EU vyšle na Kypr omezeného zmocněnce

Evropská komise se chystá jmenovat zvláštního zástupce pro kyperský mírový proces, a vstoupit tak do diplomacie, kterou formálně vede Organizace spojených národů. Kyperský prezident Nikos Christodulidis v červnu potvrdil, že o konkrétních jménech mluvil s předsedkyní Komise Ursulou von der Leyenovou (Kathimerini Cyprus). Jenže zatím neexistuje zveřejněné rozhodnutí Rady EU, rozhodnutí Komise ani zadání, z něhož by bylo patrné, co bude takový zástupce skutečně smět dělat. Podstatný je právě rozdíl mezi oznámením a pravomocí.

Komise vyjednávat nemůže, ale bez ní se dohoda neobejde

Jednání mezi dvěma kyperskými komunitami a třemi garančními mocnostmi, tedy Řeckem, Tureckem a Spojeným královstvím, zprostředkovává generální tajemník OSN (UN Good Offices Mission). Komise nemůže vyjednávat o území, odchodu vojáků ani o rozdělení moci. To zůstává na stranách konfliktu a OSN.

Role Komise je méně viditelná, ale prakticky nepostradatelná. Když Kypr vstupoval do EU, protokol č. 10 pozastavil platnost unijního práva v oblastech, nad nimiž Kyperská republika nevykonává účinnou kontrolu. Pravidla EU pro volný pohyb, cla, veřejnou podporu nebo režim hranic se proto na severu ostrova jednoduše neuplatňují.

Pokud by jednou vznikla dohoda o sjednocení, musela by se tato pravidla znovu zapnout. K tomu je potřeba právní návrh Komise a jednomyslné rozhodnutí Rady EU, tedy členských států. Každá vláda má veto. Zvláštní zástupce žádné.

Komise už přitom na ostrově působí. Podle deníku Politis EU od roku 2006 vyčlenila více než 760 mil. EUR na granty, technickou pomoc a stipendia pro tureckokyperskou komunitu, aby ji připravila na možné znovusjednocení. Peníze tečou tak, aby neznamenaly uznání severokyperské entity (nařízení o pomoci). Zástupce Komise by mohl k diplomacii OSN připojit konkrétní realizační balík. Brusel umí snižovat technické překážky. Politickou stavbu ale nařízením nerozpustí.

Páky mají vlády, ne zástupce Komise

Atény a Nikósie chtějí, aby nový zástupce sloužil jasnému účelu: spojil Kypr s konkrétními výhodami, o které Turecko v EU stojí. Modernizace celní unie, vízová liberalizace i zamrzlý přístupový proces jsou pro Ankaru cenné. Zástupce Komise jí je ale nemůže nabídnout ani odepřít. To mohou jen vlády členských států, pokud se společně rozhodnou, že je budou podmiňovat tureckým posunem v kyperské otázce (CNA, Protothema). Christodulidis tento přístup popisuje jako „postupný, přiměřený a vratný“: pokrok ve vztazích EU a Turecka má jít ruku v ruce s pokrokem na Kypru.

Dne 8. července tlačili von der Leyenová a předseda Evropské rady António Costa v Ankaře na tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana, aby se úsilí o kyperské urovnání obnovilo a navázalo na širší dynamiku vztahů EU a Turecka (Fakti, Kathimerini Cyprus). O dva dny později ale upřesnili, že Brusel má proces OSN podporovat, ne nahrazovat.

Problém je v tom, že členské státy nemají stejnou chuť udělat z Kypru hlavní bránu ke vztahům s Tureckem. Německo bere Turecko jako nepostradatelného partnera v NATO na jihovýchodním křídle, důležitého pro bezpečnost v Černém moři i pro obranně-průmyslovou spolupráci (SWP, Tagesschau). Berlín podporuje propojení OSN a EU, ale z veřejných vyjádření vyplývá, že vztahy s Tureckem chápe jako příliš široké na to, aby je svázal s jednou otázkou. Itálie počítá podobně: migrace, Libye, energetika a stabilita ve Středomoří tlačí Řím k tomu, aby si s Ankarou nechal otevřených více kanálů (Formiche).

Z citovaných postojů vyplývá, že Řecko a Kypr jsou zatím jediné vlády, které z ostrova dělají ústřední podmínku vztahů EU s Tureckem. Zástupce Komise se tím dostává do známé bruselské pozice: technicky je nepostradatelný, politicky závisí na metropolích, které řeší i jiné věci.

Chybějící mandát

Zvláštní zástupce může pomoci s provedením dohody. Nemůže donutit vlády, aby vůči Turecku použily páky, které mají v rukou ony. Jeho jmenování potvrzuje nepostradatelnou roli Komise jako právního inženýra případného urovnání: bez Bruselu zůstane protokol č. 10 zmrazený a žádná mírová dohoda nebude moci fungovat uvnitř unijního práva. Nepotvrzuje ale, že členské státy promítnou podmínky do skutečných rozhodnutí Rady EU. Právě to by z technokratického zástupce udělalo politický tlak. Mandát k takovému kroku zatím zveřejněn nebyl.