Německo škrtá F126 po €2.3bn

Německo 24. června ukončilo program fregat F126 a zrušilo kontrakt na šest velkých válečných lodí, do něhož už vložilo zhruba 2,3 mld. EUR (BMVg, Euronews). Ministr obrany Boris Pistorius uvedl, že konsorcium vedené nizozemskou společností Damen Naval už nedokázalo dodržet sjednaný harmonogram ani rozpočet. Německé námořnictvo tak z programu nedostane žádnou loď.

Místo F126 chce Berlín pořídit až osm menších fregat MEKO A-200 od německé loděnice TKMS. Konstrukce má být zaměřena na protiponorkový boj, tedy na vyhledávání, sledování a případné ničení ponorek (Defense News, Bundeswehr). Objednávka ale závisí na Bundestagu, německém parlamentu. Balík, o němž by poslanci mohli hlasovat, zatím neexistuje.

Jak starší a ověřený návrh nahradil vlajkový projekt

F126 měl ukázat, že evropské zbrojní firmy dokážou stavět válečné lodě přes hranice. Zakázku v roce 2020 získal nizozemský Damen jako hlavní dodavatel a vedoucí konstrukce, zatímco německé loděnice měly zajistit stavbu. Tento model se rozpadl na zpožděních, problémech se softwarovými rozhraními a obtížném předávání technických plánů německým průmyslovým partnerům (Opex360).

Berlín zvažoval pozdní záchranu projektu přes lodní divizi Rheinmetallu. Podle odhadu ministerstva obrany by ale tato cesta zvýšila celkové náklady nad 18 mld. EUR (Handelsblatt). Zároveň by Německo muselo ustoupit od možných nároků na náhradu škody vůči Damenu, přičemž sám Pistorius naznačil, že jejich vyhlídky nemusely být silné (MarineLink). Ministerstvo se proto rozhodlo projekt utnout.

Nešlo jen o techniku. Šlo o kontrolu: kdo navrhuje, kdo staví, kdo nese odpovědnost a kdo platí, když se harmonogram rozpadne. F126 zapadá do širšího vzorce evropských obranných projektů, které narážejí právě na tyto otázky. Když se partneři nedohodnou, kolik práce připadne firmám z jednotlivých zemí nebo kdo bude držet klíčové technologie, termíny se bortí a náklady rostou. Damen přichází o místo na německém námořním trhu u zakázky, která byla největším poválečným kontraktem Německa v této oblasti (Deutschlandfunk). Berlín tím, že dává přednost starší ověřené národní konstrukci před otevřenou přeshraniční soutěží, vysílá budoucím partnerům jednoduchý signál: když společné kontrakty narazí, práce se může vrátit domů.

Nástroje EU tlačí členské státy opačným směrem. SAFE, nový unijní úvěrový nástroj pro společné obranné nákupy, i Evropský obranný fond nabízejí pobídky k tomu, aby země nakupovaly společně. Nerozhodují ale o tom, jakou fregatu si stát objedná, nenahrazují národní rozpočtovou pravomoc a nepřebírají odpovědnost, když kontrakt selže (European Commission). Mezi bruselským pobízením ke spolupráci a domácí politikou otázky, kdo bude co vyrábět, zůstává velká mezera.

Lodě, které zatím existují jen na papíře

Zrušení programu má význam i mimo loděnice. Německé ministerstvo zahraničí popisuje Baltské moře jako strategickou trasu pro posily a zásobování a spojuje námořní bezpečnost s aktivitou ruských ponorek na severu Evropy (German Foreign Ministry). Spojenci od Berlína očekávají protiponorkové kapacity: sonar, vrtulníky a hlídkové lodě, které mají chránit námořní trasy, kabely a plynovody. Tato očekávání teď stojí na plavidlech, která ještě nebyla objednána.

Polští analytici hodnotí krok podmíněně. Pokud přechod na MEKO přinese lodě rychleji, než by dokázal zablokovaný program F126, bude zrušení bolestivé, ale racionální. Pokud náhradu zpomalí Bundestag, omezené kapacity TKMS nebo spory o konfiguraci, přibude další důkaz pro názor, že Berlín sice mluví o strategických ambicích, ale spojencům nedokáže dát jistotu, co skutečně dodá (Rzeczpospolita Radar). Podle oborových médií by první MEKO mohla dorazit koncem roku 2029, tento termín však zatím nemá parlamentní potvrzení (Naval News).

Ministerstvo může kontrakt zrušit. Co přijde po něm, může zaplatit jen Bundestag. A NATO si může německé protiponorkové kapacity plánovat, jak chce; někdo musí lodě skutečně dodat. Pro spojence bude rozhodující, zda Německo zvolilo rychlejší cestu, nebo jen další podobu odkladu.