Pět zástupců Talibanu dostalo víza k jednání s EU

Brusel se snaží zprovoznit návraty Afghánců, kterým v Evropě nevyšel azyl, aniž by tím uznal vládu Tálibánu. Právě tato nepohodlná rovnováha stojí za zjištěním NOS, podle něhož Belgie vydala jednodenní víza pěti zástupcům Tálibánu očekávaným na jednáních s Evropskou komisí. Ve veřejných belgických ani unijních záznamech se tento detail potvrdit nedá. Problém, který zpráva popisuje, je ale skutečný: návraty potřebují doklady, přístup na letiště a souhlas s přijetím po příletu. Tyto páky dnes v Afghánistánu drží Tálibán.

Vízové dveře

Od chvíle, kdy Rada EU v roce 2021 vymezila unijní postoj k Afghánistánu, může Unie s představiteli Tálibánu jednat, aniž by jeho vládu diplomaticky uznávala. Na papíře jde o čisté rozlišení. V praxi se začne třást ve chvíli, kdy se státy pokoušejí někoho skutečně vrátit. Návratový let nefunguje na právní teorii; v Kábulu musí být někdo, kdo navracenou osobu převezme.

Pokud je popis NOS přesný, belgická role by byla úzká, ale politicky citlivá. Podle unijního vízového kodexu rozhoduje Belgie o tom, kdo smí na její území přijet na takto krátký pobyt. Článek 25 umožňuje ve výjimečných případech vydat vízum s omezenou územní platností.

Samotné vízum by ale nestačilo vždy. Pokud by některý z delegátů figuroval na sankčním seznamu OSN pro Tálibán, musela by Belgie cestu sladit také s procedurou OSN pro výjimky ze zákazu cestování. Krátkodobé vízum by takový problém samo nevyřešilo.

Jednání ještě nejsou dohoda

Evropská komise může otevřít komunikační kanál. Sama však nemůže zavázat EU k dohodě o zpětném přebírání osob s Tálibánem. Unijní právo dává bloku prostor vyjednávat návratová ujednání, formální mezinárodní dohody ale stále procházejí smluvním postupem EU, včetně článku 79 odst. 3 a článku 218.

Tato mapa pravomocí je důležitá, protože vlády jsou pod tlakem ukázat, že neúspěšné azylové případy mohou skončit vyhoštěním. Německo ukazuje hranici možného. Berlín v srpnu 2024 deportoval do Kábulu 28 afghánských mužů, které označil za odsouzené pachatele trestné činnosti; let byl podle dostupných zpráv zajištěn přes Katar (PBS/AP, Al Jazeera). Reuters později uvedl, že Německo má zájem o přímá jednání s Tálibánem.

Dosavadní vzorec je úzký, zprostředkovaný a právně zranitelný. Vlády mohou slibovat tvrdší návratovou politiku. Aby ji provedly, potřebují protistranu, kterou nechtějí legitimizovat.

Pro zachování návratových možností do Afghánistánu dlouhodobě argumentuje také Rakousko, mimo jiné při snaze z roku 2021, o níž informoval Reuters. Program dánského předsednictví v Radě EU řadí návraty a spolupráci se zeměmi mimo Unii vysoko mezi své zveřejněné priority. Na Belgii jako hostitelský stát by mezitím dopadla bezprostřední kontrola víz, sankčních pravidel a otázky, zda kontakt nezačíná vypadat příliš podobně jako uznání.

Hranice práv

Žádná schůzka v Bruselu nemění zákaz posílat člověka do vážného ohrožení. Unijní návratová směrnice vyžaduje respekt k zásadě non-refoulement, tedy zákazu vracení lidí tam, kde jim hrozí nebezpečí. Listina základních práv EU zakazuje vyhoštění, pokud existuje vážné riziko mučení nebo nelidského zacházení.

Soudy proto mohou návraty dál zastavovat případ od případu. Evropský soud pro lidská práva v rozsudku Saadi proti Itálii potvrdil absolutní ochranu podle článku 3 Evropské úmluvy. Aktuální metodika Agentury EU pro azyl k Afghánistánu stále označuje skupiny vystavené vážnému riziku, zatímco Amnesty International a Human Rights Watch popisují tvrdé represe Tálibánu, zejména vůči ženám a dívkám.

Kontakt neznamená uznání. Nevyjasněné otázky jsou konkrétnější: kdo do Belgie přijel, na jakém vízovém a sankčním základě a zda se jednalo o nějaké ujednání o návratech. Evropská návratová politika naráží na kontrolu Tálibánu nad Afghánistánem. Nejcitlivější část tohoto střetu se přitom možná odehrává mimo veřejnou kontrolu.