Pět spojenců odmítlo 0.25% pro Ukrajinu

Generální tajemník NATO Mark Rutte na konci dubna navrhl, aby každý spojenec dával na vojenskou obranu Ukrajiny nejméně 0,25 % HDP ročně. Proti se postavilo pět zemí: Velká Británie, Francie, Itálie, Španělsko a Kanada. Dne 20. května Rutte připustil, že návrh „nezíská jednomyslnost, takže nebude fungovat“. Plán tím skončil. Zůstala po něm poměrně přesná mapa trhlin uvnitř aliance.

Rozdíl mezi frontou a pohodlím

Kdyby se na minimální hranici shodlo všech 32 spojenců, roční pomoc Ukrajině by dosáhla zhruba 143 mld. dolarů, téměř trojnásobku 45 mld. dolarů dodaných v roce 2025. Země, které návrh zablokovaly, patří většinou k těm, kdo ve vztahu ke své ekonomice přispívají nejméně. Francouzská vojenská pomoc od roku 2022 odpovídá přibližně 0,3 % HDP za celou dobu války. Britský příslib vlády Keira Starmera ve výši 3 mld. liber ročně vychází zhruba na 0,1 % HDP. Itálie dává ještě méně.

Státy, které Rutteho hranici podporovaly, ji už dnes překračují. Pro byly Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Nizozemsko, Dánsko a Norsko (The Telegraph, přepis NATO, 21. května). Estonsko vydává na obranu celkem 5 % HDP a cíl 0,25 % pro Ukrajinu prosazovalo už předtím, než jej převzal Rutte. Polsko směřuje na obranu 4,8 % HDP. Tyto státy platí skutečné peníze, protože ruskou hrozbu nečtou jako vzdálené riziko, ale jako bezprostřední bezpečnostní problém.

Na schůzce ministrů zahraničí v Helsingborgu Rutte tuto nerovnováhu pojmenoval veřejně: tíhu podle něj nese šest nebo sedm zemí. Ostatní nikoli.

Pět vet, pět různých kalkulací

Francie buduje paralelní bezpečnostní konstrukci. Macronova doktrína „dissuasion avancée“ z března 2026 rozšiřuje francouzskou jadernou spolupráci na osm spojeneckých států, aniž by Paříž předávala pravomoc k odpálení zbraní. Francii více vyhovuje úvěr EU pro Ukrajinu ve výši 90 mld. eur, schválený v dubnu, protože evropské nástroje dávají Paříži větší vliv než závazná pravidla NATO. Rozpočtový schodek na úrovni 5,1 % HDP, tedy výrazně nad maastrichtským limitem 3 %, poskytuje politické krytí. Francie se přitom rozhodla nevyužít výjimku pro přezbrojení, kterou 17 jiných členských států použilo k vyjmutí obranných výdajů z těchto fiskálních pravidel. Omezení je tedy výběrové.

Velká Británie řešila jiný rozpor. Ve stejném období, kdy Starmerova vláda zablokovala minimální hranici pomoci, uvolnila sankce na naftu a letecké palivo ruského původu prostřednictvím obecné obchodní licence. Licence vznikla jako krizová reakce na uzavření Hormuzského průlivu a formálně platí „na neurčito“. Lídryně opozice Kemi Badenochová ten rozpor shrnula v parlamentu otázkou: „Proč je ropa z Ruska přijatelná, ale ropa z Aberdeenu ne?“ Skutečná britská pomoc Ukrajině zůstává hluboko pod hranicí 0,25 %, kterou Londýn odmítl podpořit.

Itálie proměnila debatu o pomoci ve vyjednávací páku. Meloniová spojila italskou účast v programu SAFE, novém úvěrovém nástroji EU umožňujícím členským státům společně si půjčovat na nákup zbraní, s požadavkem, aby Brusel přiznal Římu flexibilitu kvůli cenám energií. Její vlastní ministr obrany Guido Crosetto mezitím veřejně tlačil na ministerstvo financí, aby program přijalo podle jeho pravidel.

Německo, které Rutte chválil, stojí někde uprostřed. Berlín plánuje na rok 2027 pro Ukrajinu 11,6 mld. eur, tedy zhruba 0,26 % HDP. Podle rozpočtové trajektorie má ale částka v roce 2028 klesnout na 8,5 mld. eur, tedy pod hranici navrženou Ruttem. Pochvala se týká současného chování, nikoli závazku do budoucna.

Úniková cesta

Úvěr EU ve výši 90 mld. eur vytváří účetní šedou zónu. Z první tranše má být 28,3 mld. eur určeno na vojenské potřeby a první výplata se očekává v červnu. Členské státy EU tak mohou tvrdit, že jejich podíl na společném evropském zadlužení je podporou Ukrajiny, a přesunout náklad z národních obranných rozpočtů do bilance EU. Právě tento prostor měl Rutteho návrh zavřít.

Summit v Ankaře 7. a 8. července proto čeká otázka, kterou by aliance raději neřešila veřejně: může NATO fungovat jako kolektivní bezpečnostní záruka, pokud jeho největší členové soustavně šetří na hrozbě, s níž jeho nejmenší členové žijí každý den? Rutte může zkusit měkčí verzi, dobrovolný příslib nebo politicky schválený cíl bez jednomyslnosti. Data už ale leží na stole. Státy na východním křídle přestaly prosit.