Energetická výjimka EU uvolní €50 billion

Deset členských států EU je v postupu při nadměrném schodku, tedy v režimu, kdy Brusel formálně označil jejich veřejné finance za příliš uvolněné. Evropská komise teď chce vládám umožnit, aby si v letech 2026 až 2028 mohly z výpočtu schodku každý rok odečíst až 0,3 % HDP výdajů na energetiku. V celé sedmadvacítce by to znamenalo zhruba 50 mld. EUR ročně dodatečného rozpočtového prostoru (Bloomberg). Jenže pravidlo funguje opačně, než by čekal stát pod největším tlakem: nejvíc prostoru dostanou země se zdravými rozpočty, zatímco vlády s největší fiskální tísní téměř nic.

Jak výjimka funguje

Reformovaný Pakt stability a růstu, tedy soubor unijních pravidel pro schodky a dluhy (přepracovaný v dubnu 2024), dává každému členskému státu limit, jak rychle mohou růst jeho veřejné výdaje. Pokud vláda tento strop překročí o více než 0,3 % HDP za jeden rok nebo o 0,6 % kumulativně, může Brusel požadovat škrty (CEPR/VoxEU).

Energetický návrh do tohoto rámce vkládá výjimku. Výdaje, které splní podmínky, se do výdajového stropu počítat nebudou. Má jít o zelené investice, například modernizaci sítí, bateriová úložiště nebo obnovitelné zdroje (návrh poznámky Rady, březen 2026). Dotace na paliva, plošné cenové stropy a všeobecné snížení DPH jsou výslovně mimo hru.

Konstrukce kopíruje únikovou doložku pro obranu, kterou už využívá 17 členských států, a vejde se do stejného balíku 1,5 % HDP. Nejde tedy o nové peníze, ale o přesunutí už existujícího prostoru.

Kdo získá prostor a kdo zůstane mimo

Francie má schodek kolem 5,1 % HDP, je už v postupu při nadměrném schodku a novou flexibilitu fakticky využít nemůže. Vláda Sébastiena Lecornua kvůli i mírné energetické úlevě zmrazila napříč ministerstvy 3,2 mld. EUR kreditů a zrušila dalších 847 mil. EUR. Žádný francouzský představitel se k vyloučení Francie veřejně nevyjádřil.

Itálie se schodkem kolem 3,1 % z postupu vystupuje, a může tak podle propočtů využít zhruba 6,5 mld. EUR ročně. Komise ale omezila způsobilé výdaje na zelené investice, čímž odmítla snahu Říma prosadit široké snížení daní z pohonných hmot (Euronews). Portugalsko má při schodku pouhých 0,1 % prostoru nejvíc. Země, která kdysi potřebovala záchranný program, dnes pohodlně dosáhne na flexibilitu, již téměř nepotřebuje.

Nejsilnější rozpočty tedy získají největší manévrovací prostor. Státy, v nichž energetická chudoba dopadá nejtvrději, dostanou nejméně.

Německo blokuje to, co samo praktikuje

Německá vláda Friedricha Merze označila širší rozpočtové navýšení navrhované Komisí za „nepřijatelné v době, kdy všechny členské státy vynakládají značné konsolidační úsilí“. Švédská ministryně pro evropské záležitosti to řekla přímočařeji: „Žádné peníze zdarma neexistují.“

Samo Německo přitom hospodaří se schodkem zhruba 4 % HDP, tedy nad tříprocentním limitem. Vlastní ústavní dluhovou brzdu obešlo pomocí 500miliardového mimorozpočtového fondu na infrastrukturu. Berlín tak Římu a Madridu káže fiskální disciplínu, zatímco doma používá účetní konstrukci, kterou by v jiné zemi nejspíš popsal méně shovívavě.

Daň, kterou nikdo nechce vybírat

Zatímco vlády rozšiřují schodky, aby chránily spotřebitele, energetické firmy si ponechávají mimořádné zisky, tedy přebytky vzniklé z abnormálně vysokých velkoobchodních cen. V dubnu 2026 vyzvalo pět zemí k unijnímu odvodu z těchto zisků. Komise ponechala rozhodnutí na národních vládách. Itálie zvýšila regionální podnikatelskou daň pro energetické firmy z 3,9 % na 5,9 %. Žádná další velká ekonomika v tomto cyklu smysluplnou windfall tax nezavedla. Fiskální náklad nesou daňoví poplatníci, marže zůstává výrobcům energie.

ECB varovala, že „jakákoli odchylka od zásad dočasnosti, cílenosti a přizpůsobení by byla kontraproduktivní a mohla by vést k odlišnému nastavení měnové politiky“. Před Unií tak stojí prostý problém: může se rámec, který rozpočtový prostor nabízí hlavně těm, kdo ho nepotřebují, a uzavírá ho těm, kdo ho potřebují nejvíc, ještě tvářit jako společný?