Řecko blokuje sankce kvůli tankerům

Mezi 30. červnem a 11. červencem klesl počet plavidel, která v Azovském moři vysílala svou polohu, o 55 % (NV.ua/ISW, Adevărul). Rusko zároveň dočasně uzavřelo Kerčský průliv a Donsko-azovský kanál pro žádosti o lodní dopravu (Berlingske). Ministerstvo zemědělství v Moskvě začalo připravovat pozemní náhradní trasy (Al Jazeera). Nejsilnějším důkazem zde nejsou ukrajinská hlášení, ale ruské chování: když lodě mizí ze sledovacích systémů a vodní cesty se zavírají, tlak zjevně funguje.

Dvou týdenní ukrajinská námořní kampaň vytváří skutečné tření v logistickém řetězci, který zásobuje okupovaný Krym a jižní frontu palivem, nákladem a vojenskými dodávkami. Kyjev útočí na stejnou palivovou a přepravní síť, kterou chce Evropská unie omezit sankcemi. Jenže evropské sankce se zasekly.

Na co Ukrajina míří

Ukrajina neloví jednotlivé lodě kvůli efektu. Míří na systém, který za nimi stojí: sklady paliv, rafinerie, tankery, trajekty, vlečné lodě a pobřežní nákladní plavidla, tedy infrastrukturu, která mění ropu v naftu a dopravuje ji tam, kde ji ruská armáda potřebuje. Německá média to popsala jako souběžný tlak na zpracování paliv, jejich skladování a námořní dopravu směrem ke Krymu (tagesschau, Deutschlandfunk).

Kyjev nemusí potopit každé plavidlo. Stačí, aby Rusko muselo přesměrovávat náklad, rozptylovat zásoby paliva, uzavírat vodní cesty a přesouvat dodávky na delší pozemní trasy. Náklady na udržování jižní fronty tím postupně rostou (t-online).

Ukrajina tvrdí, že během zhruba devíti dnů zasáhla více než 100 plavidel. Dánská a kyperská média tato čísla převzala, zároveň je ale označila za ukrajinské informace, nikoli nezávisle ověřená data (Politiken, Euronews Greek). Pevnější oporou zůstává chování samotného Ruska: lodě mizí ze sledovacích systémů, kanály se zavírají a úřady veřejně oznamují náhradní plány.

Řecko blokuje to, co Ukrajina bombarduje

Ukrajina útočí na lodě a palivová zařízení. Evropská unie se snaží téže síti ztížit pojištění, servis a financování. Dne 15. července se velvyslanci členských států při EU v Coreperu, tedy výboru připravujícím rozhodnutí Rady, nedohodli na 21. sankčním balíku. Ten měl zpřísnit pravidla pro lodě takzvané stínové flotily a pro přepravu LNG (Handelsblatt, Baird Maritime).

Sankce v oblasti zahraniční politiky EU vyžadují podle článku 29 Smlouvy o Evropské unii jednomyslnost. Prakticky to znamená, že jeden členský stát může celý balík zablokovat nebo zředit (Article 29 TEU). Řecko tuto možnost využilo.

Atény tvrdily, že balík poškodí evropskou konkurenceschopnost. Podle dostupných zpráv přepravily lodě řeckých vlastníků v květnu 2026 asi 15 % ruského vývozu ropy a během tří let vydělaly nejméně 4 miliardy dolarů v rámci legálního režimu cenového stropu (Newsit/Reuters, FinanceNews). Atény se stavěly také proti omezení přepravy ruského LNG do třetích zemí. Řecká obchodní expozice není abstraktní řeč o konkurenceschopnosti: patří do ní i společnost Dynagas, jejíž specializovaná flotila arktických tankerů je postavena právě pro trasu Jamal LNG (Euronews Greece).

Obchodní a politický rozpor

Dobře to ukazuje Rumunsko. Ukrajinské údery oslabují ruské zásobovací trasy, což je z hlediska východního křídla NATO užitečné. Dne 5. června ale v rumunském přístavu Constanța explodoval ukrajinský námořní dron poté, co Kyjev oznámil ztrátu kontroly nad čtyřmi drony, pravděpodobně kvůli ruskému elektronickému boji (Adevărul). Blízkost války vytváří rizika; regulační reakce přitom dál závisí na tom, zda je konkrétní plavidlo na příslušném sankčním seznamu.

Z dostupných informací plyne poměrně jasný závěr: unijní jednomyslnost nyní chrání obchodní zájmy uvnitř stejného námořního systému, který se Ukrajina snaží narušit, přinejmenším tam, kde řecké námitky směřují k lodní dopravě a přepravě LNG. Drony se pohybují rychleji než diplomacie. Dokud 21. sankční balík neprojde, zůstávají evropské právní nástroje na zvyšování ruských logistických nákladů zmrazené, zatímco ukrajinské fyzické nástroje dál pracují.