Finsko chce jaderný štít od Paříže

Finská debata o obraně se posouvá do bodu, který by ještě před několika lety působil vzdáleně: k otázce, zda se opřít o francouzské jaderné odstrašení. Důvodem je sílící přesvědčení v Helsinkách, že Spojené státy omezují svou roli v evropské bezpečnosti. Premiér Petteri Orpo jednání potvrdil 3. června, ve stejném týdnu se ministr obrany Antti Häkkänen setkal s francouzskými vojenskými veliteli (YLE). Orpo logiku popsal už několik dní předtím: „USA skutečně omezují svou účast“ na evropské obraně.

S Ruskem sdílí Finsko 1 340 km pozemní hranice, nejdelší ze všech členských států NATO. Francie v březnu 2026 spustila rámec dissuasion avancée, tedy předsunutého odstrašení, v němž evropským spojencům nabízí bilaterální partnerství napojená na svůj jaderný arzenál (IFRI). Připojily se už Švédsko, Dánsko, Norsko a Polsko. Pokud by do rámce vstoupilo i Finsko, vznikl by severský pás, který by francouzské odstrašující závazky protáhl přes celou severovýchodní hranici NATO.

Symbolika bez klíčů

Každá země si s Paříží vyjednává samostatnou bilaterální dohodu. Partneři získávají politické konzultace v krizích, možnost pozorovat francouzská jaderná cvičení a konvenční vojenskou spolupráci při ochraně francouzských jaderných platforem. Při vážné eskalaci by Francie mohla na spojenecké základny rozmístit letouny schopné nést jaderné zbraně (NATO Association of Canada, Euronews).

Rozhodování o cílech i samotném použití zbraní však zůstává výhradně v rukou francouzského prezidenta. Žádný partner nedostává automatickou obrannou záruku. Paříž tak „evropeizuje strategický význam své síly“, ale zároveň si ponechává „každý mechanismus výlučné národní kontroly“ (Eurasia Review).

Francouzský obranný časopis Le Rubicon napsal, že rámec partnerům „alespoň prozatím nepřináší žádnou podstatnou výhodu“, zatímco Francie získává přístup k základnám a politickou legitimitu (Le Rubicon). Německý Peace Research Institute Frankfurt to formuloval ostřeji: jde podle něj o „sdílení rizik a nákladů s Francií bez věrohodného zisku v odstrašení“ (PRIF).

Dva jaderné deštníky, jedna hranice

Finsko má zároveň před sebou konkurenční nabídku. Financial Times 2. června napsaly, že američtí představitelé jednají o rozšíření tradičního programu jaderného sdílení v NATO do dalších zemí; největší zájem podle zprávy projevují Polsko a pobaltské státy (Defense News). Tento model funguje jinak: hostitelské státy používají certifikovaná letadla nesoucí americké gravitační pumy a na jejich doručení se podílejí Washington i daná země.

Orpo oba směry veřejně popisuje jako slučitelné. Evropa podle něj musí budovat vlastní obrannou kapacitu a zároveň udržet spolupráci s Washingtonem. Analýza CSIS však varovala, že výsledkem může být rozdělení Evropy na americký a francouzský jaderný tábor, přičemž jednotlivé země by se řadily podle svých leteckých flotil a politické orientace (CSIS).

Než se Finsko vydá kteroukoli z těchto cest, musí změnit vlastní zákon. Zákon o jaderné energii z roku 1987 dovoz jaderných výbušnin zcela zakazuje. Vláda 23. dubna předložila parlamentu návrh novely, která by jaderné zbraně výslovně povolila pro účely vojenské obrany (YLE). Parlament musí změnu schválit; hlasování se očekává letos na podzim.

Moskva už dala najevo, jak věc čte. Náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov v květnu varoval, že partnerské země budou pod „pečlivějším dohledem našich vojenských složek odpovědných za zajištění strategického odstrašení“ (TASS). Francouzské horské jednotky mezitím cvičí ve finském Laponsku, mimo jiné v prostoru nedaleko ruské hranice (Le Monde). Operační stopa tak roste dřív, než je podepsána jakákoli dohoda.

Finský parlament bude na podzim rozhodovat, zda má francouzské jaderné odstrašení dostatečnou strategickou váhu v situaci, kdy hranice s Ruskem měří 1 340 km, ale zbraně, letadla i rozhodnutí o jejich použití zůstávají v cizích rukou.