Zákaz EU do 13 let je zatím návrh

Evropská komise 17. září navrhla EU KIDS Act, nařízení, které by podle věku určovalo přístup k sociálním sítím, online hrám, AI společníkům a službám pro sdílení videí. Některá média o něm informovala jako o zákazu EU, který už platí. Není tomu tak. Návrh (COM(2026) 681) musí ještě projít Evropským parlamentem a Radou EU, kde vyjednávají ministři členských států a kde se může jeho znění změnit, než se stane zákonem (oznámení Komise). Jednání se budou soustředit na dvě otázky: zda státy smějí zavést přísnější limity, než navrhuje Brusel, a jak mohou platformy ověřovat věk dítěte, aniž by vytvořily nový problém s ochranou soukromí.

Co by návrh přinesl

Návrh KIDS Act vytváří čtyři věkové skupiny. Děti mladší 13 let by k těmto službám přístup neměly. Ve 13 a 14 letech by rodič mohl otevřít omezený účet s limitem jedné hodiny denně, pouze se schválenými kontakty a s kamerou vypnutou ve výchozím nastavení. Od 15 let by teenageři mohli své účty spravovat sami. Povinná bezpečnostní nastavení, například soukromé profily ve výchozím nastavení a omezení nekonečného posouvání obsahu, by platila pro všechny mladší 18 let (balíček Komise).

Právní povinnosti by nesly platformy, nikoli rodiny. Provozovatelé by museli vytvořit věkové brány, vymáhat výchozí nastavení a předkládat zprávy o dodržování pravidel nezávislým auditorům. Na jejich zjištění by pak reagovaly vnitrostátní regulační orgány (DG CONNECT). Návrh se vztahuje k širšímu okruhu služeb než jen k sociálním sítím: zahrnuje rizikové online hry, AI chatboty a obchody s aplikacemi (COM(2026) 681, BiometricUpdate).

Stávající nařízení o digitálních službách už zakazuje reklamu cílenou na známé nezletilé uživatele prostřednictvím profilování, nestanovuje však minimální věk pro přístup (DSA). KIDS Act by obecnou povinnost chránit děti převedl do konkrétních pravidel: určil by věkové hranice, výchozí nastavení služeb a podklady, které musejí platformy předkládat regulátorům.

Ministři členských států se na číslech neshodnou

Dánsko, Španělsko a Francie podporují evropské řešení, liší se však v požadovaných hranicích. Dánská ministryně pro digitalizaci Christina Egelund chce úplný zákaz pro děti mladší 15 let, bez možnosti, aby rodiče u mladších teenagerů udělili výjimku (DR). Španělský připravovaný organický zákon by hranici stanovil na 16 let (La Moncloa). Francouzský pokus o vlastní pravidla v roce 2026 ztroskotal poté, co Conseil constitutionnel, francouzský ústavní soud, zrušil zákon o věkovém omezení sociálních sítí. Podle soudu nepřiměřeně omezoval svobodu projevu a dostatečně nevymezil ochranu soukromí (Conseil constitutionnel).

Jde o první postoje jednotlivých států, nikoli o ustálené koalice v Radě EU. Vyjednávací váhu získají teprve tehdy, pokud kolem nich ministři během jednání vytvoří společný blok. Rozdílné návrhy ale odhalují nejasnost v samotném textu Komise. Brusel mluví o zavedení „jednoho věku v celé Evropské unii“, zároveň však 15 let označuje za unijní „minimální věk“ (Artículo14, Berlingske). Tyto formulace míří různými směry. Pokud nařízení státům neponechá prostor pro vyšší hranici, budou dánský návrh na 15 let i španělský návrh na 16 let s evropským pravidlem právně neslučitelné. Pokud stanoví pouze spodní hranici, státy mohou jít výše. Veřejná komunikace Komise zatím neobjasnila, kterou variantu zamýšlí.

Ověřování věku zůstává slabým místem návrhu

Každé věkové pravidlo závisí na tom, zda služba dokáže zjistit skutečný věk uživatele. Komise zveřejnila nástroj, který má potvrdit, že člověk překročil stanovenou věkovou hranici, aniž by odhalil jeho totožnost (řešení Komise pro ověřování věku). Německé sdružení digitálního průmyslu Bitkom upozornilo, že národní elektronický průkaz totožnosti je před dovršením 16 let obecně nedostupný. Systém založený pouze na evropské peněžence digitální identity by proto byl pro děti, na které má mířit, nepraktický (Bitkom). Francouzský úřad pro ochranu osobních údajů CNIL považuje vlastní prohlášení uživatele za neužitečné, nahrávání dokladů za rizikové a odhad věku podle obličeje za nespolehlivý (CNIL). Australské vládní testování technologií pro ověřování věku nenašlo jedinou metodu, která by fungovala spolehlivě (australské testování).

Francouzské rozhodnutí ukazuje, jaké právní překážky návrh čekají. Conseil constitutionnel posuzoval vnitrostátní zákon podle francouzských základních práv a dospěl k závěru, že neobstojí. Nařízení EU by muselo projít srovnatelným přezkumem podle Listiny základních práv Evropské unie, která chrání svobodu projevu (článek 11), soukromí (článek 7) a osobní údaje (článek 8) (Listina EU). Případná žaloba by se dostala k Soudnímu dvoru EU v Lucemburku, který by použil podobný test proporcionality.

Komise tedy navrhla konkrétní věkové hranice. Evropský parlament a ministři členských států teď musí rozhodnout, zda budou tyto hranice platit jednotně v celé EU a jak je platformy prosadí, aniž by kvůli tomu shromažďovaly více osobních údajů, než kolik je slučitelné s ochranou soukromí.