Evropě chybí sítě za 100 miliard eur

Řecký ministr financí a předseda Euroskupiny Kyriakos Pierrakakis minulý týden varoval, že nový tlak cen energií a inflace je „největším bezprostředním rizikem pro evropskou ekonomiku“ (Capital.gr). Euroskupina je fórum ministrů financí zemí eurozóny, kde se koordinuje hospodářská politika. Pierrakakis proto vyzval ke společné energetické strategii EU, většímu propojení soustav a rychlejšímu rozvoji obnovitelných zdrojů. Slabé místo je však hlubší: Unie právně vynucuje růst podílu obnovitelné energie, zatímco sítě, které ji mají dostat ke spotřebitelům, zůstávají do značné míry věcí národních rozpočtů a regulátorů.

Závazné cíle, dobrovolné dráty

Podle unijního práva mají členské státy do roku 2030 získávat nejméně 42,5 % energie z obnovitelných zdrojů (European Commission). Tento cíl je závazný; pokud ho vlády nesplní, hrozí jim řízení pro porušení unijního práva. Pro infrastrukturu elektrických sítí podobná povinnost neexistuje. Výzkumná služba Evropského parlamentu upozorňuje, že na úrovni EU není žádná „centralizovaná povinnost investovat do sítí“ (EPRS). O výdajích proto rozhoduje každý stát sám.

Výsledkem je úzké hrdlo napříč kontinentem. Německo, Nizozemsko, Finsko i Česko už narážejí na fyzické limity kapacity sítí a nedokážou připojovat nové solární, větrné ani bateriové projekty (Clean Energy Wire). 40 % distribučních sítí v EU je starších než 40 let (European Commission). Do roku 2030 potřebuje Evropa na místní distribuční sítě i přeshraniční vedení 65 až 100 miliard eur ročně (IEEFA).

Hlavní unijní nástroj pro financování přeshraniční infrastruktury, Nástroj pro propojení Evropy, poskytuje méně než 830 milionů eur ročně (CINEA). To je méně než jedno procento odhadované potřeby. Evropský účetní dvůr navíc dodává, že EU neumí spolehlivě sledovat ani to, kolik členské státy do sítí skutečně investují (ECA).

Test za 3 miliardy eur

Projekt, který Pierrakakis označuje za výhodný pro obě strany, ukazuje problém financování v konkrétní podobě. Great Sea Interconnector (GSI), podmořský kabel o výkonu 1 000 megawattů a délce zhruba 900 kilometrů mezi Krétou a Kyprem, měl v roce 2022 stát 1,57 miliardy eur. Nyní se jeho cena pohybuje kolem 3 miliard eur, tedy přibližně o 90 % výše (Columbia Emerging Markets Review).

Pro Kypr kabel řeší zeměpisnou past. Jde o jediný členský stát EU, který není napojen na kontinentální elektrickou síť a veškerou elektřinu vyrábí lokálně z dovážených paliv. Ceny elektřiny pro odběratele mimo domácnosti dosáhly koncem roku 2025 24,29 eura za 100 kWh, což byla druhá nejvyšší úroveň v EU při průměru 18,37 eura (Philenews). Podle eurokomisaře pro energetiku by GSI tyto ceny „zásadně snížil“ (Politis).

Financování však zůstává neuzavřené. EU se zavázala poskytnout z Nástroje pro propojení Evropy 657 milionů eur (Euronews). Evropská investiční banka posuzuje možný úvěr ve výši 1 miliardy eur a výsledek má být znám do konce roku 2026. Zhruba 63 % zbývajících nákladů by podle dostupných odhadů dopadlo na kyperské spotřebitele prostřednictvím účtů za elektřinu (Columbia Emerging Markets Review). Výrobce kabelů Nexans zároveň naznačil, že dodávka nepřijde dříve než na konci roku 2029.

Řešení, které zatím nepřišlo

Evropská komise v prosinci 2025 navrhla balík pro evropské sítě, který by zavedl závazné lhůty pro připojování nových projektů. Provozovatelům přenosových soustav, tedy firmám odpovědným za národní vysokonapěťové sítě, by také uložil vyčlenit 25 % příjmů z přetížení na nové projekty. Tyto příjmy vznikají tehdy, když jsou přeshraniční vedení přetížená a obchodníci platí za omezenou kapacitu (Florence School of Regulation). V příštím sedmiletém rozpočtu EU na roky 2028 až 2034 se zároveň navrhuje zhruba zpětinásobit financování energetické infrastruktury na přibližně 30 miliard eur (GLOBSEC).

Ani jedno opatření zatím Unie neschválila. Energetická legislativa obvykle prochází Radou EU a Evropským parlamentem dva až čtyři roky. Náklady, před nimiž Pierrakakis varuje, jsou mezitím vidět i v jeho vlastní zemi: po krizi na Blízkém východě vzrostly ceny zemního plynu v Aténách o 21,3 % a řecká inflace se přiblížila 3,7 % (Euronews, Ot.gr).

Taková inflace ukrajuje z nominálního růstu mezd, tedy z částky na výplatní pásce před odečtením růstu cen. V Řecku, kde podíl mezd na HDP patří k nejnižším v EU, posouvá domácnosti zpět i mírná inflace tažená energiemi. Cíle pro obnovitelné zdroje platí už dnes. Pravidla pro sítě, které jim mají odpovídat, zůstávají návrhem v Bruselu.