Francouzská dluhová přirážka dosáhla 94 bodů

Rozdíl mezi výnosem desetiletých dluhopisů Francie a Německa dosáhl na konci obchodování 10. září téměř 94 bazických bodů, tedy 0,94 procentního bodu. Za půjčku francouzské vládě tak investoři požadují skoro o celý procentní bod vyšší roční výnos než za stejně dlouhou půjčku Německu. Jde o největší rozdíl od dluhové krize eurozóny v roce 2012 (Le Monde, DHnet).

Výnosy dluhopisů toho dne rostly v celé eurozóně. Trhy vstřebávaly zvýšení sazeb Evropské centrální banky i cenu ropy Brent poblíž 100 dolarů za barel. Výnos německého desetiletého dluhopisu stoupl přibližně o 5,3 bazického bodu, francouzský podle údajů agentury Reuters zveřejněných serverem Boursorama o 9,8 bodu. Francouzské náklady tak vzrostly zhruba o 4,5 bodu více než německé, což samotný společný otřes nevysvětluje.

Proč právě Francie

Rada guvernérů ECB zvýšila sazbu vkladové facility na 2,50 %. Jde o úrok, který banky dostávají za peníze uložené přes noc u centrální banky (ECB). ECB sice nedokáže zvýšit nabídku ropy ani plynu, vyššími sazbami se však snaží zabránit tomu, aby se zdražování energií přelilo do mezd a cen dalšího zboží a služeb. V zářijové prognóze odhadla srpnovou inflaci energií v eurozóně na 14,3 %, zatímco o měsíc dříve dosahovala 10,3 % (prognóza ECB).

Vyšší sazby zdražují financování všem státům, Francie však navíc platí za stav svých veřejných rozpočtů. Podle prognózy Evropské komise dosáhne její schodek v roce 2026 5,1 % HDP a bez dalších opatření v roce 2027 vzroste na 5,7 %. Veřejný dluh má zároveň překročit 120 % HDP (Evropská komise). Protože schodek neklesá dostatečně rychle, požadují investoři za francouzské dluhopisy vyšší výnos.

Rozdíl je dobře vidět při srovnání s Itálií. Její dluh je vyšší, dosahuje přibližně 138,6 % HDP, schodek se však pohybuje kolem 2,9 % a klesá (UPB). Od konce srpna si proto Francie půjčuje na deset let dokonce o něco dráže než Itálie (Euronews Italia). Italská riziková přirážka vůči Německu se 10. září zvýšila jen asi o tři bazické body, francouzská zhruba o 4,5 bodu (QuiFinanza). Trhy tedy v rámci společného evropského pohybu trestaly především Francii.

Rozpočtové náklady narůstají pomalu

Na rok 2026 naplánovala Francie rekordní emise střednědobých a dlouhodobých dluhopisů v objemu 310 mld. EUR (Agence France Trésor). Každý bazický bod navíc zvyšuje její výdaje, avšak pouze u nových dluhopisů, jimiž stát nahrazuje ty splatné. Průměrná doba splatnosti francouzského dluhu přesahuje osm let, takže většina současných úrokových plateb zůstává zafixována na starších a nižších sazbách (francouzský Senát). Vyšší výnosy proto zatěžují rozpočet postupně, během let refinancování, nikoli během několika týdnů.

Zájem o francouzský dluh zatím nezmizel. Při aukci 3. září stát prodal dluhopisy s výnosem 4,23 %, zatímco o měsíc dříve činil 3,90 %. Objem nabídek přesto dosáhl 2,28násobku prodávané částky (Agence France Trésor). Francie si tedy potřebné peníze půjčila, jen za vyšší cenu. Investoři požadují větší odměnu za riziko, francouzskému trhu se však nevyhýbají.

Krize to není, levné už také ne

V letech 2011 a 2012 dosahovaly rizikové přirážky Itálie a Španělska 500 až 650 bazických bodů. Investoři se tehdy obávali rozpadu eurozóny a banky měly potíže získat financování (výroční zpráva ECB za rok 2012). Francouzských 94 bazických bodů je zcela jiný řád a 10. září nic nenasvědčovalo tomu, že by Francie ztrácela schopnost půjčovat si na trhu.

Francie nyní platí zřetelnou přirážku za stav veřejných financí, její dluhopisový trh však funguje. Bezprostředním problémem je postupné refinancování za vyšší sazby, nikoli nedostatek věřitelů. Rozhodující bude, zda roztříštěný parlament dokáže prosadit výdajové škrty nebo vyšší daně dříve, než rostoucí úroky dále zúží prostor pro změnu. Z jediného obchodního dne nelze určit přesnou příčinu pohybu ani dobu jeho trvání. Směr je však zřejmý: ze států eurozóny nyní trhy žádají vysvětlení veřejných účtů především od Francie.