Německo tlačí na obranné výdaje

Představa, že případné příměří na Ukrajině brzy sníží poptávku po zbraních, se rozpadá. Putin podle NV s odkazem na Reuters odmítá vážná jednání. Spojenecké vlády proto plánují podle scénáře, v němž válka pokračuje. Jejich rozpočty to ukazují jasně. Skutečnou zkouškou už není samotná výše evropských výdajů, ale schopnost ministerstev obrany a výrobců proměnit peníze v použitelnou vojenskou sílu dřív, než si ji vyžádá další fáze války.

Peníze jsou skutečné

Fiskální posun táhne Německo. Kancléř Friedrich Merz navrhl pro rok 2027 obranný rozpočet 109,7 miliardy eur, tedy zhruba pětinu federálních výdajů, a k tomu 11,6 miliardy eur pro Ukrajinu (Bundesfinanzministerium). Berlín chce do roku 2029 dosáhnout cíle NATO ve výši 3,5 % HDP, tedy o šest let dříve, než počítá alianční horizont roku 2035 (Deutschlandfunk).

Polsko je ještě dál. Varšava v roce 2025 vydala na obranu téměř 123,6 miliardy zlotých, z toho 42,4 miliardy na modernizaci. Na roky 2026 až 2027 plánuje nákupy amerických zbraní za více než 45 miliard zlotých (Defence24). Takové závazky vlády připoutávají k továrním objednávkám a dodacím harmonogramům na roky dopředu, tedy i za hranici jakéhokoli hypotetického příměří.

Ne každá evropská metropole se pohybuje stejným tempem. Španělský premiér Pedro Sánchez odmítl rámec 5 % HDP, který navrhl generální tajemník NATO Mark Rutte: nejméně 3,5 % na základní vojenské potřeby a dalších 1,5 % na odolnost státu a infrastruktury (NATO, El Mundo). Španělsko bylo jediným spojencem, který návrh odmítl. Sánchez tvrdí, že státy se mají posuzovat podle toho, co dokážou nasadit, nikoli podle toho, kolik utratí. Slovenský premiér Robert Fico, který mluví o přímých kanálech na Putina i Zelenského, ale bez viditelného výsledku (Aktuality, Denník N), je méně důležitý jako prostředník než jako politické krytí pro vlády, které chtějí brzdit vojenské závazky a přitom mluvit o míru.

Kde se peníze zasekávají

Rychlý růst výdajů odhaluje výrobní problém, který samotná ministerstva financí nevyřeší. Německo zastavilo program fregat F126 kvůli zpožděním a růstu nákladů. Projekty Eurodrone a stíhací letoun FCAS zůstávají za plánem (ZEIT). Polský premiér Donald Tusk varoval, že nadcházející měsíce mohou být „opravdu kritické“: ne kvůli plné invazi, ale kvůli omezeným ruským provokacím proti infrastruktuře nebo hranicím, které by mohly otestovat, zda NATO zareaguje jednotně (TVN24, BBC).

Evropští spojenci a Kanada přislíbili na roky 2026 a 2027 zhruba 70 miliard eur ročně ve vojenské podpoře Ukrajiny (DW). EDIP, tedy unijní program pro obranný průmysl, má dlouhodobými objednávkami raket, systémů protivzdušné obrany a dronů převést nákupy z nouzového režimu do víceletých kontraktů (DG DEFIS). SAFE, společný unijní fond na obranné nákupy ve výši 150 miliard eur, má tuto poptávku nasměrovat hlavně do evropských továren.

Veřejnost ale stále nevidí, zda se Evropa díky těmto penězům skutečně stává připravenější. Cíle NATO v oblasti schopností, harmonogramy dodávek interceptorů i stav muničních zásob zůstávají utajené. Evropská komise sleduje hlavně vstupy, tedy rozpočtové přísliby a plánované výrobní linky, nikoli výstupy, jako jsou nasazené jednotky nebo míra připravenosti. Podle Open Gate Italia Itálie snížila svou žádost z fondu SAFE ze 14,9 miliardy eur na 5 miliard eur. I vlády, které jsou formálně na palubě, si tedy nechávají prostor pro pomalejší vstřebání celé změny.

Úzké místo leží mezi ministry, kteří oznamují rozpočty, a nákupními úřady, loděnicemi a raketovými továrnami, které mají dodat výsledek. Ministerstva obrany podepisují smlouvy. Akviziční úřady řeší technické zadání, testování a dodavatele. Zbrojovky určují výrobní termíny. Když se zastaví kterýkoli článek řetězce, jak ukazuje německé zrušení fregat, peníze zůstávají na papíře a jednotky bez vybavení. Evropští ministři umějí sečíst rozpočty. Teď musí prokázat, že za ně nakupují munici, interceptory a jednotky, s nimiž by Rusko muselo reálně počítat.