EU stanovuje 30% práh kvality

Veřejné zakázky jsou jedním z míst, kde se evropská politika mění v konkrétní služby. Státy přes ně každý rok utratí zhruba 14 až 15 % HDP: za nemocniční software, autobusové flotily, úklid, opravy silnic nebo stavební práce (Evropský parlament, Evropská komise). Dnes v mnoha případech stále vítězí ten, kdo nabídne nejnižší cenu. Evropská komise má 9. září navrhnout, aby se v unijních pravidlech změnilo samotné pojetí toho, co znamená výhodná nabídka.

Podle návrhu, který unikl do italských a německých médií, by veřejní zadavatelé museli vedle ceny povinně hodnotit také kvalitu. Současně by dostali nástroje, jak zvýhodnit dodavatele napojené na evropskou ekonomiku (ANSA, Il Fatto Quotidiano). Zatím jde pouze o začátek legislativního procesu. Návrh musí schválit Evropský parlament a Rada EU; nynější tendry se dál řídí platnými pravidly (Vergabevorschriften.de).

Pro rychlost zavedení je důležitá právní forma. Komise podle dostupných informací navrhuje nařízení, nikoli směrnici. Směrnici musí každý z 27 členských států převést do vlastního práva, což často trvá roky. Nařízení po schválení platí přímo ve všech zemích Unie.

Nejlevnější nabídka přestala fungovat jako soutěž

Argument pro změnu stojí na měřitelných datech. Evropský účetní dvůr zjistil, že podíl veřejných tendrů v EU, do nichž přišla jen jedna nabídka, vzrostl za desetiletí do roku 2021 z 23,5 % na 41,8 %. Průměrný počet uchazečů se téměř rozpůlil, z 5,7 na 3,2 (Evropský účetní dvůr). V roce 2023 stále 20 členských států zadávalo více než polovinu zakázek pouze podle ceny (Evropský parlament).

Nejnižší cena se často propisuje do práce lidí. Evropský parlament citoval zjištění Evropského orgánu pro pracovní záležitosti, podle něhož čistě cenové tendry zvyšují riziko nehlášené práce, protože dodavatelé tlačí na mzdové náklady, aby zakázku získali (Evropský parlament). Sama Komise ve svém hodnocení z roku 2025 dospěla k závěru, že stávající pravidla jen částečně naplnila zelené a sociální cíle, přeshraniční účast zůstala omezená a mezery v datech nechaly otevřená korupční rizika (Evropská komise).

Jak by bodování fungovalo

V čistě cenovém tendru vyhrává nejlevnější nabídka, která splní podmínky. Při hodnocení s váhou kvality si zadavatel stanoví vzorec: například 60 bodů za kvalitu a 40 bodů za cenu. Vítězí nabídka s nejlepším součtem.

Uniklý návrh počítá s tím, že kvalitativní kritéria, jako jsou klimatická výkonnost, pracovní standardy, inovace nebo bezpečnost, budou muset tvořit nejméně 30 % výsledného hodnocení. U pracovně náročných zakázek, tedy například ve stavebnictví, úklidu a ostraze, by minimum vzrostlo na 50 % (Il Fatto Quotidiano, LavoriPubblici). Firma, která soutěží hlavně snižováním mezd, by tím přišla o část výhody. Naopak dodavatel s lepšími pracovními podmínkami nebo nižšími náklady po celou dobu životnosti zakázky by mohl vyhrát i s vyšší cenou na začátku.

Návrh obsahuje také nástroj evropské preference. Zadavatelé by mohli penalizovat nebo vyloučit nabídky, u nichž méně než 50 % hodnoty pochází z EU nebo ze zemí pokrytých obchodními dohodami, například Dohodou WTO o vládních zakázkách. Ta zahrnuje Spojené státy, Japonsko a Kanadu, nikoli však Čínu (ANSA). V praxi tento nástroj míří hlavně na čínské dodavatele ve strategických sektorech. Unie už podobnou logiku vyzkoušela: první opatření podle nástroje pro mezinárodní zadávání veřejných zakázek vyloučilo čínské firmy z tendrů na zdravotnické prostředky a Čína obratem odpověděla stejným způsobem (Crowell).

Spor o to, kdo získá a kdo zaplatí

Francie popisuje veřejné zakázky jako strategický nástroj (L'Opinion). Itálie chce ukončit zvyk zadávat podle nejnižší ceny a posílit ochranu pracovníků. Polský odborový svaz Solidarność mluví o „konci diktátu nejnižší ceny“ (Solidarność). Proti široké evropské preferenci se už v prosinci 2025 postavilo devět menších a severních členských států v čele s Českem, Finskem a Švédskem. Varovaly, že by mohla omezit soutěž a zvýšit ceny, a vyzvaly Komisi, aby ji omezila na konkrétní sektory a doplnila plným posouzením dopadů (MarketScreener, Euronews).

Němečtí právníci specializovaní na veřejné zakázky upozorňují na jiný problém: obecní úřady často nemají kapacitu psát právně pevná kvalitativní kritéria napříč klimatickými, pracovními a inovačními závazky (Ausschreibungen Staatsanzeiger). Právě tato kapacitní mezera je nejslabším místem reformy. Bodování kvality funguje jen tehdy, pokud zadavatelé dokážou napsat měřitelná kritéria a ověřit, co uchazeči slibují. Bez toho povinná kvalitativní minima hrozí tím, že podstřelené ceny nahradí přestřelené sliby. Výhodu by pak získali hlavně velcí zavedení dodavatelé, kteří vědí, jak na papíře nasbírat body.

Data ukazují, že zadávání podle nejnižší ceny nepřineslo silnější soutěž a vytvořilo pobídky k tlaku na pracovní náklady. Zda povinné bodování kvality tyto problémy napraví, bude záviset hlavně na tisících zadavatelů po celé Evropě. Ti budou muset dělat něco, co po nich dosud pravidla většinou nechtěla: nejen vybrat nejlevnější splňující nabídku, ale také obhájit, proč je ta dražší ve skutečnosti lepší.