Migrační solidaritě EU chybí 9,000 míst

Dne 12. června začali řečtí pohraničníci prověřovat příchozí podle nového migračního systému EU v sedmidenních lhůtách. Ve stejný den německý ministr vnitra potvrdil, že kontroly na vnitřních hranicích zůstanou nejméně do září. Obě země váže stejných deset právních aktů. Do praxe je ale převádějí za velmi odlišných podmínek.

Pakt ukládá všem státům EU, aby do sedmi dnů prověřily lidi přicházející neregulérně, provedly biometrické kontroly přes Eurodac (společnou unijní databázi otisků prstů) a nasměrovaly je buď do azylového, nebo návratového řízení. Většina těchto pravidel má podobu nařízení, takže platí přímo a národní parlamenty k nim nemusejí přijímat zvláštní zákony. „Přímo použitelné“ ale neznamená, že se systém spustí sám. Státy musejí určit odpovědné úřady, proškolit pracovníky, postavit kapacity a propojit databáze.

Rychlá shoda, vládní zkratky, přetížené úřady

Litva přijala celý legislativní balík, pověřila úřad ombudsmana dohledem nad dodržováním práv a vyčlenila 73,9 mil. EUR z unijních fondů (Lrytas). S Kyprem uzavřela bilaterální dohodu o přemístění 58 lidí a za zbytek své solidární povinnosti zaplatila 1,14 mil. EUR (LRT). Čísla jsou malá, ale mechanismus funguje.

Francie dala přednost rychlosti před parlamentní kontrolou. Vláda předložila zmocňovací zákon, který jí umožní upravit francouzské právo vládními nařízeními místo toho, aby Parlament projednal pakt článek po článku (Vie publique). Le Monde napsal, že právníci, úředníci i nevládní organizace se nyní pohybují ve směsi dekretů, vyhlášek a oběžníků, tedy v „zóně právní nejistoty“.

Nizozemsko k unijním požadavkům přidalo vlastní zpřísnění: ruší trvalá azylová povolení a omezuje slučování rodin. IND, nizozemský imigrační úřad, varoval, že souběh obou agend může službu přetížit. Zemi stále chybí zhruba 23 000 míst v přijímacích zařízeních a 100 z 342 obcí neposkytuje ubytování vůbec (DutchNews).

Politické odmítnutí v jazyce plnění pravidel

Polsko získalo dočasnou roční výjimku ze solidárního mechanismu pro rok 2026. Komise ji odůvodnila tím, že Polsko hostí více než milion ukrajinských uprchlíků a zároveň čelí instrumentalizované migraci na hranici s Běloruskem (Onet). Ministerstvo vnitra poté prohlásilo, že Polsko „nebude přijímat migranty z jiných států ani nést související náklady“. Jednoroční úleva se tak v domácí politice proměnila ve slovník trvalého vyvázání.

Berlín tvrdí, že pakt omezí neregulérní sekundární pohyby migrantů mezi členskými státy a tím odstraní potřebu kontrol uvnitř Schengenu. Ministr vnitra Alexander Dobrindt přesto drží tyto kontroly nejméně do 15. září 2026 a nezveřejnil žádné měřítko, podle něhož by je vláda zrušila. Z šestnácti německých spolkových zemí chtějí zřídit centra pro zpracování sekundární migrace jen tři (Tagesschau).

Solidarita naředěná předem

Mechanismus sdílení zátěže měl zabránit tomu, aby státy na vnější hranici, hlavně Řecko a Itálie, nesly azylový tlak samy. Právní text stanoví roční minima: 30 000 relokací a 600 mil. EUR ve finančních příspěvcích (otázky a odpovědi Komise).

Členské státy slíbily méně. Podle Euronews skončil výsledek pro rok 2026 na 21 000 relokacích a 420 mil. EUR. Po započtení výjimek, jako je ta polská, se účinná čísla ještě snižují.

Řecko přijalo prováděcí zákon 9. června (gr.euronews.com) a screening i hraniční řízení už běží. Human Rights Watch upozornila, že nezávislý dohled vyžadovaný paktem automaticky nedosáhne na místa, kde se odehrávají donucovací praktiky na hranici. Pravidla zajišťují pozorovatele ve screeningových bodech. Nepokrývají ale to, co se stane před tím, než se člověk do systému vůbec dostane.

Komise může zahájit řízení pro porušení unijního práva a vymáhat nezaplacené solidární příspěvky. Nemůže řídit azylové úřady, obsadit hraniční stanoviště ani postavit ubytovací kapacity. Polská výjimka se bude znovu posuzovat v prosinci 2026. Právě tam se ukáže, zda solidární povinnosti vydrží střet s domácí politikou.