Pat v EU zvedne strop na ruskou ropu

Jednadvacátý sankční balík EU proti Rusku se v Bruselu kolem 10. až 12. července zadrhl nikoli na jednom vetu, ale na tom, že vetovat mohl každý. Velvyslanci členských států v COREPERu, tedy výboru, kde se před schválením ministry vyjednávají konkrétní texty, se neshodli na balíku, který média popisovala jako nejambicióznější kolo sankcí od ruské invaze na Ukrajinu (Euronews, Rada EU). V jednom svazku ležely cenový strop na ropu, lodní registry, rybolovné kvóty i sporná jména na sankčních seznamech. Podle článku 31 Smlouvy o EU k tomu byla potřeba jednomyslnost. Každá vláda si našla něco, co potřebovala chránit.

Hodiny u ropného stropu

Zdržení mělo konkrétní cenu. Cenový strop EU na ruskou ropu funguje tak, že západní pojišťovny a přepravní firmy smějí obsluhovat ruskou ropu jen tehdy, pokud se prodává pod stanovenou hranicí. K 15. červenci se měl strop automaticky přepočítat. Protože světové ceny ropy vzrostly, vzorec by hranici posunul ze 44,10 dolaru za barel zhruba k 58 dolarům nebo výše (Euronews, Eurointegration). Vyšší strop znamená, že více ruských barelů může legálně využít západní přepravu a pojištění. Pro Moskvu to znamená vyšší příjmy.

Eurokomisař pro energetiku Dan Jorgensen chtěl strop zmrazit na nižší úrovni do ledna 2027. Jenže zmrazení bylo součástí širšího balíku. Když se nepohnul balík, nepohnulo se ani ono.

Mimo ropný strop Komise navrhla zařadit na sankční seznam dalších 30 tankerů takzvané stínové flotily, tedy starších plavidel, která vozí ruskou ropu mimo běžné pojišťovací sítě. Chtěla také rozšířit zákaz transakcí na 31 ruských bank a zasáhnout proti kryptoplatformám a prostředníkům ve třetích zemích, přes něž se obcházejí už platná pravidla (Baker McKenzie, United24). Podle Komise dosavadní opatření pokrývají 90 % někdejšího dovozu ruské ropy a 70 % aktiv ruského bankovního systému (energetické sankce Evropské komise, finanční opatření Evropské komise). Jednadvacátý balík měl přitáhnout šrouby v mezerách, které ještě zůstávají.

Tři země, tři brzdy

Pravidlo jednomyslnosti dává každé metropoli možnost držet celý balík, dokud se její problém nevyřeší. Tři příklady ukazují, jak tento mechanismus funguje.

Řecko, Kypr a Malta odmítaly zmrazení ropného stropu, protože přímo omezuje jejich lodní průmysl, který vydělává na přepravě ruské ropy a LNG (Upday). Nižší strop znamená méně nákladů, které mohou legálně převážet. Bulharsko protestovalo proti sankcím na miliardáře Vagita Alekperova spojeného s Lukoilem. Varovalo, že opatření by mohla ohrozit rafinerii v Burgasu, která zásobuje palivem část Balkánu (Il Foglio). Slovenský premiér Robert Fico hrozil blokací kvůli cenám energií v ekonomice, která je stále závislá na ruském plynu z potrubí (Noviny.sk).

Balík tedy neshodila jedna vláda. Systém ale dal každé výhradě stejnou blokovací sílu a výhrady se prostě sečetly.

Komu zdržení pomáhá

Každý týden odkladu nechává širší kanály pro ruské příjmy. Červnová analýza CREA z roku 2026 uvádí, že dovoz ruského LNG do EU byl stále nad úrovní z června 2025, Maďarsko za jediný měsíc dovezlo ruská fosilní paliva za 591 milionů eur a do unijních přístavů dorazilo osm zásilek ropných produktů vyrobených z ruské ropy, přestože pro ně už platí zákaz (CREA). Pro provozovatele stínové flotily a kryptoplatformy sloužící k vypořádání plateb znamená odklad čas navíc, aby přesunuli trasy dřív, než je doženou pravidla.

V Evropě zdržení pomáhá konkrétním odvětvím, která se vyhnou okamžitým nákladům nebo ztrátě části byznysu: řeckým rejdařům chrání poplatky za tranzit LNG, bulharským rafinérským zájmům přístup k ropě, iberským dovozcům ryb přístup k ruskému úlovku. Ti, kdo ztrácejí, jsou méně vidět, což je mimochodem jeden z důvodů, proč ztrácejí. Ruské příjmy zůstávají méně omezené a dál financují válku, kterou mají sankce prodražit. Unijní věrohodnost v používání ekonomického tlaku slábne pokaždé, když balík určený k vymáhání pravidel zastaví rafinerie, lodní registr a plynovod.

Sankce EU mají váhu proto, že platí pro jeden právní trh: stejná pravidla ve stejný čas svazují lucemburské banky, řecké tankery, polské celníky i francouzské konzuláty. Rusko ale Unie dokáže zasáhnout jen tehdy, když všech 27 vlád přijme část nákladů doma. Teď jich dost říká, že nechce.