Německo vstoupí do francouzských jaderných cvičení

Dvě země, které se nedokázaly shodnout ani na tom, kdo bude řídit vývoj příští generace bojového letounu, teď chtějí sladit vojenské systémy kolem francouzského jaderného odstrašení. Emmanuel Macron a Friedrich Merz 17. července oznámili vznik francouzsko-německé řídicí skupiny pro jaderné otázky, důvěrné konzultace o odstrašení a německou konvenční účast ve francouzském jaderném cvičení (Elysée, Al Jazeera). Na první pohled to zní jako skok k evropské strategické autonomii. Ve skutečnosti jde o užší krok. Právě jeho omezený rozsah je podstatný.

Co Německo skutečně získává

Německo nedostane jaderné hlavice, nebude je spravovat, nezíská právo rozhodovat o jejich použití a nevzniká ani automatická francouzská jaderná záruka pro Berlín. Francouzské odstrašení zůstává národní. Německo dostává pozvání k účasti na nejaderném vojenském zázemí, které francouzské jaderné operace chrání a podporuje: doprovodné stíhačky, protivzdušná obrana, včasné varování, radary a napojení přesných úderů na dočasná rozmístění letounů Rafale (Telegraph, Boursorama/AFP). Sám Merz připustil, že přesná podoba německé účasti se teprve musí vyjasnit (Moneycontrol/AFP).

Ten rozdíl je důležitý, protože Německo už se účastní jaderného sdílení v NATO. V tomto americky vedeném uspořádání jsou americké jaderné zbraně umístěny na evropském území a spojenecké letouny cvičí jejich dopravu k cíli, konečné rozhodnutí o použití si však ponechává Washington (Cambridge University Press). Francouzská linka přidává druhou vrstvu. Tu první nenahrazuje.

Záplata přes průmyslové selhání

Načasování není náhodné. Společný program FCAS/SCAF, evropský vlajkový pokus vyvinout stíhací letoun šesté generace, se ocitl ve vážných pochybnostech poté, co se Dassault a Airbus letos nedokázaly dohodnout na vedení projektu (DW). Když Paříž a Berlín nemohou ukázat průmyslovou jednotu, sahají po strategickém symbolu. Řídicí skupina tuto mezeru vyplňuje: Macronovi umožňuje oživit nabídku širší evropské debaty o francouzském jaderném odstrašení, aniž by Paříž pouštěla z ruky kontrolu, a Merzovi dává možnost ukázat německou iniciativu v evropské obraně bez odklonu od NATO.

Elysejský palác zároveň pojmenoval i konkrétní vojenskou práci: konvenční síly, přesné údery a protiraketovou obranu (Elysée). Řídicí skupina tak má agendu, která může být víc než jen text v komuniké. Otevřená zůstává otázka, zda z ní vzniknou opakovaná cvičení a propojené plánování, nebo zda u komuniké také zůstane.

Východ Evropy neodmítá, ale řadí priority

Země, které jsou vůči Rusku nejvíce vystavené, francouzskou linku neodepisují. Jen ji řadí do jasné hierarchie.

Polsko si s Francií otevřelo vlastní řídicí skupinu pro jadernou spolupráci a ministr zahraničí Radosław Sikorski popsal budoucnost, v níž Spojené státy fungují spíše jako „kavalerie za kopcem“ než jako stálá pěchota na místě (Bankier/PAP). Předběžné rozhovory o trvalých francouzských skladech zbraní v Polsku tento výklad posilují: Varšava v dialogu o francouzském odstrašení vidí užitečné pojištění, nikoli náhradu NATO (Rzeczpospolita).

Litva chce mít k dispozici každou vrstvu, ale v přísném pořadí: nejprve záruky NATO a Spojených států, potom protivzdušnou a protiraketovou obranu a francouzský dialog jen tehdy, pokud posílí řetězec od varování přes rozhodnutí až po nasazené síly (tv3.lt, vz.lt). V Evropě se opakuje stejný vzorec: žádná vláda na přední linii francouzské zapojení neodmítá, ale žádná ho nepovažuje za náhradu americké síly. Pro Pobaltí a Polsko stojí věrohodnost odstrašení na tom, kdo akci schvaluje, které síly ji provedou a jak rychle dorazí. Politická deklarace z Kolína nad Rýnem na tyto otázky neodpovídá.

Francouzsko-německá řídicí skupina pro jaderné otázky je politický kanál s připojenou vojenskou agendou. Po zadrhnutí programu FCAS opravuje bilaterální obraz Paříže a Berlína. Spojencům na východním křídle nabízí další vrstvu konzultací. Nevytváří však evropskou architekturu odstrašení a mimo Paříž se nikdo netváří, že ano. Test věrohodnosti teď leží na Merzovi a Macronovi: zda se z cvičení stane rutina, zda se vyjasní velení a zda se konvenční síly skutečně nasadí. Do té doby Francie a Německo podepsaly směnku na hlavičkovém papíře partnerství, které právě nedokázalo dodat společnou stíhačku.