Francii chybí půl bodu růstu

Ve druhém čtvrtletí francouzské domácnosti zchudly. Jejich kupní síla přepočtená na spotřební jednotku, tedy množství zboží a služeb, které si běžná domácnost může skutečně dovolit po zaplacení daní a při zohlednění inflace, klesla podle zpřesněných národních účtů francouzského statistického úřadu INSEE o 0,6 % (účty INSEE za druhé čtvrtletí). Zároveň INSEE snížil odhad růstu na rok 2026 téměř na polovinu, z 0,7 % na 0,4 % (zářijový přehled INSEE, červnový výhled INSEE). Vláda však sestavila rozpočet s předpokladem růstu o 0,9 % (francouzské ministerstvo financí). Rozdíl mezi rozpočtovým předpokladem a pravděpodobným výkonem ekonomiky je tak už dost velký na to, aby ve veřejných financích otevřel další mezeru.

Méně pracovních míst, nižší spotřeba a slabší daňové příjmy

Za horším výhledem nestojí pouhá změna hodnocení. Ze zpřesněných čtvrtletních údajů zveřejněných na konci srpna vyplynulo, že ekonomika v prvním čtvrtletí klesla o 0,2 % a ve druhém stagnovala. Oba výsledky byly horší, než INSEE předpokládal ještě v červnu (účty INSEE za druhé čtvrtletí). Do podzimu tak Francie vstoupila prakticky bez růstového impulsu.

Nejvýrazněji se oslabení projevuje na trhu práce. Podle INSEE ubude během roku 2026 dalších 52 000 zaměstnaneckých míst po ztrátě 48 000 míst v roce 2025. Nezaměstnanost, která v prvním čtvrtletí dosahovala 8,1 %, má do konce roku vzrůst na 8,6 % (zářijová zpráva INSEE). Lidé při ztrátě zaměstnání nebo obavách o práci obvykle omezují nákupy. Míra úspor francouzských domácností se už pohybuje kolem 17,6 % (prognóza Evropské komise pro Francii), což naznačuje, že rodiny peníze raději odkládají, než aby je vracely do ekonomiky prostřednictvím spotřeby.

Slabší spotřeba a hospodářská aktivita snižují výnos daně z příjmů, DPH i daně ze zisku firem. Současně rostou výdaje na podporu v nezaměstnanosti, takže schodek se prohlubuje z obou stran právě ve chvíli, kdy má vláda jen malý manévrovací prostor. S Francií už Evropská unie vede postup při nadměrném schodku, tedy formální řízení, které ji zavazuje snížit rozpočtový schodek pod 3 % HDP do roku 2029. Nyní přitom dosahuje zhruba 5 % (rozhodnutí Rady o výdajové trajektorii, prognóza Evropské komise pro Francii).

Vyšší náklady na dluh zužují vládě prostor

Evropská centrální banka (ECB), která určuje úrokové sazby pro 20 zemí používajících euro, je 10. září zvýšila o 0,25 procentního bodu (rozhodnutí ECB). U již vydaného francouzského dluhu se změna neprojeví okamžitě. Průměrná splatnost státních dluhopisů činí přibližně osm let (Agence France Trésor), takže vyšší sazby pronikají do rozpočtu postupně: pokaždé, když vláda splatný dluh nahrazuje novým, dražším. Směr je však zřejmý. Výnos francouzských desetiletých dluhopisů vystoupal nad úroveň, za kterou si nyní půjčují Španělsko a Itálie (statistiky státních dluhopisů ECB, To Brief).

Většina Francouzů splácí podle údajů Banque de France dlouhodobé hypotéky s pevnou sazbou, a bezprostřední dopad proto nepocítí (přehled úvěrových sazeb Banque de France). Vyšší náklady zasáhnou nejdříve nové kupující, malé podniky refinancující úvěry s proměnlivou sazbou a samotný stát.

Nejvýraznější srovnání nabízí Německo. Také tam zůstává růst slabý, patrně kolem 0,5 %, Berlín má však dostatečný rozpočtový prostor pro rozsáhlé investice do infrastruktury a obrany. Podle Bundesbank by tyto výdaje mohly do roku 2028 přidat k růstu 1,3 procentního bodu (prognóza Bundesbank). Francie podobnou možnost nemá. Její schodek je na stimulační program příliš vysoký a pravidla EU po ní naopak požadují ozdravení veřejných financí.

Paříž proto musí rozhodnout, z čeho se rozpočtové ozdravení bude skládat a kdy začne. Prudké výdajové škrty nebo zvýšení daní v téměř stagnující ekonomice mohou dále oslabit daňový základ, z něhož vláda čerpá příjmy. Odklad bez rozpočtu, který vychází z realistického odhadu růstu a uvádí konkrétní úspory či nové příjmy, by zase mohl zvýšit náklady na dluh, pokud investoři plánu přestanou věřit. Při růstu o 0,4 % Francie nedokáže splnit dohodnutou cestu ke snížení schodku bez citelných nákladů. O tom, jak velkou část ponesou domácnosti a trh práce, rozhodnou opatření, která Paříž dosud nepředstavila. Tlak by zmírnil pokles výnosů státních dluhopisů, ten však francouzská vláda nemá ve svých rukou.