Pět států EU utahuje azyl na hranicích

Od finské hranice s Ruskem přes baltskou hranici s Běloruskem až po německé kontroly uvnitř schengenského prostoru se v EU rozšiřuje model, který mění základní pořadí azylového řízení: nejprve zastavit vstup, teprve potom případně řešit ochranu. V pěti členských státech dnes neplatí běžné pravidlo, že člověk může na hranici požádat o azyl a stát musí jeho žádost individuálně posoudit.

Polský Sejm prodloužil omezení práva žádat o azyl na běloruské hranici o dalších 60 dní. Jde o další pokračování opatření zavedených v roce 2025 (RMF24, VisaHQ News). Varšava trasu přes Bělorusko nepopisuje jako běžnou migraci, ale jako běloruskou hybridní operaci. Podobné režimy na východních hranicích provozují Litva, Lotyšsko a Finsko. Německo postupuje z opačné strany: na pozemních hranicích uvnitř Schengenu zavedlo kontroly, při nichž může odmítat i lidi hlásící se o azyl.

Každá země používá jiný právní nástroj. Společnou koordinaci nemají. A žádná instituce EU zatím veřejně neposoudila, zda tyto režimy ještě odpovídají evropskému právu.

Východní hranice

Baltské státy ukazují, jak se dočasná krizová reakce mění v trvalý provozní model.

Litva zachází s ochranou hranice jako se sebeobranou proti běloruskému hybridnímu útoku. Podle LRT pohraničníci od začátku roku 2026 do začátku července odmítli 888 neregulérních migrantů; od vypuknutí krize v roce 2021 jich bylo více než 25 000. Pokračující mimořádný režim dává pohraničním složkám rozšířené pravomoci odmítat vstup bez standardního azylového řízení.

V Lotyšsku se mimořádné nastavení proměnilo v běžnou správu hranice. Riga prodloužila posílená hraniční opatření do konce roku 2026 a vyčlenila na ně dalších 1,7 milionu EUR (1188.lv). V roce 2025 Lotyšsko zastavilo 12 046 pokusů o překročení hranice a z humanitárních důvodů vpustilo 31 lidí (BB.lv). Právní rámec stojí na zákonech o ochraně hranic, ne na azylovém řízení. Výchozí logika systému se tím posouvá od posuzování žádostí k zastavování přechodů.

Finsko do svého režimu vložilo více pojistek než jeho baltičtí sousedé. Dočasný hraniční zákon umožňuje vracet lidi na ruské hranici, pokud vláda dospěje k závěru, že nepřátelský stát používá migraci jako zbraň. Zákon je časově omezený a obsahuje výjimky pro děti, osoby se zdravotním postižením a lidi, kterým hrozí mučení nebo smrt (Finlex, Eduskunta). Amnesty Finland přesto tvrdí, že zákon porušuje mezinárodní závazky, protože výchozím bodem činí odmítnutí, nikoli posouzení žádosti (Amnesty Finland).

Německo kontroluje stejnou hranici z druhé strany

Bezpečnostní logika z vnější hranice EU se přesunula i dovnitř schengenského prostoru. Berlín kontroluje všechny pozemní hranice od září 2024. Od května 2025 tyto kontroly umožňují odmítat i lidi, kteří na hranici požádají o azyl. Ministr vnitra Alexander Dobrindt tvrdí, že opatření zabránila více než 32 000 nelegálních vstupů (Deutschlandfunk, DW).

Německé soudy už tento postup zpochybnily. Mnichovský správní soud v roce 2025 označil několik kontrol za nezákonné a rozhodl, že fakticky trvalé kontroly nelze vydávat za dočasné výjimky ze schengenských pravidel, která za normálních okolností umožňují volný pohyb přes vnitřní hranice EU (Tagesschau). Od července 2025 zavedlo kontroly na stejné hranici také Polsko (Auswärtiges Amt). Obě země tak kontrolují tutéž hranici z opačných stran, protože ani jedna nevěří, že běžný Schengen riziko zvládne.

Kdo hlídá výjimku?

Migrační a azylový pakt EU z roku 2024 dal členským státům formální právní základ pro omezení přístupu k azylu v situaci, kdy nepřátelský aktér používá migraci jako nástroj nátlaku. Pakt pro to používá pojem „instrumentalizace“ (nařízení (EU) 2024/1359). Má ale jít o dočasnou a podmíněnou odchylku od běžných pravidel, ne o povolení uzavřít přístup k azylu. Evropské právo dál vyžaduje, aby státy umožnily podat žádost o ochranu na hranici a posoudily ji individuálně (směrnice 2013/32/EU). Soudní dvůr EU, nejvyšší soud Unie pro výklad unijního práva, už rozhodl proti Maďarsku za to, že přístup k azylu fakticky znemožnilo (SDEU C-808/18).

Hranici mezi zákonným krizovým opatřením a odmítáním lidí bez reálné možnosti požádat o ochranu určují údaje, které zatím nikdo nezveřejnil: kolik lidí dotčených polským omezením se pokusilo požádat o azyl, kolik z nich dostalo individuální posouzení a kolik bylo vpuštěno na základě výjimek pro zranitelné osoby. Pět členských států si dnes na stejnou otázku staví vlastní odpovědi. Evropská komise nemůže tyto režimy dál brát jako oddělené národní výjimky, když dohromady vytvářejí regionální model správy hranic.