Německý fond míjí nové investice

Německý infrastrukturní fond za 500 miliard eur není hotovost připravená k utracení. Jde o dluhový rámec, který byl v březnu 2025 zapsán do ústavy a umožňuje spolkové vládě financovat po dobu dvanácti let silnice, železnice, nemocnice a klimatické projekty mimo běžná pravidla zadlužování. Ta jsou v Německu známá jako dluhová brzda a omezují strukturální schodek spolkového rozpočtu na 0,35 % HDP (Bundestag WD 4-032-26). Úroky ponese spolkový rozpočet. Splácení má začít nejdříve v roce 2044.

Rozdělení je pevně dané: 300 miliard eur má jít na spolkové investice, 100 miliard eur pro země a obce a dalších 100 miliard eur do Fondu pro klima a transformaci (BMF FAQ, Bundesregierung). Číslo v titulku působí mohutně. První rok ale ukázal podstatně skromnější obraz.

Půjčené peníze nahradily staré výdaje

V roce 2025 si vláda přes fond půjčila 24,3 miliardy eur. Spolkové investice se však proti předchozímu roku zvýšily pouze o 1,3 miliardy eur (ifo). Institut ifo z toho vyvodil, že 95 % nového dluhu nezaplatilo dodatečnou infrastrukturu, ale nahradilo výdaje, které už byly v běžném rozpočtu. Institut IW došel jinou metodou k podobnému závěru: podle něj šlo o 86 % a zhruba 12 miliard eur jen převzalo položky, které by jinak hradil řádný rozpočet (Tagesschau).

Mechanismus je poměrně jednoduchý. Zákon požaduje, aby běžný rozpočet držel podíl investic nad 10 %, teprve pak mohou téct peníze z fondu. Pro rok 2026 vláda vykazuje 10,5 %, tedy těsně nad hranicí (BMF Sollbericht 2026). Bundesbank však upozornila na slabé místo: tento poměr byl nad 10 % už před vznikem fondu (Bundesbank). Vláda tak splní vlastní zákonný test, zároveň ale může přesunout staré výdaje do nového nástroje a v běžném rozpočtu si uvolnit prostor na jiné priority.

Ministerstvo financí tento výklad odmítá. Ve své analýze z dubna 2026 tvrdí, že plánované investice z fondu v letech 2025 až 2028 ve výši 168,3 miliardy eur jsou skutečně dodatečné, tedy zhruba 95 % celku (BMF April 2026). Ministerstvo ale počítá plánované alokace. Kritici sledují, co se reálně změnilo ve výdajích a v ekonomice. Spolkový účetní dvůr, Bundesrechnungshof, se přiklonil ke kritikům a jako výrazný příklad přeznačení označil zhruba 16 miliard eur na železniční stavby v roce 2026: výdaje, které už běžely, byly nově zařazeny pod fond (Handelsblatt).

Do konce července 2026 bylo z fondu vyplaceno 51,1 miliardy eur, tedy přibližně desetina celkového rámce (Zeit).

Proč to sleduje zbytek Evropy

Pokud fond nakonec povede ke skutečným stavebním zakázkám, vydělají na tom i němečtí sousedé. Do Německa míří zhruba 28 % polského exportu, převážně průmyslové komponenty, takže reálné oživení výstavby by táhlo i polské dodavatele (Rzeczpospolita). Bundesbank odhaduje, že kombinace infrastrukturních a obranných výdajů by mohla v letech 2025 až 2028 přidat německému HDP kolem 1,3 procentního bodu (Bundesbank).

Ostřejší evropské napětí je ale politické. Německo si vytvořilo ústavní cestu kolem vlastních fiskálních pravidel, zatímco na úrovni EU zůstává nejhlasitějším odpůrcem jejich rozvolňování. Francie podobný postup snadno zopakovat nemůže. Už je v unijním postupu při nadměrném schodku, tedy v režimu dohledu nad zemí, jejíž deficit překračuje pravidla EU. Na desetiletých dluhopisech platí 4,10 %, zatímco Německo 3,25 %, a rozdíl ve veřejném dluhu přesahuje 50 procentních bodů HDP (Le Monde, Sénat). Italský ministr financí Giancarlo Giorgetti tuto asymetrii pojmenoval přímo: pokud EU připouští větší pružnost zadlužování kvůli obraně, stejná logika by podle něj měla platit i pro energetickou bezpečnost (ANSA). Německo si může levně půjčovat na priority, které samo označí za strategické. Země s vyšším dluhem za stejný pokus platí víc, protože investoři jim účtují vyšší úrok.

Fond je skutečný zákon se skutečnou ústavní oporou. Neprokázané zatím zůstává, zda přinese nové investice v rozsahu, který naznačuje objem dluhu. V roce 2025 vedlo 24 miliard eur nových půjček zhruba k 1 až 2 miliardám eur dodatečných výdajů. Pokud bude rok 2026 vypadat podobně, Německo si vytvoří složitou právní konstrukci pro velké zadlužení, zatímco jeho silnice, mosty a železnice porostou jen zlomkem tempa, které by odpovídalo vypůjčeným penězům.