Fincantieri chrání podmořské kabely

Bankovní převody, cloudová data, elektřina i zemní plyn se v Evropě pohybují po tisících kilometrů kabelů a potrubí položených na mořském dně. Většina této infrastruktury zůstává bez pravidelné kontroly. Italská státem podporovaná loďařská skupina Fincantieri nyní vydala 600 milionů eur za převzetí čtyř firem a vytvoření týmu zhruba 1 500 specialistů na námořní průzkum, podvodní drony a sledování mořského dna (MarketScreener, Fincantieri). Peníze jsou skutečné. Zda z nich vznikne i ochrana, je jiná otázka.

Vidět poškození neznamená umět ho opravit

Nové technologie Fincantieri odpovídají tomu, co po státech a firmách začíná vyžadovat evropské právo. Směrnice o odolnosti kritických subjektů, přijatá v roce 2022, přesunula ochranu kabelů a potrubí z tiché provozní povinnosti soukromých operátorů do oblasti veřejné odpovědnosti (EUR-Lex).

Samotné skenování mořského dna však kabel neochrání. Evropa musí umět poškození rychle odhalit, určit jeho příčinu, dostat na místo opravárenskou loď a rozhodnout, kdo má pravomoc jednat. Fincantieri řeší první část tohoto řetězce. Zbytek je zatím z velké části nedostavěný.

Evropská unie už začala utrácet přímo. Podle Digital Voice jeden program vyčlenil 45,8 milionu eur na ochranu a opravy podmořských kabelů. Nástroj pro propojení Evropy, hlavní unijní program pro financování infrastruktury, nasměroval 347 milionů eur do projektů digitálních kabelů (Ecosistema Startup). Námořní bezpečnostní strategie Komise zdůrazňuje spolupráci mezi národními úřady (European Commission). Ve veřejně dostupných dokumentech ale není vidět, že by 600 milionů eur Fincantieri pocházelo z unijních obranných fondů nebo bylo napojeno na společný systém velení.

Itálie buduje dodavatele. Irsko nese riziko.

Peníze a rizika se nerozdělují rovnoměrně. Itálie získává velkého národního dodavatele pro podmořské technologie. Švédský Saab prodal Polsku tři ponorky v kontraktu, který Defence Nordic popsal jako největší exportní zakázku v dějinách švédského obranného průmyslu. Je to další případ, kdy nákup techniky běží rychleji než systém, který ji má koordinovat.

Irsko ukazuje druhou stranu téže rovnice. Nový transatlantický kabel Fastnet společnosti Amazon Web Services má do roku 2028 ústit v Corku a obsluhovat evropské zákazníky v cloudu a umělé inteligenci (Bloomberg). Pro Irsko to posiluje roli digitální brány do Evropy, zároveň však prohlubuje zranitelnost, kterou samo nedokáže odstranit. Američtí hyperscaleři a irský model tvorby pracovních míst z kabelového uzlu těží. Bezpečnostní náklady dopadají na malou irskou flotilu a na spojence ochotné hlídkovat. Irští představitelé už začali spojovat dění v irských vodách s hospodářskou politikou a obranou státu (The Irish Times).

Co zatím nikdo neumí změřit

Když je kabel přerušen za hranicí 12 námořních mil od pobřeží, kde končí výsostné vody, trestní postih závisí hlavně na vlajkovém státě dotčené lodi, tedy na zemi, v níž je plavidlo registrováno, a na důkazním řetězci, který v praxi funguje jen omezeně. Úmluva OSN o mořském právu dává státům nad incidenty na volném moři jen omezenou jurisdikci (UNCLOS). Větší význam proto má prevence a rychlá oprava než následný trest.

Skutečným testem je měření. Veřejná data neukazují, jak rychle dokáže Evropa zjistit přerušení kabelu, jak dlouho trvají opravy ani jak velká část mořského dna je skutečně sledována. Bez takového základu nelze posoudit, zda 600 milionů eur vložených do italské průmyslové konsolidace přináší větší odolnost než levnější alternativy: další kabelové trasy, hlubší zakopání kabelů u pobřeží, sdílené opravárenské lodě nebo více hodin hlídkování.

Evropa nakupuje kapacitu dřív, než umí změřit ochranu. Nástroje, které Fincantieri poskládala, mohou mít hodnotu. Dokud je ale nepropojí sledovací, opravárenský a právní systém, kontinent utrácí za podmořskou bezpečnost, kterou zatím neumí přesně definovat.