Plyn v Evropě zdražil kvůli Hormuzu

Ropa Brent uzavřela 17. července na 88,10 dolaru za barel, zhruba o 16 % výše než o týden dříve (Reuters via Euronext). Evropský referenční kontrakt na plyn, nizozemský TTF, se po několika dnech pod 45 eury dostal nad 60 EUR/MWh (Investing, Corriere dello Sport). Žádný plynovod do Evropy přitom přerušen nebyl. Žádný evropský přístav nestojí. Hormuzský průliv není formálně uzavřen. Evropa přesto vstřebává energetický cenový šok z místa, nad nímž nemá kontrolu.

Tři články cenového řetězce

Hormuzským průlivem prochází denně asi 20,9 milionu barelů ropy a přibližně pětina světového obchodu se zkapalněným zemním plynem LNG (EIA). Většina míří do Asie, nikoli do Evropy. Evropské ceny paliv se však odvíjejí od Brentu a ceny plynu od TTF; oba ukazatele reagují na napětí v Perském zálivu okamžitě. Trhy riziko započítají dřív, než evropským rafineriím začne něco fyzicky chybět.

Řetězec má tři části. První jsou referenční ceny: Brent i TTF rostou ve chvíli, kdy obchodníci vnímají vyšší riziko výpadku dodávek z oblasti Zálivu. Tím se zvedají náklady pro každého evropského dovozce, bez ohledu na to, odkud jeho konkrétní náklad pochází.

Druhou částí je pojištění. Krytí válečného rizika pro jednu plavbu tankeru nyní stojí 3 až 10 % hodnoty trupu lodi, zatímco před konfliktem šlo zhruba o 0,25 % (The National, OpsCon). Pojištění odpovědnosti, bez něhož rejdaři nevyplují, zůstává dostupné, část pojistek s pevnou sazbou však byla zrušena a přepsána za vyšší ceny (LMA). Každá dražší cesta se pak promítá do doručené ceny ropy, LNG i rafinovaných produktů.

Třetí částí je konkurence o náhradu. Když katarský LNG nemůže spolehlivě opustit Záliv, asijští odběratelé agresivněji soutěží o flexibilní náklady z Atlantiku. Evropa pak musí za plyn do zásobníků platit více.

Kam náklady dopadají

Itálie ukazuje problém nejkonkrétněji. QatarEnergy vyhlásila vyšší moc u dlouhodobého kontraktu s firmou Edison a zablokovala 21 nákladů o objemu 2,7 miliardy metrů krychlových mezi dubnem a začátkem září; Edison jich 14 nahradil, převážně dodávkami ze Spojených států (Corriere del Veneto). Italské zásobníky plynu jsou naplněny z více než 70 %, tedy výrazně nad unijním průměrem kolem 52 %. Šéf Eni Claudio Descalzi však v parlamentu řekl, že skutečným problémem je plynulost dodávek na trhu, který už je napjatý (ANSA, ANSA).

Řecko ukazuje, jak mění chování samotní rejdaři. Počet průjezdů tankerů nad 10 000 tun nosnosti Hormuzem klesl v týdnu od 6. do 12. července na 59, zatímco o týden dříve jich bylo 117 (OT). Tankery vlastněné řeckými firmami průliv nepřestaly používat, každá plavba se však nyní posuzuje zvlášť podle ceny pojištění, rizika pro posádku a dostupnosti námořního doprovodu. Méně lodí znamená dražší přepravu a dražší energii.

Maďarsko odhaluje méně viditelnou past. Více než 90 % dovážené ropy a 74 % plynu do země přichází ruskými potrubními trasami, velkoobchodní cena benzinu přesto vzrostla o 14 forintů za litr. Vláda trhy uklidňovala odkazem na strategické rezervy na 87 dní (Portfolio, Portfolio). Závislost na potrubí zemi před globálními referenčními cenami nechrání. Šok jen nepřijíždí v tankeru, ale přes trh.

V Polsku zvýšil Orlen od začátku července velkoobchodní cenu benzinu o 24 grošů za litr a nafty o 46 grošů (WNP). Ceny potravin v červnu meziročně vzrostly pouze o 1,9 % (ING). Přenos od čerpacích stanic do regálů může přijít později, zatím pro něj ale data nejsou.

Polštáře bez páky

Evropa dokáže podobný šok tlumit. Evropská komise vymáhá cíle pro naplnění plynových zásobníků. Unijní právo, konkrétně směrnice Rady 2009/119/ES, ukládá členským státům držet zásoby ropy na 90 dní; to stačí na zmírnění cenového výkyvu, ne na jeho ukončení. Námořní mise EU EUNAVFOR Aspides, která chrání lodní trasy v Rudém moři a v oblasti Zálivu, může mandát rozšířit, pokud se na tom shodnou vlády členských států. Nová infrastruktura pomáhá pro budoucí vyjednávací pozici: chorvatský LNG terminál na ostrově Krk plánuje od začátku roku 2027 navýšit kapacitu o 1 miliardu metrů krychlových ročně a mezi zájemci jsou odběratelé z východní Evropy (Bloomberg Adria).

Žádný z těchto nástrojů však neurčuje světové ceny. Žádný evropský aktér neumí znovu otevřít Hormuz, donutit pojišťovny k levnějšímu krytí ani zabránit asijským odběratelům, aby za náhradní LNG přeplatili evropské energetiky. Ministři energetiky EU proto dluží veřejnosti jasnou odpověď, zda je strategie „tlumit a čekat“ skutečně koordinovaným plánem, nebo jen slušnějším názvem pro nedostatek lepších možností.