Evropa zůstává mimo jednání v Abu Dhabi

Jednání o ukončení ruské války proti Ukrajině začnou v Abú Zabí 10.–11. listopadu. Ke stolu usednou zástupci Washingtonu, Kyjeva a Moskvy (Kushnerův příspěvek). Washington uvádí, že evropské partnery bude konzultovat „na okraj“ jednání a širší formát otevře až „pokud dojde k pokroku“ (RFE/RL).

Vynechání Evropy z rozhovorů naráží na prostý problém: případnou dohodu mají na místě zajišťovat evropské síly. Francie a Spojené království mají společně velet štábu plánovaných mnohonárodních sil Multinational Force Ukraine (MNF-U), jejichž vznik požadoval Kyjev a které mají působit po zastavení bojů (francouzské ministerstvo obrany). Nizozemsko se připravuje na účast, parlamentu však sdělilo, že o skutečném nasazení se rozhodne až později na politické úrovni, protože podmínky míru zatím nejsou jasné (nizozemská vláda). Ať bude v návrhu cokoli, vojáky vyšlou jen tehdy, pokud to schválí národní parlamenty.

Náčrt bez záruk

Bílý dům zveřejnil seznam cílů, nikoli plán. Kushnerův příspěvek uvádí pět záměrů: od spolehlivé krizové komunikace po „trvalý rámec“ evropské bezpečnosti. Počítá také s tím, že NATO zůstane ústřední a že žádná země nebude moci vetovat spojenectví jiné země (Kushnerův příspěvek, RFE/RL). Text neříká, kterých sil by se „vzájemná opatření“ týkala, kdo by jejich dodržování ověřoval, co by následovalo po porušení ani jak by vypadal evropský podíl na prosazování dohody (Le Grand Continent).

Dne 5. listopadu přijal Donald Trump v Bílém domě Kirilla Dmitrijeva, zmocněnce Vladimira Putina, a předpověděl „velkou“ dohodu, která se bude týkat „více než Ukrajiny“ (Politico). Volodymyr Zelenskyj v reakci požadoval písemné záruky, které určí, kdo, jakými prostředky a kdy odpoví na případný další ruský útok (Ukrinform). Náčrt zveřejněný tento týden na žádnou z těchto otázek neodpovídá. Zelenskyj navíc říká, že o jeho podrobnostech předem věděl jen málo (CNN).

Kdo mluví za Evropu

Evropa musí nejprve rozhodnout, kdo ji bude při jednáních zastupovat. Italská premiérka Giorgia Meloniová v dopise z 5. listopadu požádala Antónia Costu, předsedu Evropské rady, kde se scházejí lídři EU, aby určil, „kdo bude sedět za Evropskou unii u jednacího stolu a s jakým mandátem“. Za naléhavé označila, aby Evropa o Ukrajině mluvila jedním hlasem (Corriere della Sera). Costa odpověděl, že zájmy Evropy mají zastupovat instituce EU, a otázku zařadil na program schůzky unijních lídrů v Dublinu 13. listopadu (La Stampa). Žádného zmocněnce nejmenoval.

Po schůzce ministrů zemí kolem Baltského moře ve Varšavě řekla šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová, že k provedení každé dohody, která se dotkne bezpečnostních záruk, sankcí nebo přistoupení Ukrajiny k EU, bude nutná účast Unie (EEAS). Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski stanovil ostřejší podmínku: o evropské bezpečnostní architektuře se má jednat až po příměří. Západní metropole varoval před jednáním „nad hlavami“ zhruba 120 milionů obyvatel východního křídla Evropy (Euronews).

Proč Varšava trvá na tomto pořadí, napovídají zveřejněné ruské požadavky. Moskva si dál činí nárok na Krym a čtyři ukrajinské oblasti, požaduje Ukrajinu mimo NATO a menší ukrajinskou armádu (AP). V návrhu smluv z prosince 2021 šla ještě dál: chtěla zablokovat rozšiřování NATO a omezit vojenskou přítomnost aliance ve státech, které do ní vstoupily po roce 1997 (NATO). Odmítnutí měnit evropskou bezpečnostní architekturu před koncem války je pojistkou proti tomu, aby se tyto požadavky objevily v některém z dalších návrhů. Právě to východní metropole slyší ve formulaci „více než Ukrajina“.

Evropské vlády u prvního kola jednání skutečně nebudou. Washington však nemůže jejich jménem zavázat evropské vojáky ani rozhodnutí EU. Zatím zveřejněné návrhy nezakládají žádné právní závazky; skutečnou dohodu napíše ten, kdo doplní její podrobnosti. Evropské státy dál rozhodují o závazcích potřebných k jejímu provedení, o nasazení vojáků i o rozhodnutích EU. Zbývají dvě překážky: shodnout se, kdo bude za Unii mluvit, a přesvědčit Washington, aby ho přizval ke stolu. Meloniové dopis otevírá první otázku pro jednání lídrů v Dublinu. O druhé může rozhodnout jen Washington.