Řecko tlačí na přepsání libyjské hranice

Nejdůležitější spor o hranice ve východním Středomoří se nevede na pozemní hranici, ale v souřadnicích námořních map. Řecká a libyjská delegace dokončily 27. července v Aténách třetí kolo technických jednání, při nichž porovnávaly právní argumenty o tom, kde se jižně od Kréty setkávají jejich námořní zóny (ERT, ProtoThema). Formálně jde o proceduru. Politicky o víc: Atény chtějí s Libyí dohodnout námořní hranici, která oslabí turecko-libyjské memorandum z roku 2019, tedy dohodu, jež řecké ostrovy z mapy východního Středomoří prakticky odsunula.

Řecký postup má srozumitelnou logiku i zjevnou slabinu. Opírá se o partnera, který jen obtížně mluví jedním hlasem.

Memorandum, které si Kréta nemůže dovolit

V listopadu 2019 podepsalo Turecko s libyjskou vládou sídlící v Tripolisu memorandum, které zacházelo s jejich pobřežími jako s přímo protilehlými. Linie, již obě strany zakreslily, přiznala řeckým ostrovům, především Krétě, téměř nulovou váhu při vymezování námořních zón. Podle Úmluvy OSN o mořském právu, hlavní mezinárodní smlouvy pro určování námořních hranic, přitom ostrovy běžně vytvářejí stejné námořní zóny jako pevninské pobřeží, pokud nejde o neobyvatelné skály (UNCLOS). Kréta je velký a trvale obydlený ostrov. Memorandum s ní nakládá, jako by sotva existovala.

Lídři EU dohodu během několika týdnů odmítli. Evropská rada, v níž hlavy států a vlád určují politický směr Unie, uvedla, že memorandum zasahuje do svrchovaných práv třetích států a nemůže zavazovat země, které jeho stranou nejsou (European Council). Politické odmítnutí bez konkurenční dohody ale memorandum ponechalo v tureckých a libyjských diplomatických spisech. Ankara se o ně dál opírá při nárocích na jurisdikci jižně od Kréty.

Řecká strategie a její nejslabší místo

Řecká odpověď je trpělivá: vtáhnout Libyi do samostatné dvoustranné dohody o hranici jižně od Kréty. Pokud se obě země shodnou na vlastní linii, bude pro Ankaru výrazně těžší tvrdit, že memorandum z roku 2019 je jedinou existující dohodou.

Problém leží uvnitř Libye. Země je od roku 2014 rozdělena mezi soupeřící vlády. Sněmovna reprezentantů sídlící na východě podle dostupných informací turecko-libyjské memorandum nikdy neratifikovala, takže jeho domácí právní opora je sporná ještě předtím, než se začne řešit mezinárodní právo (Ahram Weekly). Řecko potřebuje, aby se konkurenční libyjské instituce udržely u jednacího stolu dost dlouho na to, aby vznikly souřadnice použitelné v budoucí smlouvě nebo případně před Mezinárodním soudním dvorem.

Společný technický výbor jednal podruhé 10. června v Tripolisu a potřetí se sešel v Aténách. Podle řeckého shrnutí zatím rozhovory nepřinesly ani dohodnuté souřadnice, ani návrh smlouvy (ERT).

Turecká právní pozice je užší, než naznačuje veřejná debata. Ankara netvrdí, že ostrovy se nikdy nepočítají. Argumentuje tím, že mezinárodní soudy někdy ostrovům snížily účinek při vymezování mořských zón, pokud by jejich plná váha vedla k nepřiměřenému výsledku. Tato argumentace má v judikatuře oporu (ICJ Libya/Malta, Daily Sabah). Snížit ostrovu účinek a téměř ho vymazat jsou ale dvě různé právní operace. Memorandum z roku 2019 stojí blíž té druhé.

Proč situaci sledují Řím a Nikósie

Itálie čte Libyi především přes energii a migraci. Plynovod GreenStream spojuje libyjská naleziště se Sicílií a italští ministři Guido Crosetto a Antonio Tajani rámují stabilitu jižního Středomoří jako přímý ekonomický zájem (Formiche).

Nejcitlivější pozici má Kypr. Evropské energetické firmy rozvíjejí plynová pole v kyperských vodách a zahájení těžby se plánuje od roku 2028 (Phileleftheros). Pokud turecká mapa získá legitimitu v jedné části východního Středomoří, budou se kyperské nároky na moři snáze zpochybňovat jinde. Turecko navíc memorandum podpořilo vojenskou přítomností v Libyi, což z dohody z roku 2019 dělá dokument, který nelze přepsat jen právní argumentací (Les Clés du Moyen-Orient).

Atény, které zároveň blokují nejnovější unijní sankční balík proti Rusku, aby chránily svůj lodní sektor, sázejí na to, že pomalé technické kreslení map může převážit politické memorandum. Řecko má zatím právní strategii, jejímž nejslabším článkem je stát, který potřebuje jako partnera.