Německo sráží růst na 0.5%

Německá Rada ekonomických expertů, známá jako Sachverständigenrat a patřící k nejvlivnějším poradním orgánům vlády, snížila výhled růstu na rok 2026 z 0,9 % na 0,5 %. Za šest měsíců jde o snížení prognózy o 44 %. Po poklesu v letech 2023 a 2024 tak největší evropská ekonomika vstupuje do čtvrtého roku, kdy se pohybuje kolem stagnace. Předsedkyně rady Monika Schnitzerová uvedla, že hospodářství roste jen díky státním výdajům na obranu a infrastrukturu. Bez veřejných výdajů by se německá ekonomika zmenšovala.

Iluze 500 miliard eur

V březnu 2025 vytvořil Berlín zvláštní fond na infrastrukturu a klimatické investice v objemu 500 mld. EUR. Peníze jsou rozdělené mezi federální projekty (300 mld. EUR), zemské vlády (100 mld. EUR) a fond klimatické transformace (100 mld. EUR). Dluh z tohoto fondu se nezapočítává do německé dluhové brzdy, tedy ústavního limitu pro každoroční zadlužování státu.

Podle institutu ifo, jednoho z hlavních německých ekonomických výzkumných pracovišť, však 95 % nového dluhu získaného přes fond v roce 2025 nevedlo k dodatečným investicím. Vláda přesunula do zvláštního fondu výdaje, které už předtím existovaly v běžném rozpočtu. Z dostupných 24,3 mld. EUR se skutečné investice zvýšily jen o 1,3 mld. EUR. Šéf ifo Clemens Fuest to popsal jako zalepování rozpočtových děr penězi financovanými dluhem.

Ani skutečně nové peníze se do ekonomiky nemusí dostat rychle. Evropská komise upozorňuje, že Německo nemá dost pracovní síly, plánovacích kapacit ani dostatečně rychlé povolovací řízení, aby dokázalo velké investice rychle vstřebat. Peníze tedy na papíře existují. Do reálné ekonomiky se ale dostávají příliš pomalu na to, aby změnily krátkodobý výhled.

Energetický šok na oslabených základech

Bezprostředním důvodem horší prognózy je konflikt s Íránem a téměř úplné narušení lodní dopravy přes Hormuzský průliv, které prudce zvýšilo ceny ropy a plynu. Rada nyní čeká, že inflace v roce 2026 dosáhne 3,0 %, zatímco v listopadové prognóze počítala s 2,1 %.

Tento energetický šok dopadá na ekonomiku, kterou už dříve oslabily tři strukturální změny: ztráta levného ruského plynu po roce 2022, slábnoucí čínská poptávka po německých strojích a autech a přechod k elektromobilům, který přepisuje fungování automobilového průmyslu. Německý exportní model stál na levné energii a silné zahraniční průmyslové poptávce. Obojí se ztenčilo.

Demografická zeď

Nejostřejší varování rady se týká sociálního pojištění. Souhrnné odvody ze mzdy, tedy důchodové, zdravotní, pojištění v nezaměstnanosti a pojištění dlouhodobé péče placené zaměstnavatelem i zaměstnancem, už dosahují 42,3 % hrubé mzdy. Bez reformy mají vzrůst na 45,4 % v roce 2030 a 49,7 % v roce 2040.

Největší tlak přichází ze zdravotního pojištění, kde výdaje od roku 2005 vzrostly o 64 %, zatímco příjmy jen o 31 %. S odchodem silných ročníků do důchodu mají důchodové odvody do roku 2040 stoupnout z 18,6 % na 21,8 %. Rada odhaduje, že rostoucí zátěž by do roku 2035 snížila HDP o 0,5 až 0,9 %.

Členka rady Veronika Grimmová to řekla přímo: „Velikost sociálního státu musí odpovídat růstu země. Nelze dál zvyšovat sociální výdaje, když ekonomika neroste.“

Proč by to mělo zajímat Evropu

Německo tvoří zhruba 29 % HDP eurozóny. Jeho stagnace se proto přenáší přes dodavatelské řetězce i slabší dovozní poptávku do dalších zemí bloku. Evropská centrální banka, která nastavuje úrokové sazby pro všech 20 zemí eurozóny, nyní naráží na nepříjemný rozpor: členka Výkonné rady Isabel Schnabelová prosazuje zvýšení sazeb 11. června, aby zkrotila inflaci taženou energiemi, zatímco německá ekonomika by potřebovala spíše opačný impuls. Jak upozorňuje Bruegel, ECB nemůže zároveň nastavit optimální politiku pro stagnující Německo a odolnější jižní ekonomiky, například Španělsko.

Německý rozpočtový schodek má podle prognózy vzrůst z 2,7 % HDP v roce 2025 na 4,3 % v roce 2027, a překročit tak unijní tříprocentní limit. Země, která dlouhá léta poučovala jižní Evropu o zadlužování, nyní sama vykazuje rostoucí schodek, aniž by za něj dostávala viditelný růst.

Riziko pro další roky má kruhovou logiku: slabý růst zvětšuje schodek, rostoucí sociální náklady zužují rozpočtový prostor a fiskální stimul, který měl cyklus přerušit, pohlcují účetní přesuny a kapacitní omezení. Pro Berlín bude rozhodující, zda se vypůjčené peníze dokážou proměnit v produktivní investice dřív, než naplno dorazí demografický účet.