Náklady na francouzský vládní dluh po ropné blokádě na Blízkém východě vystoupaly na 17leté maximum

V polovině května nesly francouzské státní dluhopisy 3,97 %, nejvíce od roku 2009. Německé dluhopisy se ve stejné době dostaly na 3,18 %, tedy na úroveň nevídanou od roku 2011. Bezprostředním spouštěčem je ropa mířící ke 109 dolarům za barel poté, co blokáda Hormuzského průlivu přiškrtila zhruba pětinu světového obchodu s ropou. Prudký pohyb výnosů ale hlavně ukazuje slabinu, která v Evropě existovala už předtím: státy chtějí znovu zbrojit, jenže účet platí dluhem, jehož úrok právě zdražil.

Od ceny ropy k ceně dluhopisů

Cesta od výpadku v dodávkách ropy k dražšímu státnímu financování vede přes inflační očekávání. Dražší energie zvedají celkovou inflaci, tedy číslo, do něhož vstupují i kolísavé položky jako paliva a potraviny. Ve Spojených státech v dubnu dosáhly spotřebitelské ceny 3,8 %, tažené 17,9% skokem cen energií. Výnos desetiletých amerických vládních dluhopisů se tím dostal nad 4,44 % a globální dluhopisové trhy následovaly.

V Evropě nyní obchodníci přisuzují 87% pravděpodobnost tomu, že Evropská centrální banka v červnu zvýší sazby. Vyšší očekávané sazby tlačí nahoru výnosy všech typů státního dluhu. ECB označuje termínovou prémii, tedy dodatečný výnos požadovaný za držení dlouhodobých dluhopisů v nejistém prostředí, za hlavní důvod růstu výnosů na delším konci křivky. Ještě před touto krizí přitom dlouhodobá inflační očekávání zůstávala ukotvena poblíž 2 %. Investoři tedy neztratili víru v ECB. Jen chtějí vyšší odměnu za svět, který se přes noc stal rizikovějším.

Francie: globální šok naráží na domácí slabost

Více za půjčky dnes platí každá vláda v eurozóně. Francie má ale dvojí problém: k plošnému růstu výnosů se přidává riziko spojené s domácí politikou. Rozdíl mezi francouzskými a německými státními dluhopisy se rozšířil zhruba na 85 bazických bodů (0,85 procentního bodu), zatímco před politickou krizí roku 2024 činil historický průměr 53 bodů.

Francouzský úrokový účet v prvním čtvrtletí 2026 vzrostl o 37 %, na více než 6 mld. EUR. Na celý rok počítá státní pokladna s 59,3 mld. EUR na obsluhu dluhu, což už převyšuje rozpočet na školství. Úroky se tak staly největší jednotlivou výdajovou položkou Francie.

Nejvýmluvnější tržní signál přichází ze srovnání s Itálií. Francie a Itálie si dnes půjčují za prakticky stejné sazby; rozdíl mezi jejich dluhopisy loni v létě klesl na pouhých 5,5 bazického bodu. Tržní hierarchie poslední dekády, v níž byla Francie bezpečná a Itálie riziková, se rozpadla. Sama ECB označuje Itálii za „pozitivní výjimku“ díky rozpočtové disciplíně Říma, zatímco politická roztříštěnost Paříže důvěru oslabuje.

Zbraně a aritmetika, která nevychází

Do tohoto napjatého prostředí vstupuje tlak NATO, aby členské státy do roku 2035 vydávaly na obranu 5 % HDP. Francie je nyní na 2,4 %. Dohnat rozdíl by znamenalo přidat zhruba 75 mld. EUR ročně, zatímco vláda právě nařídila škrty za 6 mld. EUR, aby kompenzovala rostoucí úrokové náklady. Peníze na zbrojení a peníze pohlcované obsluhou dluhu pocházejí ze stejného, zmenšujícího se prostoru.

Francie v této pasti není sama. Španělský rozpočtový dohled AIReF varoval, že Madrid musí do roku 2028 provést úpravy za 15 mld. EUR, aby splnil rozpočtová pravidla EU. Polsko už na obranu vydává 4,8 % HDP, nejvíce v NATO, ale 37 % těchto výdajů financuje dluhem. Německý nový infrastrukturní fond za 500 mld. EUR, přidaný k neomezenému obrannému zadlužení, přiměl ekonomy varovat před porušením rozpočtových pravidel EU.

ECB zasedá 11. června. Christine Lagardeová popsala situaci jako „vrstvený koláč šoků“: každý by byl samostatně zvládnutelný, dohromady vytvářejí neprobádanou kombinaci. Proti ropnému nabídkovému šoku se vyššími sazbami bojuje standardně. Otevřená zůstává otázka, zda to lze udělat bez toho, aby se rozpočtová pozice druhé největší ekonomiky eurozóny dostala pod tlak, který už nepůjde politicky unést.