Evropě denně chybí 1,3 tankerů LNG

Na začátku června byly evropské zásobníky plynu naplněné zhruba na 42 % kapacity, tedy asi o 14 procentních bodů méně, než odpovídá pětiletému sezonnímu průměru, a výrazně pod loňskými 51 % (AGSI/GIE, WBJ). Rozdíl je podstatný proto, že Evropa musí před zimou doplnit zásoby ve chvíli, kdy o LNG, tedy zkapalněný zemní plyn převážený tankery, soutěží na napjatém světovém trhu. Ten zároveň zatěžují výpadky spojené s Blízkým východem, přísnější sankce proti Rusku a silná poptávka v Asii. Náklady na doplnění zásob se promítnou do státních rozpočtů, energeticky náročného průmyslu a nakonec i části domácností. Jak přesně, bude záležet hlavně na konkrétní zemi.

Sezonní obchod, který nevychází

Skladování plynu funguje sezonní logikou. Firmy nakupují plyn na jaře, platí za jeho uskladnění a v zimě ho prodávají, když bývá dražší. Rozdíl mezi letní a zimní cenou, takzvaný spread, má tyto náklady pokrýt. Pokud je příliš nízký, obchodníci s plněním zásobníků vyčkávají. Právě to se děje nyní.

Podle odhadu ICIS by Evropa při současném pomalém tempu vtlačování plynu dosáhla do listopadu jen asi 73 % naplnění zásobníků. Splnit 90 %, což je právní cíl podle unijního nařízení o skladování plynu (EUR-Lex), by vyžadovalo zvýšit dodávky do zásobníků zhruba o 4 mld. metrů krychlových měsíčně. To odpovídá přibližně 1,3 dodatečného nákladu LNG každý den.

Brusel už naznačuje pružnější přístup. Evropská komise uvádí, že aktualizovaná pravidla dávají členským státům dvouměsíční okno od října do prosince, aby cíle 90 % dosáhly. Úředníci zároveň opakovaně mluví o 80 % jako o úrovni, která pro zimní bezpečnost stačí. Tato hranice má hlavně zabránit opakování panických nákupů z roku 2022, kdy evropské ceny plynu vystoupaly na rekordní úrovně.

Tlak z obou stran

Vnější nabídka ale komplikuje i levné dosažení 80 %. Mezinárodní agentura pro energii odhaduje, že konflikt na Blízkém východě ubere do roku 2030 ze světové nabídky LNG zhruba 120 mld. metrů krychlových, protože poškozená exportní infrastruktura a narušená lodní doprava zpožďují uvádění nových kapacit do provozu (Energy Connects, Baltic Exchange). Unijní zákon o odklonu od ruského plynu zakázal krátkodobé kontrakty na ruské LNG od 25. dubna 2026, potrubní smlouvy mají následovat v červnu a veškerý dlouhodobý ruský plyn má skončit do konce roku 2027 (S&P Global). Tím Evropa přichází i o možnost použít ruské dodávky jako rychlou záplatu, když zásoby klesnou příliš nízko.

Když asijští odběratelé platí za flexibilní dodávky LNG víc, musí Evropa zvednout cenu na nizozemském hubu TTF, tedy obchodním uzlu, který určuje evropskou velkoobchodní cenu plynu. Jen tak přiláká tankery k sobě. Na začátku června se TTF obchodoval kolem 50 €/MWh (Berliner Zeitung), zatímco španělská denní cena MIBGAS byla podobná, 48,80 €/MWh (MIBGAS). ACER, unijní energetický regulátor, varoval, že naplnění zásobníků na 90 % by vyžadovalo zhruba o 13 % vyšší dovoz LNG než v roce 2025 (MondoVisione).

Kdo zaplatí, záleží na zemi

Unijní průměr zakrývá velké rozdíly mezi státy. Nizozemsko mělo 1. června zásobníky naplněné jen z 16,1 % (Energievergelijk), zatímco španělské terminály pro zpětné zplynování LNG byly plné ze 72 % (Europa Press). Německo bylo na 34 až 35 %, přibližně 20 bodů pod vlastní sezonní normou (NDR).

Vlády do trhu vstupují, ale každá jiným rozpočtovým nástrojem. Německo od 1. ledna 2026 zrušilo poplatek za skladování a financování přesunulo do federálního rozpočtu. Bezpečnost zásob tak nyní neplatí přímo odběratelé plynu, ale daňoví poplatníci (FGS). Nizozemsko má úvěrový rámec 20 mld. EUR pro státem podporovanou společnost EBN, která má zasáhnout, pokud komerční plnění zásobníků vázne (DutchNews). V Maďarsku systém fixovaných cen nutí státní MVM pohlcovat vyšší dovozní náklady, dokud vláda nerozhodne jinak. Takový rozpočtový polštář funguje přesně do chvíle, než fungovat přestane (HVG).

Nejrychleji dopad pocítí energeticky náročný průmysl. Šéf BASF varoval, že evropské ceny plynu už strukturálně neurčují potrubní kontrakty, ale světový trh s LNG (Zeit). K domácnostem se náklady dostávají později, přes obnovování smluv a národní cenovou politiku. Ve Španělsku vede kanál hlavně přes elektřinu: pokud cenu poslední potřebné megawatthodiny určují plynové elektrárny, vyšší velkoobchodní cena plynu se přímo propisuje do účtů. Španělský regulovaný tarif PVPC v květnu vzrostl o 15 % (OCU).

Vítězi jsou dodavatelé LNG, vlastníci flexibilních nákladů a provozovatelé zásobníků, tedy každý, kdo dokáže prodávat do evropské naléhavosti. Ztráty se soustřeďují u průmyslových odběratelů soutěžících na globálním trhu a u vlád, jejichž rozpočty vykrývají rozdíl mezi tržní cenou a částkou, kterou jsou voliči ochotni platit. Fyzickému nedostatku plynu se Evropa tuto zimu pravděpodobně vyhne. Otevřené zůstává, kolik bude tato bezpečnost stát a zda si ji chudší členské státy dokážou předplatit stejným způsobem jako Německo a Nizozemsko.