Evropa před zákazem nakupuje ruský LNG

Z ruského závodu Jamal LNG v první polovině roku 2026 vyplulo 140 tankerů. Do přístavů v Evropské unii jich zamířilo 136 a hodnota nákladu podle odhadu organizace Urgewald dosáhla 5,96 mld. EUR (Urgewald). Úplný zákaz dovozu ruského LNG, tedy zemního plynu zchlazeného do kapalné podoby pro přepravu lodí, se u dlouhodobých kontraktů začne uplatňovat 1. ledna 2027 (EUR-Lex). Firmy proto využívají období, kdy je nákup ještě legální.

Proč zákaz otevřel nákupní okno

Krátkodobé kontrakty na ruský LNG Evropská unie zakázala od 25. dubna 2026. Dlouhodobé smlouvy ale ponechala v platnosti až do ledna 2027 a potrubní plyn má vlastní harmonogram útlumu, který sahá do konce roku 2027 (S&P Global). Důvod byl prostý: okamžité odstřižení od všeho ruského plynu by mohlo vyvolat nabídkový šok. Agentura ACER, která sdružuje energetické regulátory EU, odhaduje, že schválené kontrakty na ruský plyn stále pokrývají 45 až 55 miliard metrů krychlových ročně (ACER).

Tato opatrnost má racionální základ. Začátkem července byly evropské zásobníky plynu naplněné jen z 42,88 % a ceny nebyly dost vysoké na to, aby obchodníky motivovaly ukládat více plynu na zimu (ZfK). Jenže postupné termíny vytvářejí předvídatelné chování. Když firmy vědí, že se legální okno zavře, dává jim ekonomicky smysl nakoupit předem co nejvíc. První monitorovací zpráva samotné agentury ACER ukázala, že po březnovém vstupu regulace v platnost dovoz ruského LNG meziročně vzrostl o 17 % (Euronews).

Kde plyn přistane, není totéž jako kde se spálí

V první polovině roku 2026 přijala Francie 3,74 milionu tun, Belgie 2,70 milionu tun a Španělsko 2,50 milionu tun ruského LNG (Urgewald). Jen v červnu Francie nakoupila ruský LNG za 349 mil. EUR, Španělsko za 258 mil. EUR a Belgie za 254 mil. EUR (CREA).

Veřejná unijní databáze, která by sledovala konkrétní náklad ruského LNG od přístavu až ke konečnému odběrateli, neexistuje. Španělská dovozní data neodečítají následný reexport (El Confidencial). Belgický terminál Zeebrugge nabízí vykládku, skladování, zpětné zplynění i překládku z lodi na loď, takže funguje jako uzel pro širší evropský trh, nikoli jen pro belgické spotřebitele (Fluxys). Německo, největší evropský trh s plynem, se v datech o tankerových nákladech téměř neobjevuje, ale s Belgií a Nizozemskem ho propojují plynovody. Ruský LNG vyložený v Zeebrugge tak může ovlivnit německé velkoobchodní ceny, aniž by tanker někdy zakotvil v Hamburku.

Data think-tanku Bruegel o tocích plynu a sledování lodí od společnosti Kpler odpovídají na odlišné otázky a ani jedno neukazuje, kde konkrétní molekuly nakonec skončí (Bruegel). Evropské přístavy přijaly rekordní objem ruského LNG. Které země ho skutečně spotřebovaly, z veřejných dat vidět není.

Kdo inkasuje a kdo platí

Rusko inkasuje. Závod Jamal zajišťuje více než 60 % ruského vývozu LNG a Evropa odebrala téměř celou jeho produkci, zatímco do Číny zamířily jen čtyři náklady (Kyiv Independent). Řecká přepravní společnost Dynagas, respektive firma napojená na řecké vlastníky, přepravila v první polovině roku zhruba 35 % nákladů z Jamalu a na každé cestě vydělala na dopravném (gCaptain).

Poražení jsou méně viditelní. Polsko mezi lety 2021 a 2025 zvýšilo vlastní dovoz LNG ze 41 TWh na 88 TWh a budovalo nové kapacity pro zpětné zplynění, aby ruský plyn nahradilo (PIE). Polská média západoevropské nákupy popisovala jako otázku férovosti: některé členské státy zaplatily za diverzifikaci brzy, zatímco jiné pokračovaly v nákupech až do chvíle, kdy je zastaví právní termín (TVN24).

Pro spotřebitele má dopad dvě strany. Větší objem LNG v evropských terminálech může krátkodobě tlumit ceny na hubech, tedy velkoobchodních uzlech používaných při obchodování s plynem, protože dodatečná nabídka snižuje tlak na kupující. Současně ale nákupy ruského plynu soustředěné do prosince zvyšují riziko ostřejšího lednového zlomu. Čím víc se Evropa nyní opírá o Jamal, tím těžší bude od ledna 2027 najít náhradu.

Evropa se odložením zákazu vyhnula okamžitému plynovému šoku. Stejný odklad ale proměnil část útlumu v poslední nákupní okno. Během šesti měsíců tak do ruského arktického plynárenského průmyslu odešlo 5,96 mld. EUR, zatímco zákon, který tomu má zabránit, už ležel ve sbírce.