Evropa sází €2.4bn na neověřenou továrnu

Ještě v polovině srpna byla megatovárna společnosti Aerospacelab v Marcinelle, části valonského Charleroi, ve výstavbě. Výroba má začít v roce 2027 (Kölnische Rundschau). Dne 10. září firma oznámila, že získala zakázku za 2,4 miliardy eur na výrobu 264 družic na nízké oběžné dráze pro IRIS², vlastní satelitní síť EU určenou k šifrované komunikaci státních institucí (Aerospacelab, Reuters). Jde přibližně o 80 % nízkoorbitální vrstvy a tři čtvrtiny celé konstelace (European Commission, Aerospacelab). Většinu výrobní zátěže programu tak Evropa svěřila startupu, jehož nový závod dosud neprokázal schopnost sériové výroby v požadovaném rozsahu.

Co musí továrna prokázat

Po zahájení provozu má závod v Charleroi podle Aerospacelab zvládnout až 500 družic ročně (Kölnische Rundschau). Firma však nezveřejnila doklady o tom, že továrna prošla přejímacími zkouškami, získala potřebná osvědčení kvality nebo dosáhla některého z milníků sériové výroby (Aerospacelab).

Další riziko představuje závislost jednotlivých článků výrobního řetězce. Aerospacelab vyrábí satelitní platformu, tedy konstrukci nesoucí zdroj energie, pohon a výpočetní systémy. Zabezpečené komunikační zařízení dodá na základě samostatné smlouvy v hodnotě přibližně 500 milionů eur Thales Alenia Space (Thales Alenia Space). Obě části poté Aerospacelab spojí a hotové družice předá společnosti Eutelsat (European Spaceflight). Pokud zařízení od Thales neprojde požadovanými zkouškami nebo dorazí pozdě, zůstanou integrační pracoviště Aerospacelab nevyužitá, i kdyby firma vyráběla samotné platformy včas.

Dřívější německá zpráva uváděla objednávku „až 264“ družic za „nejméně 1,8 miliardy eur“. Rozdíl oproti nově oznámeným údajům ukazuje, jak málo se toho o skutečně podepsané smlouvě dostalo na veřejnost (Kölnische Rundschau).

Kdo Aerospacelab vybral a kdo může zasáhnout

Družice nenakupovala přímo Evropská komise. Ta udělila dvanáctiletou koncesi konsorciu SpaceRISE, které tvoří satelitní operátoři Eutelsat, SES a Hispasat (European Commission). Za část konstelace na nízké oběžné dráze odpovídá v tomto uspořádání Eutelsat. Právě ten vybral Aerospacelab v řízení, během něhož se možná řešení projednávala ještě před podáním konečných nabídek. Po odstoupení společností Airbus a Thales z hlavní části soutěže zůstal SpaceRISE jediným konsorciem, což oslabilo konkurenční tlak na podmínky koncese (Journal of European Public Policy, European Commission).

Pro srovnání, Airbus má ve své továrně v Toulouse vyrobit nejméně 66 družic z první série, které mají být hotové v roce 2029 (Airbus). Německá společnost OHB oznámila zakázku v hodnotě téměř jedné miliardy eur na 18 platforem pro střední oběžnou dráhu (OHB). Podíl Aerospacelab je proti oběma zakázkám několikanásobný.

Z dostupných informací není zřejmé, kdo může zasáhnout, pokud nízkoorbitální část programu nabere zpoždění. Zda smí Eutelsat zmenšit jednotlivé výrobní série, uplatnit sankce nebo smlouvu s dodavatelem vypovědět, nebylo zveřejněno. Stejně nejasné zůstávají kontrolní pravomoci Evropské komise vůči držiteli koncese. Původní hodnota koncese činila 10,6 miliardy eur: šest miliard z rozpočtu EU, 550 milionů prostřednictvím Evropské kosmické agentury (ESA), která se na řízení vývoje podílí, a více než čtyři miliardy od soukromých operátorů (ESA). Po rozšíření programu na 348 družic v srpnu 2026 odhadl jeden oborový server jeho cenu na téměř 15,6 miliardy eur, Evropská komise však tuto částku nepotvrdila (Advanced Television). Ze smluvních podmínek nelze vyčíst ani to, zda náklady případného zpoždění ponesou operátoři, dodavatelé, nebo rozpočet EU.

Čas běží

Podle Agentury EU pro kosmický program (EUSPA) mají první starty proběhnout v roce 2029, přičemž družice Aerospacelab je mají následovat od roku 2030 (EUSPA). Evropská komise přitom zajištění nosných raket nadále uvádí mezi budoucími kroky a žádného poskytovatele zatím nejmenovala (European Commission).

Zakázka přenáší na Aerospacelab skutečnou odpovědnost za výrobu, schopnost dodat stovky družic však firma teprve musí prokázat. Aerospacelab by měl doložit uvedení závodu do provozu a stabilní výrobní tempo. Eutelsat by měl zveřejnit podmínky přejímky jednotlivých etap. Evropská komise pak musí vysvětlit, kdo zaplatí případné zpoždění. Z dosud dostupných informací to určit nelze.