Pokles fosilních emisí, rekordní celkové emise CO₂

V roce 2026 mají emise CO₂ z fosilních paliv mírně klesnout, zatímco celkové emise způsobené člověkem mají vystoupat na nové maximum (pracovní verze Global Carbon Budget). Tyto výsledky se doplňují: celkový součet zahrnuje také emise ze změn ve využívání půdy, u nichž se očekává růst. Obě změny jsou malé a zatím ani jedna neukazuje na trvalý trend.

Emise lidstva si lze představit jako účet vedený ve dvou položkách. Fosilní položka zahrnuje uhlí, ropu, plyn a výrobu cementu. Položka za využívání půdy zachycuje emise z kácení a poškozování lesů, těžby dřeva a odvodňování či vypalování rašelinišť. Uhlík, který z ovzduší pohltí znovu dorůstající lesy, se od této položky odečítá.

Letos mají emise z fosilních paliv klesnout o 0,4 %, tedy asi o 0,15 miliardy tun, na 38,2 miliardy tun CO₂ (pracovní verze Global Carbon Budget). Podle Global Carbon Project by šlo o první meziroční pokles od pandemického roku 2020. Emise ze změn ve využívání půdy mají mezitím vzrůst z přibližně 4,4 na 5,1 miliardy tun. Celkový součet se tak zvýší ze 42,8 na rekordní střední odhad 43,3 miliardy tun CO₂ (pracovní verze Global Carbon Budget).

Údaje pocházejí z Global Carbon Budget, každoroční bilance toho, odkud se CO₂ způsobené lidskou činností uvolňuje a kam se dostává. Letošní vydání je zatím preprint, který ještě kontrolují další vědci. Doprovodná analýza už recenzním řízením prošla a vyšla v Nature Climate Change.

Proč se emise ze změn ve využívání půdy odhadují hůř

Odhad fosilních emisí připomíná odečet elektroměru. Výzkumníci ho sestavují z národních statistik o palivech a cementu, které zachycují, co se prodalo a spálilo a kolik cementu se vyrobilo. Pro emise ze změn ve využívání půdy žádný podobný měřič neexistuje. Výzkumníci je odhadují pomocí počítačových modelů, které sledují, kolik uhlíku rostliny a půda ukládají a kolik ho ztrácejí. Je to podobné, jako odhadovat hmotnost lesa z leteckých snímků a tabulek růstu.

Na příkladu rašeliny je vidět, proč je tento odhad obtížný. Rašelina vzniká z částečně rozložených zbytků rostlin, které se hromadí v mokré půdě. Připomíná kompost, jehož rozklad nikdy neskončí, a zadržuje velké množství uhlíku. Když vyschne nebo shoří, uhlík uniká. Zjistit, kolik ho uniklo během jediného roku, je mnohem obtížnější než spočítat barely ropy.

Rekord v pásmu nejistoty

Rozdíl mezi oběma odhady je patrný v pásmech nejistoty, tedy v rozpětí, v němž se skutečná hodnota pravděpodobně nachází. U fosilních emisí se odhad pohybuje od poklesu o 1,5 % po růst o 0,6 % (pracovní verze Global Carbon Budget). Ani směr jejich změny tedy zatím není jistý.

U emisí ze změn ve využívání půdy je nejistota ještě větší. Jen odhad za rok 2025 má rozpětí ±2,6 miliardy tun, což je mnohem více než přibližně 0,7 miliardy tun, o které mají tyto emise letos vzrůst (pracovní verze Global Carbon Budget). Podle CICERO, jehož vědci se na bilanci podíleli, tato nejistota nedovoluje z malého růstu celkových emisí mnoho vyvozovat.

Je také třeba rozlišovat dvě veličiny, které se snadno zaměňují. Uvedená čísla zachycují emise, tedy množství CO₂, které lidstvo vypustí za rok. Kolik ho skutečně přibude v atmosféře, je jiný údaj: část ročních emisí pohltí pevnina a oceány a Global Carbon Budget tyto přírodní zásobníky sleduje zvlášť. Rekordní emise ukazují, jak velký tlak lidstvo na klima vyvíjí. Reakce atmosféry závisí také na tom, kolik CO₂ příroda v daném roce pohltí.

Vypouštěné emise se započítávají proti klimatickému cíli. Podle odhadu Global Carbon Project zbývá pro udržení oteplení do 1,5 °C už jen asi 150 miliard tun CO₂, tedy méně než čtyři roky při dnešním tempu emisí (ICOS). Letošní odhad ukazuje, jak může mírný pokles fosilních emisí doprovázet růst celkového součtu. Ani jedna z předpokládaných změn zatím nepotvrzuje trvalý trend; zda se pokles fosilních emisí udrží, ukáže až příští roční bilance.