměsíčního prodloužení. Lidé, kterým hrozí deportace, budou muset odevzdat identifikační a biometrické údaje. Takzvaný evropský návratový příkaz, zapsaný v schengenských databázích, tedy ve společném unijním systému hraničních informací, umožní jednomu státu vymáhat deportační rozhodnutí jiného státu. Překročení hranice tak nemá znovu spustit právní lhůty od nuly (European Parliament, Brussels Times).

Úřady zároveň získají pravomoc prohledávat domovy, osobní věci a elektronická zařízení, pokud k tomu budou mít soudní nebo správní povolení. Odvolání proti deportaci už nebudou mít automatický odkladný účinek; soudy budou v každém jednotlivém případě rozhodovat, zda vyhoštění pozastaví (DW).

Centra mimo Unii bez mapy

Nejspornější část nařízení dovoluje dvoustranné dohody se třetími zeměmi, které by hostily návratová centra pro lidi, jimž už bylo nařízeno opustit EU. Nezletilí bez doprovodu jsou z tohoto režimu vyloučeni. Hostitelské státy musejí dodržovat zásadu non-refoulement, tedy zákaz přesunu člověka na místo, kde mu hrozí pronásledování (European Parliament).

Nejbližším existujícím modelem je italská dohoda s Albánií. Premiérka Giorgia Meloniová otevřela centra v Shëngjinu a Gjadëru, italské soudy však první zajištění zablokovaly kvůli pochybnostem o bezpečných zemích a zařízení byla později využita jinak. Generální advokát Soudního dvora EU 11. června dospěl k závěru, že centra mimo území Unie nejsou sama o sobě protiprávní, ale unijní standardy zajištění a práva na obhajobu nelze oslabit jen tím, že se člověk nachází jinde (College of Europe).

Nařízení tedy vytváří právní možnost pro návraty přes třetí země. Nepřináší ale infrastrukturu, ochotné hostitelské státy ani systém dohledu.

Národní realita převážila nad stranickou disciplínou

Tlak na hranicích při hlasování rozložil běžnou disciplínu politických frakcí. Všichni tři europoslanci maltské Labouristické strany hlasovali pro nařízení, ačkoli tím šli proti své středolevé frakci Socialistů a demokratů (S&D). Malý ostrovní stát s neúměrnou migrační zátěží dal v tomto případě přednost národnímu zájmu před stranickou solidaritou (European Parliament). Španělská vláda došla k opačnému závěru: text odmítla kvůli právním pochybnostem a proporcionalitě, zatímco dál zavádí širší unijní migrační pakt. Německá koalice se rozdělila po známé linii. CDU/CSU a krajně pravicová AfD nařízení podpořily, SPD a Zelení byli proti.

Berlín současně udržuje kontroly na pozemních hranicích, protože domácí tlak na viditelné výsledky v deportacích nečeká, až začnou platit nová unijní pravidla.

Provozní vakuum

Zda jednotný systém dokáže doručit to, co nezvládlo 27 oddělených režimů, závisí na věcech, které nařízení neřeší: smlouvách s hostitelskými státy, inspekčních právech, realistické míře skutečných návratů a dohledovém systému, který zatím nikdo nenavrhl. Národní soudy už v italsko-albánských případech ukázaly, že budou podmínky zajištění poměřovat se standardy základních práv bez ohledu na politickou ambici. Soudní dvůr EU téměř jistě udělá totéž. Tato právní bitva teprve začíná.