Unijní soud uvolnil španělskou amnestii

Soudní dvůr Evropské unie 16. července rozhodl, že španělský zákon o amnestii pro katalánské separatisty není v rozporu s právem EU. Zákon tím přišel o jednu námitku na evropské úrovni. Nezmizela ale překážka, která drží Carlese Puigdemonta v belgickém exilu: španělský Nejvyšší soud amnestii na jeho případ dál odmítá vztáhnout a vnitrostátní zatykač na něj zůstává v platnosti (tisková zpráva SDEU č. 112/26, Euronews).

Co Lucemburk skutečně rozhodl

Španělské soudy položily Soudnímu dvoru EU, který zasedal ve velkém senátu, tedy ve své nejautoritativnější formaci, tři otázky. Zda amnestie poškozuje finanční zájmy EU. Zda porušuje unijní pravidla proti terorismu. A zda dvouměsíční lhůta, kterou zákon dává soudcům k rozhodnutí, nutí soudy ignorovat probíhající řízení před Soudním dvorem EU.

Odpovědi byly úzké. Amnestie spadá do pravomoci členského státu. Veřejné výdaje spojené s katalánským hnutím za nezávislost samy o sobě neznamenaly škodu pro rozpočet EU (Brussels Signal). Unijní protiteroristická pravidla nezakazují amnestii, jejímž cílem je politické smíření (Al Jazeera). A pokud by zákonná lhůta nutila španělské soudce rozhodnout dříve, než Lucemburk odpoví na předběžnou otázku, musí ji soudci odložit stranou (tisková zpráva SDEU).

Soudní dvůr ale neřekl, že Puigdemont amnestii dostal. Nenařídil Španělsku, aby zrušilo zatykač. A nerozhodl ani to, zda se na jeho jednání vztahuje výluka pro činy spojené s „osobním obohacením“. Tyto otázky patří španělským soudům (Politico, tisková zpráva SDEU).

Dva soudy, dvě cesty, obě v Madridu

Puigdemontův trestní spis má v rukou Nejvyšší soud. Jeho vyšetřující soudce odmítl amnestii vztáhnout na zbývající obvinění ze zneužití veřejných prostředků. Podstatná je argumentace: zákon vylučuje jednání spojené s osobním prospěchem a soudce považuje údajné použití veřejných peněz na kampaň za nezávislost právě za takový případ (el Constitucional, NRC). Soudní dvůr EU oslabil jeden pilíř tohoto odmítnutí, když odmítl argument o škodě pro unijní rozpočet. Domácí otázka ale zůstává: sedí výluka pro „osobní obohacení“ na Puigdemontův případ? To je španělské právo, nikoli právo EU.

Druhá cesta vede přes španělský Ústavní soud. Ten v červnu 2025 rozhodl, že amnestijní zákon je v širokém smyslu slučitelný se španělskou ústavou (Brussels Signal). Puigdemont nyní podal amparo, tedy ústavní stížnost, v níž tvrdí, že odmítnutí Nejvyššího soudu použít amnestii porušuje jeho základní práva. Pokud Ústavní soud výklad Nejvyššího soudu zruší, bude se muset znovu otevřít jak otázka zatykače, tak samotného použití amnestie (NRC).

Dokud španělský soud zatykač formálně nezruší, návrat z Belgie pro Puigdemonta nese skutečné právní riziko. Belgický i nizozemský tisk to popisují střízlivě: jde o krok blíž, ne o volný průchod (De Morgen).

Proč Evropa sleduje španělský případ

Média v několika zemích popsala rozsudek jako věc, která přesahuje španělskou politiku. Německé zpravodajství připomíná rok 2018, kdy soud ve Šlesvicku-Holštýnsku řešil španělskou žádost o Puigdemontovo vydání a ukázal, že evropský zatýkací rozkaz, tedy systém, jímž jeden stát EU žádá jiný o předání podezřelého, neruší rozdíly mezi vnitrostátními právními kategoriemi (Deutschlandfunk). Tehdy šlo o to, zda jiný stát vymůže španělský zatykač. V roce 2026 jde o to, zda Španělsko samo použije vlastní amnestii. Evropské soudy mohou odstranit námitky podle unijního práva, nemohou ale členský stát donutit, aby zákon, který přijal, vyložil určitým způsobem.

Soudní dvůr EU vymezil hranici mezi tím, co může blokovat unijní právo, a tím, co zůstává vnitrostátním rozhodnutím. Španělská amnestie touto hranicí prošla. Zda z ní bude mít prospěch i Puigdemont, jehož politické hnutí zákon pomohlo vyvolat, teď rozhodnou španělský Nejvyšší soud a Ústavní soud. Lucemburk případ zúžil. Dveře, kterými chce Puigdemont projít, má dál pod kontrolou Madrid.