Drahý dluh svírá francouzský rozpočet

Výnos desetiletých francouzských státních dluhopisů, tedy výnos, který investoři při dnešní tržní ceně požadují za držení francouzského dluhu, minulý týden vystoupal na 4,05 %. To je nejvíce od roku 2009 (Boursorama/Reuters, LSE). Vyšší výnosy znamenají, že si stát půjčuje dráž. Do rozpočtu se ale tento náklad nepropíše najednou: přichází postupně, jak dobíhají staré levnější dluhopisy a nahrazují je nové emise s vyšším úrokem. Francouzský problém proto dnes neleží v tom, zda si Paříž dokáže půjčit, ale kolik místa jí obsluha dluhu postupně ukrojí v rozpočtu.

Podobný tlak zažívá i Německo, Japonsko, Spojené státy a Británie, kde dlouhodobé výpůjční náklady rovněž vzrostly (The Guardian). Francouzské riziko je ale vidět ve spreadu, tedy rozdílu mezi tím, za kolik si půjčuje Francie a Německo. Minulý týden činil 84 až 86 bazických bodů, tedy 0,84 až 0,86 procentního bodu (Boursorama/Reuters, QuiFinanza). Italský spread se pohyboval kolem 78 až 82 bazických bodů (El Economista). Francie tak platí víc než země, která před deseti lety zosobňovala dluhovou krizi eurozóny.

Jak 4 % pomalu ukusují z rozpočtu

Francouzský veřejný dluh dosahuje 3 536 mld. EUR (INSEE). Nepřeceňuje se ale přes noc. Vydané dluhopisy dál nesou původní, nižší úroky až do splatnosti. Tlak vzniká při refinancování: když staré dluhopisy doběhnou, francouzská dluhová agentura AFT je nahrazuje novými emisemi za dnešní vyšší sazby. Letos plánuje vydat zhruba 310 mld. EUR ve střednědobých a dlouhodobých dluhopisech, zatímco v roce 2019 to bylo méně než 210 mld. EUR (Le Figaro, AFT).

V účtech už je změna vidět. V prvním pololetí roku 2026 zaplatila Francie na úrocích 34,5 mld. EUR, o 19 % více než ve stejném období loni (Reuters Breakingviews). Vládní odhady počítají za celý rok 2026 s nákladem 64,8 mld. EUR a v roce 2027 se 74,2 mld. EUR. V roce 2019 to bylo 31,6 mld. EUR (Le Figaro). Každé další euro na úroky tak přímo soutěží s veřejnými službami i se snižováním schodku.

Kdo platí a kdo inkasuje

Noví kupci francouzských dluhopisů dostávají vyšší výnos než v době, kdy si Francie půjčovala za 1 nebo 2 %. Vyšší kupón je výhodný pro pojišťovny, penzijní fondy i střadatele hledající výnos. Držitelé starších dluhopisů stojí na opačné straně obchodu: když výnosy rostou, tržní cena dříve vydaných dluhopisů s nižším kupónem klesá (Notizie.it). Pokud neprodávají, jde o účetní ztrátu. Banky a fondy, které portfolia přeceňují podle trhu, ji ale vidí v rozvahách (Il Messaggero).

Nejzřetelnějšími poraženými jsou budoucí daňoví poplatníci a uživatelé francouzských veřejných služeb. Podle Mezinárodního měnového fondu potřebuje Francie do roku 2029 strukturálně utahovat rozpočet zhruba o 0,8 % HDP ročně, aby svůj dluh stabilizovala (IMF). Premiér Sébastien Lecornu míří pro rok 2027 na schodek kolem 4,9 % HDP, zatímco trajektorie požadovaná EU je blíže 4,3 % (Le Monde). Rozdíl lze zavřít zmrazením výdajů, zvýšením daní nebo obojím.

V Římě a Aténách mezitím vzniká užitečný politický argument. Italští fact-checkeři upozorňují, že srovnání Itálii lichotí i proto, že výrazně vzrostly německé výnosy, nejen proto, že se zlepšila Itálie (Pagella Politica).

Francie si půjčí. Potíž je v rozpočtu.

Dne 20. srpna prodala AFT dluhopisy za 12,5 mld. EUR a poptávka pohodlně převýšila nabídku (Les Echos Investir). Investoři jsou ochotni Francii dál financovat. Jen si za to říkají víc. Evropská centrální banka má nástroj pro nákupy dluhopisů, který má bránit neopodstatněnému tlaku trhu, takzvaný Transmission Protection Instrument. Jeho použití ale předpokládá, že daná země dodržuje rozpočtová pravidla EU. Francie je od července 2024 v unijním postupu při nadměrném schodku, což by obhajobu zásahu komplikovalo (ECB, European Commission).

Francie tedy dál dokáže prodávat dluhopisy. Těžší zkouška bude politická: Paříž musí před prezidentskými volbami v roce 2027 prosadit několik let rozpočtového utahování v řadě, právě ve chvíli, kdy se fiskální disciplína bude prodávat ještě hůř než obvykle.