Unijní soud podržel katalánskou amnestii

Soudní dvůr Evropské unie 16. července rozhodl, že unijní právo nebrání španělské amnestii za činy spojené s katalánským hnutím za nezávislost (Euronews, Brussels Signal). Rozsudek odstraňuje nejsilnější právní útoky vedené proti zákonu na úrovni EU. Sám o sobě ale nikoho neamnestuje. O použití zákona budou rozhodovat španělští soudci a několik z nich už dalo najevo, že lucemburský verdikt nepovažují za automatické odpuštění.

Jak se spor dostal do Lucemburku

Dva španělské soudy využily článek 267 Smlouvy o fungování EU, tedy ustanovení, které národním soudcům umožňuje požádat Soudní dvůr EU o výklad unijního práva (článek 267 SFEU). Lucemburk odpovídá na právní otázku. Samotný případ pak dál rozhoduje soud, který se ptal.

Španělský Tribunal de Cuentas, tedy účetní tribunál dohlížející na nakládání s veřejnými prostředky, se ptal, zda odpuštění finanční odpovědnosti za veřejné peníze použité na referendum o nezávislosti v roce 2017 neporušuje unijní pravidla na ochranu rozpočtu. Audiencia Nacional, jeden z nejvyšších trestních soudů ve Španělsku, se samostatně ptala, zda amnestie obžalovaných v případu údajného terorismu spojeného s katalánským hnutím neoslabuje unijní protiteroristickou směrnici (RTVE).

Obě námitky padly, jeden limit zůstal

Soudní dvůr obě výhrady odmítl. U veřejných financí dospěl k závěru, že použití španělských veřejných peněz na nelegální referendum nepoškodilo rozpočet EU (Brussels Signal). U terorismu přijal argument, že španělská amnestie je vymezena dost úzce na to, aby unijní směrnice dál platila: zákon se vztahuje jen na katalánský kontext a vylučuje činy, které úmyslně způsobily vážnou újmu na lidských právech.

Jedna hranice ale obstála. Soudnímu dvoru vadilo ustanovení, které mohlo španělské soudce nutit uzavřít případy do dvou měsíců, tedy ještě předtím, než Lucemburk odpověděl na jejich otázky (Internazionale/Reuters). Španělsko si může navrhovat amnestie, nemůže však přerušit vlastní soudní kanál EU.

Puigdemont zůstává v právním mezistavu

Pro bývalé katalánské představitele, kteří čelí účetním nárokům před Tribunal de Cuentas, je cesta k amnestii po rozsudku z velké části otevřená (Eurasia Review). U Carlese Puigdemonta je mezera mezi unijním verdiktem a španělskou realitou největší.

Několik hodin po rozsudku ponechal soudce Nejvyššího soudu Pablo Llarena v platnosti Puigdemontův vnitrostátní zatykač (Antena 3). Llarenova argumentace nestojí na unijním právu. Tvrdí, že Puigdemontovo údajné zneužití veřejných prostředků zahrnovalo osobní obohacení, které samotný amnestijní zákon vylučuje. Na tuto otázku se Lucemburk nikdo neptal. Dalším místem, na němž bude záležet, se tak stává španělský Ústavní soud, který své vlastní rozhodnutí o amnestii odložil na podzim (Eurasia Review).

Pro premiéra Pedra Sáncheze je rozsudek politicky použitelný. Nejsilnější argument opozice, že amnestie porušuje unijní právo, prošel soudním testem a neobstál. Sánchez teď může svým parlamentním partnerům z Junts a ERC, tedy dvou hlavních katalánských stran podporujících nezávislost, jejichž hlasy drží jeho vládu, říct, že slibovaná amnestie prošla unijní překážkou (Ouest-France). Lídři hnutí za nezávislost odpověděli požadavkem na okamžité a úplné uplatnění zákona. Německá a francouzská média pojala rozsudek úžeji: jako právní kontrolní bod, nikoli jako zelenou pro separatismus (taz).

Soudní dvůr mohl říct, zda unijní právo amnestii blokuje. Nemohl rozhodnout, zda ji přijmou španělské soudy. Lucemburk odstranil ze stolu unijní právo. Za průtahy, uvážení i důsledky teď odpovídají soudy v Madridu.