Pět mocností chce řídit evropskou bezpečnost

Dne 24. června 2026 se v Berlíně sešli lídři Francie, Německa, Itálie, Polska a Spojeného království, aby před summitem NATO v Ankaře plánovaným na 7.–8. července sladili postoj k evropské bezpečnosti. Generální tajemník NATO Mark Rutte se připojil přes video z Washingtonu, kde krátce předtím jednal s Donaldem Trumpem (Bundesregierung, Euronews). Formát E5, tedy skupina pěti největších evropských vojenských mocností bez formálního postavení v EU či NATO, se tím poprvé posunul z úrovně ministrů obrany mezi hlavy vlád a států. Berlínská schůzka byla nárokem pěti metropolí na řízení evropské bezpečnosti. Zároveň ukázala, že pod heslem silnější Evropy si každá z nich představuje něco trochu jiného.

Pět vlajek, tři představy

Společné prohlášení se týkalo výdajů na obranu, průmyslové spolupráce a podpory Ukrajiny (Elysée, UK Government). Jazyk byl smířlivý. Politika pod ním méně.

Kancléř Friedrich Merz svolal summit proto, aby před Ankarou vznikla společná linie. Zároveň chtěl rozšířit starý zvyk formátu E3, v němž si Paříž, Berlín a Londýn zvykly řešit evropskou bezpečnost mezi sebou, o Řím a Varšavu. Obě země dávaly najevo, že roli přihlížejících neberou (Le Figaro, Deutschlandfunk).

Uvnitř shody jsou ale tři ostré rozdíly. Německo chce, aby Evropa dělala víc uvnitř NATO, nikoli mimo něj: více peněz a jednotek zapojených do existujících aliančních struktur. Francie tento rámec navenek přijímá, formát E5 však čte jako nástroj evropské kontroly nad obranným průmyslem i nad tím, kdo smí vojensky jednat a pod čím velením. Polsko chce udržet Spojené státy pevně v odstrašení na východním křídle a vyjednává o stálé americké základně na svém území (DW). Itálie má podle premiérky Giorgie Meloniové jednodušší cíl: být v místnosti, kde se rozhoduje (Il Fatto Quotidiano).

E5 může koordinovat pozice, vysílat politické signály a vytvářet tlak. Do aliančního plánování je však stále převádí NATO, klíčové schopnosti typu protivzdušné obrany a zpravodajství stále drží Spojené státy a průmyslové dodávky stále závisejí na zbrojních firmách. Právě tento řetězec pravomocí je podstatný, protože nejambicióznější test francouzsko-německé spolupráce se rozpadl jen několik týdnů před Berlínem.

Varování jménem FCAS

Program FCAS/SCAF, tedy systém příští generace, který měl propojit pilotovaná bojová letadla s dálkově řízenými drony, ztroskotal na tom, že Dassault a Airbus se nedohodly na kontrole nad konstrukcí, duševním vlastnictvím a exportem (The Guardian, ICDS). Právě tento pád je nejtvrdším protiargumentem vůči řečem o spolupráci v rámci E5. Berlín a Paříž se dokážou shodnout na summitovém prohlášení. Nedokázaly se shodnout na tom, kdo postaví letadlo.

Evropská unie mezitím otevřela peníze, které mají společné nákupy zbraní posunout. Nástroj SAFE, tedy Security Action for Europe, nabízí až 150 mld. EUR v obranných úvěrech a pravidla podmiňuje evropským původem části dodávek (European Commission). Samotné peníze ale problém FCAS neřeší. Společná výroba stále stojí na tom, zda se vlády a firmy dohodnou, kdo co ovládá. Podle dostupných zpráv sice o prostředky ze SAFE požádalo 19 států, hotové však byly jen tři operační dohody (Euperspectives).

Co Spojené státy opravdu udělají

Rutteho přesun z Washingtonu do Berlína měl jasnou logiku. Spojencům připomněl, že evropští členové NATO a Kanada v roce 2025 vydali oproti předchozímu roku na obranu o více než 90 mld. dolarů navíc (Atlantic Council). Zároveň potvrdil, že Spojené státy snížily část slíbených příspěvků sil do plánování NATO a Evropané už některé mezery zaplňují (NATO).

Rutte zprostředkovává praktický obchod: Evropa platí víc a dělá víc, aby udržela americký závazek. Veřejně však není doloženo, že by za to dostala závaznou americkou garanci konkrétních jednotek, podpůrných schopností nebo operační podpory (Politico). Článek 5, tedy klauzule NATO o vzájemné obraně, právně dál platí. Riziko nespočívá v tom, že Washington smlouvu roztrhá. Spočívá v tom, že ji naplní pomalu, úzce nebo podle vlastních podmínek: odkladem rozhodnutí o základnách, zdrženlivým uvolňováním zásob nebo podmínkami u rozmístění systémů Patriot.

Nové pořadí ukazuje i absence Španělska. Madrid je čtvrtou největší ekonomikou EU, jenže E5 vybírá podle vojenské váhy a blízkosti hrozby na východním křídle, nikoli podle postavení v unijních institucích (Antena 3, Euronews Spain). Právě toto pravidlo bude rozhodovat o tom, které země ovlivní plánování NATO a čí vnímání hrozeb v něm převáží.

Za dva týdny se v Ankaře ukáže, zda koordinace E5 povede ke skutečným aliančním závazkům. Tvrdší otázka zní jinak: zda pět metropolí dokáže postavit evropský pilíř NATO, v němž Evropané ponesou větší část vojenské zátěže, když se zároveň nedokážou dohodnout ani na tom, kdo bude navrhovat jejich zbraně.