EU povolí detenční centra mimo Unii

Evropský parlament a Rada EU, v níž vyjednávají vlády členských států, se 1. června dohodly na pravidlech, která členským státům poprvé umožní zadržovat odmítnuté žadatele o azyl ve třetích zemích. Nové nařízení o návratech vytváří rámec pro takzvaná návratová centra, tedy detenční zařízení mimo území EU pro lidi, u nichž už platí konečné rozhodnutí o vyhoštění. Unie tím dokončuje přepracování migračního práva ještě předtím, než 12. června začne platit širší Pakt o migraci a azylu (European Parliament, Council).

Nařízení zároveň povoluje domovní prohlídky při pátrání po migrantech bez oprávnění k pobytu, ruší automatický odkladný účinek odvolání proti deportaci a u osob označených za bezpečnostní hrozbu připouští zadržení bez pevného časového limitu (EFE). Prosadila ho většina sahající od středopravé Evropské lidové strany po krajně pravicové Patrioty pro Evropu. Sociální demokraté, Zelení a levice hlasovali proti. Mezi vládami byla proti jen Španělsko (El Español, Euronews).

Rámec bez místa

Každý členský stát teď může uzavřít dvoustrannou dohodu s vládou mimo EU, která by na svém území hostila detenční centrum. Na lidi přesunuté do takového zařízení se dál vztahuje Listina základních práv EU, protože za ně právně odpovídá členský stát, který je tam poslal (European Parliament). Nezletilí bez doprovodu jsou z režimu vyňati. Rodiny s dětmi nikoli.

Žádná třetí země zatím takovou dohodu nepodepsala. Pět vlád, Německo, Nizozemsko, Rakousko, Dánsko a Řecko, hledá možné partnery v Africe a Střední Asii. Nejvýrazněji zatím postupuje německý ministr vnitra Alexander Dobrindt, podle něhož chce Berlín uzavřít dvoustranné dohody do konce roku a je připraven nabídnout hostitelským státům finanční pomoc nebo vízové ústupky. Nizozemský think-tank Clingendael upozornil, že ochotných zemí bude málo a ty, které přistoupí, si mohou „říct o významnou kompenzaci“ (Brussels Signal).

Jediným fungujícím modelem jsou dvě italská centra v Albánii. Rozdíl mezi politickým plánem a výsledkem je výrazný: Itálie do nich převezla 527 lidí, přestože roční cíl činí 36 000. Italské soudy zablokovaly více než polovinu detencí. Organizace ActionAid odhaduje náklady zařízení na 153 000 eur za jedno lůžko. Albánie už dala najevo, že po roce 2030 dohodu neprodlouží.

Úzké hrdlo, na které zákon nedosáhne

Evropský problém s návraty nevzniká jen v právu, ale hlavně v diplomacii. Země původu často odmítají vydávat cestovní doklady, bez nichž nelze jejich občany deportovat. Francie v roce 2025 vydala zhruba 138 000 rozhodnutí o vyhoštění, vykonala jich ale asi 10,5 %. Měsíce trvající alžírské zmrazení cestovních dokumentů celý systém zablokovalo a ukázalo, že legislativní mezera nebyla hlavním problémem (Le Monde). Německo v prvním čtvrtletí roku 2026 deportovalo 4 807 lidí, meziročně o více než pětinu méně, zatímco rozhodnutí o vyhoštění se týká více než 237 000 osob. Španělsko v roce 2025 vykonalo jen 6,3 % rozhodnutí o vyhoštění.

Návratové centrum tuto aritmetiku nemění. Člověka zadrženého v Ugandě nebo Uzbekistánu nelze poslat domů bez pasu či náhradního dokladu vydaného zemí původu. Francouzské diplomatické zdroje pro Le Figaro uvedly, že nevidí, „jak by to mohlo fungovat“ (Le Figaro).

Kde vstoupí do hry soudy

Právní spory se pravděpodobně soustředí na dvě oslabené pojistky. Odvolání proti deportaci už nebude automaticky zastavovat vyhoštění; soudy budou muset v jednotlivých případech rozhodnout, zda zasáhnou (Euronews). Vyjednavači Parlamentu a Rady zároveň vypustili nezávislý kontrolní mechanismus pro návratová centra, který původně navrhovala Evropská komise, tedy výkonný orgán EU (Verfassungsblog).

Celou konstrukci může změnit i řízení před Soudním dvorem EU, nejvyšším soudem Unie. Ve věci Sedrata (C-414/25) má soud rozhodnout, zda je italský protokol s Albánií slučitelný s unijním právem. Předběžné stanovisko generálního advokáta z dubna protokol podpořilo, konečný rozsudek ale zatím nepadl. Pokud by soud rozhodl opačně, zpochybnil by právní základ, na němž nové nařízení stojí. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku má navíc samostatnou pravomoc blokovat jednotlivé přesuny pomocí předběžných opatření, tedy nástroje, kterým v roce 2022 zastavil britské deportační lety do Rwandy.

Nařízení ještě čeká formální hlasování v Parlamentu a Radě, očekávané v příštích týdnech. Politická většina existuje a právní rámec se brzy stane právem. Chybí ale provozní základ: ochotná hostitelská země a diplomatická páka na státy původu, které už roky odmítají spolupracovat.