EU dovolí Německu sčítat energetické dotace

Evropská komise bez větší publicity umožňuje Německu kumulovat energetické podpory. V roce 2026 budou moci vybrané továrny čerpat na tutéž spotřebu elektřiny dvě formy státní pomoci: kompenzaci cen elektřiny a novější berlínskou průmyslovou cenu elektřiny. Německému těžkému průmyslu to sníží účty za proud. Zároveň to prověří, zda evropská soutěž ještě stojí na společných pravidlech, nebo čím dál víc na hloubce národních rozpočtů.

Širší německá úleva by podle dostupných odhadů mohla rozpočet stát asi 1 mld. EUR navíc. Samotná průmyslová cena elektřiny je součástí německého programu v hodnotě zhruba 3,8 mld. EUR na roky 2026 až 2028, jehož cílem je u uznatelné spotřeby dostat cenu poblíž 50 EUR/MWh. Právní prostor k tomu Komisi dává dočasný krizový rámec, který ponechává mimořádnou podporu otevřenou do 31. prosince 2026.

Jak sleva funguje

Kompenzace cen elektřiny vrací podnikům část uhlíkových nákladů, které se skrývají v účtech za proud. Průmyslová cena elektřiny snižuje účet přímo. Pro Německo je podstatné, že firmy si už nebudou muset vybírat: na stejnou jednotku elektřiny mohou dostat obě podpory. Němečtí oceláři tento model popisují jako dvojí mechanismus úlev pro energeticky náročné uživatele.

Důležitá je aritmetika, ale ještě víc samotný mechanismus. Berlín pokryje takovou část velkoobchodních nákladů, aby se uznatelná spotřeba přiblížila 50 EUR/MWh. Podle krizových pravidel může podpora pro energeticky náročné firmy vzrůst z 50 % na 70 % uznatelných nákladů na elektřinu, aniž by podniky musely splnit dodatečné podmínky zelených investic.

Německo má skutečný průmyslový problém. V energeticky náročných odvětvích pracuje téměř 1 milion lidí a tato odvětví vytvářejí zhruba 17 % hrubé přidané hodnoty průmyslu. Výroba zůstává přibližně 12 % pod úrovní před pandemií a energeticky náročná produkce byla v dubnu 2026 jen o 0,9 % vyšší než před rokem. Berlín si kupuje čas pro slabé továrny, neodměňuje konjunkturu.

Náklady se přesouvají přes hranice

Nejprve získají německé závody. Nejprve zaplatí němečtí daňoví poplatníci. Poté se tlak přelije na jednotný trh, protože konkurenti prodávají do stejných evropských dodavatelských řetězců, ale bez stejné rozpočtové opory.

Účty továren za elektřinu nejsou jen velkoobchodní cena proudu. Zahrnují také síťové poplatky, daně, odvody a zajištění, tedy předem sjednané kontrakty, které podniky chrání před výkyvy trhu. Francie ukazuje, proč na tom záleží: síťové tarify pro odběratele na vysokém napětí, včetně velkých průmyslových spotřebitelů, od 1. srpna 2026 vzrostou v průměru o 3,34 %. Francouzská chemička nebo ocelárna může mít přístup k nízkouhlíkové elektřině, ale pořád soutěží s německými provozy, jejichž konečný účet sníží federální peníze.

Itálie stojí před tvrdší volbou. Její podniky už v roce 2025 platily za elektřinu v průměru 278 EUR/MWh, zatímco v Německu to bylo 242 EUR/MWh, ve Francii 183 EUR/MWh a ve Španělsku 171 EUR/MWh. Řím může německý nápad napodobit, rozsah už mnohem hůř. Italský parlamentní rozpočtový úřad počítá pro rok 2026 se schodkem 2,9 % HDP a dluhem 138,6 % HDP. Dorovnávat Německo by znamenalo řešit drahou energii dalším dluhem.

Polsko stojí na obou stranách účtu. Německý průmysl nakupuje od polských dodavatelů, takže udržení německých továren v chodu podporuje objednávky za hranicí. Polské firmy se spotřebou 500 až 2 000 MWh ale už dnes čelí nákladům na elektřinu 19,15 EUR za 100 kWh, tedy nad unijním průměrem 18,37 EUR. Německá dotace tak může chránit polskou poptávku u dodavatelů a zároveň poškodit polské výrobce na dalších stupních řetězce.

Švédský problém je jiný: pravidla. Jihošvédská cenová zóna SE4 má ceny elektřiny zhruba na německé úrovni a švédský průmysl chce elektrifikovat podle stabilních unijních pravidel. Pokud se podobné ceny setkají s nerovnými dotacemi, výhoda nevzniká z produktivity, ale z veřejného rozpočtu.

Co ještě potřebuje kontrolu

Klíčovým chybějícím dokumentem zůstává úplné rozhodnutí Komise, které povoluje kumulaci podpor na stejný objem elektřiny. Obecný rámec státní podpory je veřejný, ale z dostupných materiálů není jasné, jaké Německo nastavilo pojistky, kdo přesně může podporu čerpat a jak se bude kontrolovat.

Chybí také čistá mapa podle jednotlivých závodů, která by ukázala, kdo zdvojenou úlevu skutečně dostane. Eurostat upozorňuje, že ceny elektřiny pro nebytové odběratele se liší podle pásma spotřeby a zahrnují energii, dodávku, síťové náklady, daně i odvody. Národní průměry proto mohou stejně snadno zakrývat jako vysvětlovat.

Němečtí oceláři už žádají trvalou celkovou průmyslovou cenu elektřiny 50 EUR/MWh. Pokud se dočasná krizová pomoc promění ve stálý německý nárok, váhy jednotného trhu se posunou od společné disciplíny k členskému státu, který dokáže utratit nejvíc.