Německo žádá NATO o €90 billion pro Kyjev

Německý ministr zahraničí Johann Wadephul minulý týden navrhl, aby členové NATO společně přislíbili Ukrajině 90 miliard eur v bilaterální vojenské pomoci. Částka odpovídá úvěru EU schválenému v dubnu. Jen tři dny předtím přitom pět velkých ekonomik aliance zastavilo mnohem skromnější závazné minimum. Mezi tím, co podle Evropy Ukrajina potřebuje, a tím, co jsou její vlády ochotny skutečně platit, tak zůstává hlavní nevyřešený problém evropské bezpečnosti.

Návrh a veto

Na schůzce ministrů zahraničí NATO v Helsingborgu 22. a 23. května Wadephul vysvětlil základní logiku návrhu. Úvěr EU na podporu Ukrajiny ve výši 90 miliard eur, který Rada EU schválila 23. dubna po pádu maďarského veta (Kyiv Independent), má pokrýt zhruba dvě třetiny ukrajinských finančních potřeb na roky 2026 a 2027. Podle ústředí NATO zbývá přibližně 40 miliard eur (N-TV). Wadephul chce, aby tuto mezeru spojenci vyplnili bilaterálními závazky podle váhy svého HDP, přičemž Spojené státy mají být z návrhu výslovně vyňaty (Stern).

Načasování bylo pro německý návrh nepříznivé. Generální tajemník NATO Mark Rutte právě předložil paralelní plán, podle něhož by všech 32 členů aliance dávalo na vojenskou pomoc Ukrajině 0,25 % HDP. Spojené království, Francie, Itálie, Španělsko a Kanada jej zablokovaly. Podpořilo ho jen sedm států (Euromaidanpress, Babel.ua). Rutte pak veřejně připustil: „Nemyslím si, že tento návrh bude předložen“ na červencovém summitu v Ankaře (EU Perspectives). Dělicí čára vede podle velikosti rozpočtů. Země, které už hranici 0,25 % plní, například Nizozemsko, Polsko, pobaltské a severské státy, patří k menším ekonomikám NATO. Pět blokujících států patří k největším.

Komu peníze potečou

Pro Kyjev je úvěr EU bezúročný a jeho splácení je navázáno na ruské válečné reparace, které Moskva odmítá. Pokud reparace nepřijdou, náklady ponesou daňoví poplatníci v EU (Verkhovna Rada). Evropská komise 20. května podepsala memorandum o vyplácení peněz, čímž otevřela cestu k první tranši ve výši 3,2 miliardy eur, očekávané v polovině června (EEAS). Peníze mají pokrýt vojenskou pomoc i civilní podporu rozpočtu, tedy udržet v chodu ukrajinský stát vedle armády.

Klauzule „Made in Europe“ vyžaduje, aby nejméně 65 % obranných výrobků pocházelo od výrobců z EU, Evropského hospodářského prostoru nebo Ukrajiny (defenceukraine.com, GTAI). Chrání to evropské dodavatelské řetězce. Zároveň to směruje zakázky k největším zbrojním firmám na kontinentu.

Dobře je to vidět na Rumunsku. Tamní parlament schválil obranné kontrakty financované z EU v hodnotě 8,33 miliardy eur, včetně bojových vozidel pěchoty Lynx, systémů protivzdušné obrany a muniční továrny (Marketscreener). Hlavním dodavatelem se stal německý Rheinmetall, přestože Bukurešť původně slibovala „téměř 100%“ místní výrobu. Polsko uvádí jiný obraz: premiér Donald Tusk tvrdí, že německý průmysl získává jen 0,37 % polského programu (GTAI). Pravidlo 65 % drží obranné peníze v Evropě, ale přínosy rozděluje nerovnoměrně.

Stejná klauzule omezuje, kolik peněz z úvěru EU se dostane do ukrajinských továren, pokud jejich výrobky nesplní pravidla původu. Ukrajinský obranný průmysl zvýšil kapacitu z 1 miliardy dolarů v roce 2022 na očekávaných 55 miliard dolarů v roce 2026, využívá se však jen 43 % této kapacity (CBS News). Úzkým hrdlem nejsou továrny, ale objednávky.

Po roce 2027 hrozí propad

Devadesát miliard eur je dvouletý most. V návrhu rozpočtu EU na roky 2028 až 2034 počítá Evropská komise pro Ukrajinu zhruba s 88,9 miliardy eur na sedm let. Studie zadaná Evropským parlamentem odhaduje skutečnou potřebu obnovy na 196,5 miliardy eur za desetiletí (EU News Italy). Příští rozpočet navíc vyžaduje jednomyslnost v Evropské radě, tedy možnost veta pro každý členský stát. Stejný mechanismus zdržel současný úvěr o čtyři měsíce, když jej blokovalo Maďarsko.

Samo Německo přitom plánuje podporu snižovat. Ve schváleném rozpočtu na rok 2027 má pro Ukrajinu vyhrazeno 11,6 miliardy eur, od roku 2028 pak částka klesá na 8,5 miliardy eur ročně (Euromaidanpress). Wadephul tedy žádá spojence, aby se zavázali k vyšší pomoci, zatímco Berlín ve vlastním výhledu počítá s nižšími výdaji. Červencový summit NATO v Ankaře ukáže, zda se z těchto čísel stanou závazky. Dosavadní aritmetika spíše vede ke skepsi: státy ochotné platit jsou příliš malé a státy dost velké na to, aby rozhodly, se nechtějí nechat svázat.