Německo posílá vojáky do Litvy

Německý ministr obrany Boris Pistorius je tento týden v Litvě, kde sleduje výcvik 45. tankové brigády (Panzerbrigade 45) na území, kde má jednotka do roku 2027 trvale působit. Cílem je zhruba 4 800 vojáků a 200 civilních zaměstnanců na východním křídle NATO (Bundeswehr, litevské ministerstvo obrany). Pistoriova návštěva má váhu hlavně proto, že tento závazek půjde ověřit. Pro největší evropskou ekonomiku je to nejostřejší test, zda dokáže bezpečnostní sliby převést do trvalé vojenské přítomnosti tam, kde by mohl začít konflikt.

Od výstražné přítomnosti k bojové síle

Do roku 2022 stála východní pozice NATO hlavně na mnohonárodních praporních uskupeních. Šlo o malé rotační jednotky v Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Polsku. Jejich role byla spíše politická než vojenská: případný ruský útok měl automaticky vtáhnout do konfliktu několik spojeneckých států (NATO eFP). Tyto jednotky nebyly stavěné na dlouhodobé držení území.

Ruská plnohodnotná invaze na Ukrajinu tuto logiku rozbila. Na summitu ve Vilniusu v roce 2023 schválilo NATO nové regionální obranné plány s předem určenými silami a jmenovanými veliteli, které mají být schopné bojovat od prvního dne (komuniké NATO z Vilniusu). Německá brigáda je jedním z hlavních projevů této změny. Brigáda je formace složená z několika praporů, která má vlastní dělostřelectvo, ženisty, logistiku i velení. Může bojovat samostatně. Její trvalé umístění v zahraničí proto neznamená jen střídání vojáků v dočasném táboře, ale také kasárna, muniční sklady, bydlení pro rodiny, školy a zázemí pro údržbu techniky.

Litva zveřejnila plán postupného přesunu do vojenského prostoru Rūdninkai a lokalit v okolí Vilniusu. Brigáda má i formální identitu v rámci Bundeswehru a samostatnou projektovou stránku litevské vlády. Plány tedy existují. Otevřenou otázkou zůstává, zda je Berlín dokáže provést.

Limity, které Berlín nepřekryje oznámením

Mezi plánem a realitou stojí dva strukturální problémy. Prvním jsou lidé. Bundeswehr dál nedosahuje vlastních cílů pro rozšíření armády a trvalá zahraniční brigáda zatěžuje personální základnu víc než rotační přítomnost. Potřebuje specialisty, civilní zázemí i dost vojáků a techniky na to, aby jednotka fungovala, zatímco Německo plní další závazky vůči NATO.

Druhým problémem jsou peníze. Německá ústavní dluhová brzda, zakotvená v článcích 109 a 115 základního zákona, omezuje federální zadlužování, a tím i obranné výdaje. Trvale umístěná brigáda vytváří opakované náklady: mzdy, provozuschopnost techniky, munici, dopravu a podporu rodin. Politická vůle bývá nejsilnější ve chvíli oznámení. Vojenská věrohodnost se pozná podle toho, zda financování přežije roky rozpočtových sporů.

Proč na tom záleží i mimo německou politiku, vysvětluje geografie. Suvalský koridor, úzký pozemní pás mezi Polskem a Litvou, který odděluje ruskou exklávu Kaliningrad od Běloruska, je jedinou pozemní trasou do pobaltských států (CSIS). Pokud by byl přerušen, posily by se do Estonska, Lotyšska a Litvy nedostaly po silnici ani po železnici. Německá brigáda už přítomná v Litvě snižuje závislost na posilách, které by musely v poslední chvíli projít právě tímto úzkým místem.

Co brigáda nenahradí

Polsko německý závazek vítá, odstrašení v Pobaltí však posuzuje hlavně podle americké přítomnosti. Spojené státy poskytují schopnosti, které dnes žádný evropský spojenec nemá ve velkém měřítku: integrovanou protivzdušnou obranu, zpravodajství a průzkum, logistické sítě i přesné údery dlouhého dosahu. Německá brigáda přidává do prostoru pozemní bojovou sílu. Mezery nad ní ale sama nevyplní.

Také tři pobaltské státy masivně investují do schopností, které mají předsunuté síly doplnit. Přes nástroj SAFE, nový mechanismus EU umožňující členským státům společně si půjčovat na obranné nákupy, plánují zbrojní výdaje přibližně za 12,2 mld. EUR (Defense News). Program vojenské mobility EU mezitím financuje praktické úpravy infrastruktury: zesilování mostů, aby unesly tanky, nebo sjednocování železničních parametrů tak, aby těžká technika mohla překračovat hranice bez zastavení (Evropská komise). Každý z těchto dílů může selhat zvlášť.

Co zůstává otevřené

Veřejně dostupné informace dokládají vážně míněný plán. Nedokládají však, že postupuje podle harmonogramu. Regionální obranné plány NATO zůstávají utajené, takže přesné cíle připravenosti i lhůty pro posílení jednotek nevidí občané ani parlamenty. Skutečnou kontrolu proto umožní jen příjezdy vojáků, dokončená kasárna, předem uložená munice a cvičení v plných stavech. Toto rozmístění je na očích, ale nepatří k politicky okázalým krokům. O to víc ukáže, zda Evropa umí bránit území, kde je nejzranitelnější.