EU tlačí na Turecko přes obchod

Evropská komise má jmenovat nového zmocněnce pro kyperskou otázku. Nahradí Johannese Hahna, který v březnu rezignoval. Kyperský prezident Nikos Christodulidis po jednání s předsedkyní Komise Ursulou von der Leyenovou a předsedou Evropské rady Antoniem Costou řekl, že EU v posledním pokusu o posun hraje „nejzásadnější roli“ (Cyprus Mail). Samotné jmenování je procedurální krok. Skutečný test bude jinde: zda Unie dokáže svou hospodářskou váhu proměnit v diplomatický vliv u nejdéle zamrzlého konfliktu v Evropě.

Co zmocněnec může a co ne

Zmocněnec EU nebude prostředníkem mírových jednání. Ta zůstávají pod OSN. Její vyslankyně María Angela Holguínová nyní pendluje mezi Nikósií, Ankarou, Aténami a Bruselem, aby připravila možné rozšířené jednání na konec července nebo srpen (Yeni Safak). Úkolem unijního zmocněnce má být něco jiného: sladit nástroje EU s tím, co případně vzejde z procesu OSN.

Brusel drží v ruce přístup k celní unii, jejíž modernizaci Turecko dlouhodobě chce. Má také vliv na vízová kritéria, o jejichž splnění Ankara usiluje, na pomoc tureckokyperské komunitě podle nařízení 389/2006 i na obchodní pravidla přes linii rozdělující ostrov podle nařízení o zelené linii. Evropská rada, tedy summit hlav států a vlád, v dubnu 2024 popsala sbližování s Tureckem jako „postupné, přiměřené a vratné“ (European Council). Smyslem zmocněnce je převést tuto podmíněnost z papíru do praxe.

Rozsah jeho vlivu určí i institucionální forma. Zmocněnec opřený o Komisi může koordinovat nástroje Komise: obchodní podmínky, finanční pomoc a regulační standardy. Plnohodnotný zvláštní představitel EU, jmenovaný Radou EU, tedy členskými státy, podle unijních smluv, by měl širší politický mandát. Právě tato volba rozhodne, zda půjde o technického koordinátora, nebo o někoho s reálnější pákou.

Kde se páka láme

Turecko odmítá samotný základ dosavadního rámce. Ministr zahraničí Hakan Fidan 15. června Holguínové řekl, že Ankara podporuje řešení dvou států a požaduje svrchovanou rovnost tureckých Kypřanů (Yeni Safak). To je v přímém rozporu s dlouholetým rámcem OSN, který počítá s jedním znovusjednoceným státem se dvěma samosprávnými zónami a sdílenou federální mocí, řeckokyperskou a tureckokyperskou. Ankara Kyperskou republiku neuznává a ostrov bere jako trvalou překážku ve vztazích mezi EU a Tureckem (CER, Commission Turkey Report 2025).

Tureckokyperský lídr Tufan Erhürman kreslí hranici jinak. Unijní pomoc přes obchod, finanční podporu a regulaci vítá. Zároveň ale tvrdí, že EU nemůže sedět u vyjednávacího stolu, protože Kypr je už členským státem Unie, a Brusel je proto podle něj stranou sporu, nikoli neutrálním aktérem (Politis).

Třetí překážka leží uvnitř EU. Modernizace celní unie a vízová liberalizace pro Turecko vyžadují širokou shodu členských států a v klíčových oblastech jednomyslnost, takže jeden stát může proces zablokovat. Francie je opatrná vůči snazšímu vízovému přístupu pro turecké občany. Německo si cení pracovních vztahů s Tureckem v migraci a v NATO a pravděpodobně nepodpoří čistě kyperskou eskalaci, která by tuto spolupráci poškodila (Tagesschau). Každá metropole podporuje zmocněnce z trochu jiného důvodu. A každá tato podpora má svůj strop.

Proč chce Nikósie připoutat Brusel

Christodulidis vychází z jednoduché úvahy: jen Brusel může propojit pokrok na Kypru s výhodami, o které Turecko opravdu stojí. OSN může svolávat jednání. Nemůže Ankaře nabídnout bezvízové cestování ani lepší obchodní přístup.

Načasování zapadá do širšího posunu. Kypr rychle posílil svůj bezpečnostní profil, mimo jiné podle dostupných zpráv dohodou o postavení francouzských sil a americkými investicemi do letecké základny v Pafosu (Robert Schuman Foundation, Diplomat Magazine). Rostoucí vojenská hodnota ostrova dává Nikósii větší váhu, když po EU žádá, aby její diplomatické priority brala vážně. Nový zmocněnec je institucionální vrstva tohoto projektu.

Předchozí zkušenosti radí trpělivost. Dialog EU mezi Srbskem a Kosovem přinesl v roce 2013 dohodu, která dodnes není plně provedena. Zvláštní představitel EU v Bosně působí roky, zatímco Evropský parlament upozorňuje, že obstrukce dál blokují reformy (European Parliament). Unijní vyslanci dokážou strukturovat dohody. Vynutit jejich plnění je jiná práce.

Nový zmocněnec může udržet Kypr viditelný uvnitř Bruselu a zabránit tomu, aby se normalizace vztahů s Tureckem odpojila od kyperských podmínek. Pokud ale členské státy pustí turecké agendy dál bez podstatných ústupků v kyperské otázce, zůstane z něj koordinátor bez páky. V takové pozici už se Brusel ocitl více než jednou.