EU tlačí návratová centra navzdory Albánii

Evropská unie dokončuje první právní rámec, který by umožnil držet odmítnuté žadatele o azyl v centrech mimo Evropu. Navrhované nařízení o návratech je nyní v trialogu, tedy ve finálním vyjednávání mezi Komisí, Parlamentem a Radou EU. Členským státům by dalo možnost převážet neúspěšné žadatele do „návratových center“ ve třetích zemích. Jediný fungující model, italská centra v Albánii, zatím zpracoval zhruba 1,5 % cíle, který si Řím sám stanovil.

Dva nástroje, jeden směr

Nařízení o návratech, které Komise předložila v březnu 2025, má nahradit návratovou směrnici z roku 2008, dnešní unijní pravidla pro vyhošťování lidí bez práva pobytu. Směrnice nastavovala minimální standardy, ale jejich vymáhání nechávala na členských státech. Výsledkem je 27 odlišných systémů. Nový text má podobu nařízení, takže by platil přímo a stejně ve všech zemích EU, bez převodu do národního práva (Solidar).

Jádrem návrhu je článek 17, který vytváří právní základ pro detenční zařízení mimo území EU (Verfassungsblog). Evropský parlament jej v březnu 2026 podpořil poměrem 389 ku 206 hlasům (Euronews). Trialog 20. května skončil bez dohody; další kolo je naplánováno na 1. června (NAMPA/AFP).

Šest dní předtím přijalo všech 46 členů Rady Evropy, tedy kontinentální organizace pro ochranu lidských práv oddělené od EU, Kišiněvskou deklaraci. Ta nemění Evropskou úmluvu o lidských právech. Říká ale, že ochrana podle úmluvy, včetně zákazu mučení a práva na rodinný život, nemá automaticky blokovat vyhoštění poté, co vnitrostátní soudy posoudí rizika (AP, BIICL). Komise oba nástroje přivítala jako „v souladu“ se svou migrační agendou (EU Perspectives). Nařízení staví provozní infrastrukturu. Deklarace oslabuje soudní brzdy, které by ji mohly zastavit.

Co skutečně ukazuje Albánie

Italská detenční centra v Albánii jsou jediným živým precedentem. Premiérka Giorgia Meloniová oznámila protokol v roce 2023 s cílem 36 000 přesunů ročně. Do dubna 2026 napočítal italský národní ombudsman (Garante nazionale, nezávislý dohledový orgán) 192 lidí, kteří zařízeními prošli; 56 z nich bylo deportováno (Pagella Politica). I vládní údaj 536 přesunů představuje jen 1,5 % ročního cíle. Pětiletý rozpočet programu činí zhruba 670 mil. EUR.

Provozní logika je ještě slabší než samotná čísla. Každá deportace z albánských center vyžaduje, aby byl člověk nejprve přepraven zpět do Itálie, protože přímé vyhoštění z albánského území není právně možné. Centra tedy řízení nezkracují. Přidávají další krok. Italské soudy schéma v říjnu 2024 zablokovaly jako neslučitelné s unijním právem. Vláda odpověděla dekretem, kterým centra překlasifikovala z míst pro azylové řízení na detenční zařízení pro vyhoštění. Albánský ministr zahraničí už řekl, že protokol nebude prodloužen po roce 2030 (La Notizia Giornale).

Skutečné úzké hrdlo

V celé EU se vykoná jen asi 28 % návratových rozhodnutí. Jde o rekordně vysoký podíl, ale pořád to znamená, že sedm z deseti lidí, kterým bylo nařízeno území opustit, nakonec neodjede (Eurostat). Hlavní překážka je diplomatická: země původu odmítají své občany přebírat. Francie v roce 2025 vydala zhruba 156 000 návratových rozhodnutí a vykonala méně než 15 000 z nich (Le Figaro). Německo v prvním čtvrtletí 2026 deportovalo 4 807 lidí, meziročně o 22 % méně, přestože tamní ministr vnitra z návratových center udělal svou hlavní migrační politiku (Stern).

Žádná třetí země zatím nepodepsala dohodu, že bude takové centrum hostit. Francie se odmítá zapojit s odkazem na ústavní omezení. Francouzský Senát dospěl k závěru, že mechanismus „riskuje oslabení procesních záruk“ a přitom řeší špatný problém (French Senate).

Soudní dvůr EU dosud nerozhodl, zda je zadržování lidí mimo území Unie slučitelné s unijním právem. Dubnové stanovisko generálního advokáta, tedy nezávazné právní doporučení pro soud, tuto možnost v principu připustilo, ale zároveň ostře oddělilo současné italské uspořádání od širší koncepce návratových center, kterou by vytvořilo nové nařízení (EU Law Analysis). Konečný rozsudek, očekávaný později letos, může celý rámec omezit ještě před otevřením prvního centra.

Albánský precedent ukazuje právní aparát namířený mimo hlavní problém. Skutečnou překážkou zůstává ochota zemí původu spolupracovat. A ta se zatím neposunula.