Francie s Německem ruší společnou stíhačku

Po pádu FCAS/SCAF Evropě nechybí jen budoucí bojový letoun. Projekt měl propojit pilotovanou stíhačku nové generace s drony a sdíleným bojovým cloudem, tedy datovou sítí, která má v příštích dekádách řídit vzdušné operace (The Guardian, The Straits Times). Ztroskotal na otázce, kterou Francie a Německo nikdy nevyřešily: kdo bude kontrolovat technologii v jeho středu.

Spor se vedl o kontrolu

Na obecném cíli se Paříž, Berlín a Madrid shodly. Evropa chtěla systém budoucího vzdušného boje, který propojí letadla, senzory, drony a data. Skutečný spor začal ve chvíli, kdy se tato ambice měla převést do technického vedení, patentových práv, exportní volnosti a vojenské doktríny.

Program rozdělil práci mezi vlády a průmyslové „pilíře“. Dassault vedl vývoj stíhačky, Airbus měl významnou roli u doprovodných bezpilotních prostředků a bojového cloudu, Španělsko vstoupilo přes Indru a další firmy (The Aviationist). Na papíře šlo o vyvážené uspořádání. Jenže stíhačka se postupně stala osou celého systému.

Dassault a Airbus se poté dostaly do konfliktu o to, kdo bude určovat konstrukci stíhačky nové generace, její design, rozdělení práce a duševní vlastnictví (Le Figaro, Avio Space). Jakmile se spor zablokoval, politická struktura projektu neměla dost silnou autoritu, která by dokázala vnutit kompromis.

Francouzská pozice má jasnou strategickou logiku. Bojové letectvo se v Paříži dotýká jaderného odstrašení, operací z letadlových lodí, vývozu zbraní i přežití Dassaultu jako firmy schopné navrhnout celé bojové letadlo. Německá pozice ale není slabší jen proto, že Berlín nemá letadlovou loď. Pokud má Německo platit podstatnou část evropského zbrojení, jeho průmysl se nebude chtít smířit s rolí mladšího partnera uvnitř francouzsky vedeného programu.

Brusel může spolupráci financovat, ne řídit

Evropský obranný fond může podporovat výzkum a vývoj, nerozhoduje však o tom, kdo vlastní architekturu stíhačky nebo kdo kontroluje její export (nařízení EU). Komise může přes svou obrannou agendu tlačit na společné nákupy a průmyslovou připravenost, z Dassaultu a Airbusu ale nevytvoří jednotný řetězec velení (obranná agenda Komise).

Stejný limit má i EDIP, navrhovaný Evropský program pro obranný průmysl. Jeho cílem je posílit evropskou obrannou výrobní základnu a podpořit společné nákupy. Nepřiděluje ale patenty FCAS ani nejmenuje nadnárodního hlavního dodavatele (návrh EDIP). Dohoda Evropského parlamentu o obranné připravenosti může zrychlit povolovací a nákupní procesy, základní pravomoc nad konstrukcí však ponechává státům a firmám (Evropský parlament).

Pro evropskou obrannou integraci z toho plyne jednoduchá lekce. Unijní peníze mohou odměnit spolupráci a snížit tření. Nedokážou ale odstranit suverénní otázky uvnitř strategického letounu: kdo ho navrhne, kdo ho bude prodávat, kdo ponese zpoždění a čí letectvo dostane přednost.

Páky se přesouvají jinam

Francie si nyní může chránit konstrukční autoritu Dassaultu a volnost při vývozu. Národnější cesta ale zvýší tlak na francouzský rozpočet. Paříž zároveň zůstane u operačních problémů, které se ve francouzských debatách o vzdušné síle objevují už delší dobu: stealth, potlačení nepřátelské protivzdušné obrany a dostatek letadel pro válku vysoké intenzity (Ifri).

Německo místo letounu získává možnosti. Airbus a němečtí partneři představili Team Gen 6, německy centrovanou alternativu postavenou kolem firem z letectví, motorů, senzorů a raketové techniky (Deutschlandfunk). Berlín může také nakoupit další F-35, zkoumat napojení na GCAP, britsko-italsko-japonský Global Combat Air Programme, nebo podpořit evropskou větev vedenou Airbusem (ZEIT).

Itálie a Leonardo mají po kolapsu FCAS silnější argument pro GCAP, protože tento projekt působí organizačně pevněji. Společný průmyslový podnik Edgewing už partnerům GCAP dává sdílenou cestu pro návrh a vývoj (Leonardo, BAE Systems). Případný vstup Německa by přidal váhu, zároveň by ale znovu otevřel otázky podílu práce a kontroly.

Na východním křídle NATO se spor čte jinak. Polsko formálně převzalo své první F-35 a velkou část nákupů staví na systémech, které lze rychle zapojit do aliančních operací (Euronews Poland). Pro Varšavu a část jejích sousedů má větší cenu schopnost, která dorazí včas, než autonomie, která se zastaví na průmyslových pravidlech.

Otevřená zůstává otázka, zda Evropa zachrání alespoň vrstvy kolem zrušeného letounu. Nový francouzsko-německý projekt dat pro protivzdušnou obranu naznačuje, že Paříž a Berlín se mohou pokusit udržet část společné digitální architektury (Global Banking & Finance). V nějaké podobě může přežít i bojový cloud, přestože samotná stíhací větev selhala (Onet).

FCAS se rozpadl, protože Evropa naložila politický symbol na projekt dřív, než si Francie a Německo ujasnily vlastnická pravidla. Další vlajkový program narazí na stejný test. Francouzsko-německá odpověď rozhodne, zda evropská obranná integrace bude skutečně stavět zbraně, nebo hlavně financovat spory o to, kdo je povede.