Pět států zkouší návratové centrum ve Rwandě

Ministři odpovědní za migraci z Německa, Rakouska, Dánska, Řecka a Nizozemska se 4. září sejdou v Kodani kvůli návrhu, který se v Evropě zatím žádné vládě nepodařilo převést do funkční praxe: zřídit mimo území EU zařízení pro lidi, kteří neuspěli s žádostí o azyl a čekají na deportaci. Skupina si říká die Umsetzer, tedy „ti, kdo věci uskutečňují“. Jako hlavní kandidát se zatím jeví Rwanda (Spiegel, UIM).

Jednání probíhají, podpisy chybějí

Od července se koalice posunula rychle. Rakouský ministr vnitra Gerhard Karner potvrdil pracovní skupinu pěti států a stanovil cíl najít partnerskou zemi do konce roku (OTS/BMI). Němečtí a rakouští představitelé jednání připouštějí, partnerský stát ale s odkazem na dohodu o důvěrnosti nejmenují (n-tv). Mlčení prolomila Rwanda: vládní mluvčí Yolande Makolo začátkem srpna uvedla, že rozhovory pokračují, rozhodnuto však není (ECRE).

Veřejně se zatím neobjevilo žádné memorandum o porozumění, dohoda o financování ani podpis hostitelského státu (Jux.news). Evropská komise u jednacího stolu nesedí.

Nejde o britský model

Rozdíl oproti neúspěšnému britskému plánu pro Rwandu je podstatný. Londýn chtěl posílat žadatele o azyl do Kigali, aby se o jejich žádostech rozhodovalo tam. Model pěti států má fungovat jinak: azylové řízení by dál probíhalo v Evropě. Centrum by sloužilo pro lidi, jejichž žádosti už byly zamítnuty a kteří nemají právní nárok zůstat, dokud nebude možné je vrátit do zemí původu (ZEIT, Copenhagen Post).

Právní prostor pro takový postup otevírá nový unijní návratový zákon, který v červnu podpořil Evropský parlament, přímo volený zákonodárný orgán EU. Ten by vládám umožnil převést odmítnuté migranty do třetí země ještě před jejich návratem domů (European Parliament).

Politická logika je srozumitelná. Evropské vlády vydávají příkazy k vyhoštění, které se často neprovedou, protože země původu nespolupracují, chybějí doklady totožnosti nebo vyprší lhůta pro zajištění. Centrum ve Rwandě by tento cyklus teoreticky přerušilo tím, že by lidé čekali mimo Evropu, zatímco úřady dohánějí administrativu.

Itálie a Albánie ukazují problém soudů

Nejbližším precedentem jsou italská detenční centra v Albánii a jejich zkušenost vybízí k opatrnosti. Od října 2024 do ledna 2025 italští soudci opakovaně odmítli potvrdit zajištění migrantů, takže po pouhých třech operacích zablokovali další přesuny (Adnkronos). Po úpravě modelu v roce 2025 měli podle Amnesty International nezávislí pozorovatelé stále obtížný přístup do zařízení v Gjadëru a organizace popsala vážné obavy o dodržování práv (Amnesty Italia).

Rwandu by čekala stejná soudní zátěž. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva vyžaduje, aby vysílající stát posoudil, zda člověku hrozí pronásledování ve Rwandě a znovu po případném dalším přesunu ze Rwandy do jeho vlasti. Pokud soud shledá jedno z těchto posouzení nedostatečným, přesun se zastaví. Unijní právo zároveň zaručuje přístup k soudci před vyhoštěním, takže každý jednotlivý případ může celý postup zablokovat.

Think-tank CEPS popisuje základní problém přímo: zařízení mimo Evropu sama o sobě nikoho nedeportují. Přesouvají lidi mimo dosah, zatímco skutečné úzké místo, tedy ochota zemí původu přijímat své občany zpět, zůstává tam, kde bylo (CEPS).

Co Kodaň může a nemůže přinést

Tlak pěti států je reálný. Vedou ho konkrétní ministři, Rwanda potvrdila kontakt a Dánsko stanovilo datum schůzky. Tím se návrh dostává za obvyklý jazyk závěrečných komuniké o „zkoumání možností“.

Rwandské centrum by však mohlo přesunout detenci mimo Evropu, aniž by vytvořilo spolupráci států, které už dnes odmítají přijímat lidi vyhošťované z Evropy. Soudy a nezávislá kontrola mohou model zastavit ještě předtím, než se na tuto hlubší překážku vůbec narazí. Kodaň může 4. září přinést žádost adresovanou Rwandě. Nemůže odstranit důvody, kvůli nimž se deportace z Berlína, Vídně i samotné Kodaně dosud nedaří.