Německo si půjčí na armádu

Kabinet Friedricha Merze schválil návrh rozpočtu na rok 2027, který počítá s novým zadlužením zhruba 203,6 mld. EUR. Z toho 109,7 mld. EUR má připadnout na armádu (SPIEGEL, RTE). V absolutní částce by se Německo stalo největším jednorázovým dlužníkem eurozóny. Pro zbytek Evropy je ale podstatnější jiná věc: Berlín si upravil vlastní rozpočtová pravidla tak, aby si takový krok mohl dovolit. Většina jeho partnerů stejnou možnost nemá.

Jak si Německo půjčuje mimo vlastní pravidla

Celkové výdaje mají dosáhnout 555,4 mld. EUR. Samotný spolkový rozpočet potřebuje nové půjčky ve výši 118,7 mld. EUR, aby pokryl rozdíl mezi daňovými příjmy a plánovanými výdaji. Vedle něj stojí ještě dva zvláštní zdroje financování: zhruba 54,9 mld. EUR z infrastrukturního fondu a 30 mld. EUR z obranného fondu vytvořeného v roce 2022 (DW).

Právě tyto „zvláštní fondy“ jsou hlavním mechanismem. Vládě umožňují vykazovat nižší schodek v běžném rozpočtu, zatímco si výrazně půjčuje mimo něj. Německá ústavní dluhová brzda, tedy pravidlo omezující strukturální zadlužení spolkové vlády v jednotlivých letech, byla změněna tak, aby se do ní nezapočítávaly obranné výdaje nad 1 % HDP. Jedna právní úprava tak Merzově vládě otevřela prostor mířit do roku 2029 k obranným výdajům ve výši 3,5 % HDP (Bundesregierung).

Účet začne růst rychle. Podle rozpočtových projekcí citovaných serverem Upday se mají úrokové náklady spolkového dluhu téměř zdvojnásobit, ze 41,9 mld. EUR v roce 2027 na zhruba 80,7 mld. EUR v roce 2030. Německá rada pro fiskální stabilitu, která sleduje zadlužování spolku a zemí, už varovala, že tento směr může narazit na unijní dluhová pravidla (Handelsblatt).

Půjčky pro sebe, úspory pro ostatní

Současně Berlín podle uniklého pozičního dokumentu, o němž informoval Marketscreener, tlačí na snížení příštího rozpočtu EU zhruba o 400 mld. EUR. Ze společného rozpočtu se financuje koheze, zemědělství i klimatické programy, tedy položky důležité zejména pro chudší členské státy. Berlín si přepsal vlastní fiskální ústavu, aby mohl víc utrácet za obranu, a zároveň po partnerech žádá, aby ze společné pokladny přijali méně.

Nejostřeji tento nepoměr dopadá na Francii. Paříž se zavázala k vojenským výdajům ve výši 436 mld. EUR do roku 2030, jenže francouzský veřejný dluh už činí asi 117,5 % HDP a úrokové náklady se mají v dlouhém období přiblížit 5 % HDP (Le Figaro, Le Monde). Německo si fiskální prostor otevřelo změnou jedné ústavní klauzule. Francie srovnatelnou cestu nemá a musí se každý rok refinancovat v mnohem těsnějších mezích.

Širší tlak ukazují i dluhopisové trhy. Výnos desetiletého německého Bundu se 6. července pohyboval kolem 2,94 %, zatímco italský desetiletý dluhopis nesl 3,71 %. Spread, tedy rozdíl v ceně půjček mezi oběma zeměmi, činil 77 bazických bodů (Borsa Corriere, Teleborsa). Na první pohled je zúžení rozdílu dobrou zprávou pro Řím. Ve skutečnosti se mezera zavřela hlavně proto, že zdražilo půjčování Německu, ne proto, že by Itálie výrazně zlevnila. Jak upozornila BNP Paribas, strukturálně vyšší sazby zvyšují náklady dluhu ve všech vyspělých ekonomikách (BNP Paribas).

Co za ty peníze vznikne

Generální tajemník NATO Mark Rutte tlačí na Berlín, aby se vyšší výdaje promítly do bojeschopných jednotek a fungujících výrobních kapacit, ne jen do rozpočtových tabulek (NATO). Tady leží skutečný test. Německo má finanční kapacitu táhnout evropské znovuvyzbrojení. Spojencům ale musí ukázat, že rekordní půjčky přinesou nasaditelné brigády, baterie protivzdušné obrany a zásoby munice, ne jen vyšší jednotkové ceny a další dovážené vybavení. Zda s ním Francie a menší členské státy dokážou držet krok bez silnějšího společného financování EU, zůstává po tomto rozpočtu otevřené.