EU dává Číně čas do října

Obchodní schodek EU vůči Číně v roce 2025 dosáhl 359,9 mld. EUR. Dovoz tak převyšoval vývoz zhruba o 1 mld. EUR denně (Evropská komise). V neděli se eurokomisař pro obchod Maroš Šefčovič a čínský ministr obchodu Wang Wentao dohodli na třech měsících intenzivních jednání. Brusel chce do října „hmatatelné výsledky“ (Euronews, El País).

Jenže tytéž čínské dodavatelské řetězce, které tlačí na evropské výrobce, zároveň drží část evropské ekonomiky v chodu. Jeden členský stát může přicházet o tovární pracovní místa kvůli levnému dovozu z Číny, spoléhat na levné čínské komponenty pro energetickou transformaci, lákat čínskou automobilku a zároveň vyvážet luxusní zboží do Šanghaje. Právě tato směs závislosti a obrany dělá z října složitý termín. Evropská debata se proto povede nejen s Pekingem, ale i uvnitř Unie: kolik tlaku si evropský blok může dovolit.

Jak EU přitvrzuje

Říjen automaticky neznamená nová cla. Pokud jednání selžou, Brusel bude dál přidávat opatření tam, kde dokáže doložit neférové ceny nebo subvence, případ od případu.

Tento postup už zrychluje. Čínské pneumatiky zvýšily svůj podíl na evropském trhu z 18 % v roce 2021 na více než 30 % v roce 2025. Probíhající unijní šetření může vést k antidumpingovým clům, tedy clům uvaleným na zboží prodávané v EU pod férovou tržní cenou, ve výši 24,4 až 45,3 % (Le Figaro). Dne 24. června Komise uvalila cla ve výši 105,6 až 113,7 % na dovoz BDO, průmyslové chemikálie používané při výrobě plastů, z Číny (Evropská komise).

EU zároveň uzavírá celní mezeru. Dosud mohly zásilky do hodnoty 150 eur vstupovat do Unie bez cla. Každý rok tak do EU prošlo zhruba 4,6 miliardy malých balíků, z více než 90 % z Číny (The Guardian, Upday PL). Obě strany si také vytvořily společný varovný systém s „oranžovými“ a „červenými“ prahy pro náhlé nárůsty dovozu, přesné spouštěcí úrovně ale zveřejněny nebyly (SCMP).

Vymáhání pravidel naráží na vlastní slepá místa. Když Brusel na konci roku 2024 uvalil cla až 45 % na čínské bateriové elektromobily, výrobci přesunuli část exportu k plug-in hybridům, na které se tehdejší opatření nevztahovala, a jejich vývoz vzrostl (Le Figaro). Říjnová agenda se proto může rozšířit právě na hybridy a chemikálie, aby se tato mezera uzavřela (The Guardian).

Kdo v Evropě zaplatí

Nejlépe je tuto past vidět na Polsku. Podle průmyslových svazů, které v Bruselu žádají ochranu, čelí přímé čínské konkurenci zhruba 100 000 pracovních míst ve výrobě domácích spotřebičů (Money.pl). Polský rozvoj solární energetiky ale zároveň závisí na čínských panelech. Podle oborových dat citovaných serverem Biznesenter připadá na Čínu zhruba 80 % světové výroby fotovoltaických modulů a baterií. Ochrana polských továren tak zdražuje polskou čistou energii.

Španělsko řeší stejný problém z druhé strany: chce důslednější cla, ale současně usiluje o čínské investice do elektromobility. U Zaragozy nedávno otevřela bateriová dílna Leapmotor s 25 mil. EUR kapitálu podporovaného z Číny (Motor.es). Itálie tlačí na silnější nástroje v oceli a chemickém průmyslu, jenže její vývoz do Číny v květnu 2026 meziročně vzrostl o 24,1 %. Pro luxusní zboží a potravinářství je to dobrý důvod, proč se vyhnout otevřené roztržce (Borsa/Corriere).

Co tři měsíce nevyřeší

Hlubší problém leží pod samotným schodkem. V roce 2023 byla EU závislá na Číně z 99 % u hořčíku a ze 79 % u gallia, kovu nezbytného pro polovodiče a obrannou elektroniku (Eurostat). Žádné čtvrtletní jednání takovou závislost neodstraní. Peking to ví a už varoval, že na restriktivní opatření EU odpoví (Boursorama/Reuters).

Právě hrozba čínských omezení vývozu kritických surovin vysvětluje, proč Brusel mluví o snižování nebezpečné závislosti, nikoli o přerušení obchodních vazeb. Do podzimu potřebuje Evropa systém dost tvrdý na to, aby odrazoval náhlé čínské vývozní vlny, a zároveň dost pružný na to, aby neohrozil vstupy, investice a přístup na trh, na nichž její vlastní ekonomiky dál závisí. Otevřené zůstává, zda se 27 členských států s 27 různými typy zranitelnosti shodne, kde přesně má tato hranice vést.