Německo kryje penzijní díru trhy

Na každého člověka staršího 65 let dnes v EU připadají zhruba tři lidé v produktivním věku, kteří odvádějí peníze do důchodového systému (Eurostat). Podle projekcí se tento poměr posouvá ke dvěma (European Commission 2024 Ageing Report). Německá důchodová komise na to odpovídá nejširším reformním balíkem, s jakým v posledních letech přišla některá z velkých ekonomik EU. Stojí na třech nástrojích: doplňku ke státnímu důchodu financovaném přes akciové trhy, postupném zvyšování důchodového věku a přísnějších pravidlech pro předčasný odchod. Berlínský model zatím nikdo nekopíruje. Stejná aritmetika ale čeká všechny.

Kde se průběžný systém láme

Evropské státní důchody stojí na jednoduché dohodě: dnešní pracující ze svých odvodů platí dnešní penzisty. Průběžný systém funguje, dokud je plátců výrazně víc než příjemců. Když se poměr zhoršuje, schodek se musí někam přesunout: do vyšších odvodů, nižších důchodů, pozdějšího odchodu do penze, větší imigrace nebo vyšších transferů ze státního rozpočtu (European Commission 2024 Ageing Report).

Německý doplněk investovaný na akciových trzích se snaží z této smyčky částečně vystoupit. Princip je prostý: lidé si během pracovního života vytvářejí úspory na finančních trzích, takže jejich budoucí důchod nezávisí jen na odvodech další generace. Přechod ale vytváří generaci sevřenou mezi dvěma režimy. Současné důchodce musí někdo dál platit, zatímco mladší pracovníci začínají část peněz směrovat do tržních úspor (Eurostat, OECD). Kapitálová složka demografický účet neruší. Jen mění místo, kde se projeví.

Švédsko už podobné rozdělení používá: z veřejného důchodového odvodu jde 16 procentních bodů do tradičního průběžného systému a 2,5 bodu do financované „prémiové penze“ investované na trzích (Pensionsmyndigheten). Pro Německo z toho plyne úzké poučení. Tržní složka může fungovat jako malý a dobře hlídaný doplněk k silnému státnímu důchodu. Švédský národní kontrolní úřad ale u fondové platformy našel vážné mezery v ochraně spotřebitelů a upozornil, že větší výběr fondů sám o sobě nevede k lepším výsledkům (Riksrevisionen).

Tři země, tři způsoby, jak nést náklady

Francie zvýšila důchodový věk z 62 na 64 let, postupně do roku 2030 (Vie publique). Rozpočtová úspora ale závisí na tom, zda starší lidé skutečně zůstanou v práci. Ve věkové skupině 60 až 64 let ve Francii v roce 2023 pracovalo jen 39,7 % lidí (INSEE). Vyšší důchodový věk bez odpovídajících pracovních míst jen přesouvá lidi na podporu v nezaměstnanosti.

Španělsko dalo přednost vyšším příjmům před pozdějším odchodem do penze. Jeho mechanismus mezigenerační spravedlnosti postupně zvyšuje odvody zaměstnavatelů i zaměstnanců a vytváří rezervní fond pro období, kdy budou do důchodu ve větším počtu odcházet silné populační ročníky (OECD Pensions at a Glance). Pracovníci a firmy platí víc už dnes, aby stát později udržel veřejný důchodový systém.

Itálie už má jeden z nejvyšších důchodových věků v Evropě, 67 let, zároveň ale opakovaně znovu otevírá cesty k předčasnému odchodu, které část úspor mažou. Veřejné výdaje na důchody se pohybují kolem 15 % HDP, tedy mezi nejvyššími hodnotami v EU (European Commission 2024 Ageing Report, OECD Pensions at a Glance).

Každá země si vybrala jinou páku. Žádná se ale nedostala mimo základní omezení: pracující, penzisty, zaměstnavatele a daňové poplatníky nelze ochránit všechny najednou.

Kdo ponese váhu

Pozdější odchod do důchodu a tržně financované doplňky zvýhodňují lidi se stabilní, dobře placenou a fyzicky méně náročnou prací. Mohou pracovat déle a nechat úspory po desetiletí růst. Lidé v manuálních profesích, ti, kterým pracovní dráhu přerušila péče o blízké, nebo lidé se zhoršeným zdravím tuto možnost často nemají (European Commission Pension Adequacy Report, Eurostat). Mladší pracovníci během přechodu nesou dvojí náklad: platí současné důchodce a zároveň si budují vlastní úspory. Správci aktiv vydělávají pokaždé, když do trhů přiteče víc důchodových peněz. Z pravidel pro fondy a z poplatků se tím stává politické téma.

Praktická otázka zůstává stejná: najdou si lidé, po nichž stát chce delší práci, skutečně zaměstnání a udrží si ho? Dokud se nezlepší zaměstnanost starších pracovníků, může vyšší důchodový věk změnit důchodový schodek v problém chudoby (OECD). Německo si vybírá, kam demografický účet přesune. Totéž dělají i ostatní evropské vlády. Většina z nich je jen dál od chvíle, kdy to řekne nahlas.