Řecký štít za €3.1bn stojí na kódu

Řecko a Izrael mají 31. srpna podepsat dohody v hodnotě zhruba 3,1 miliardy eur na systém Achilles Shield, vícevrstvou síť protivzdušné a protiraketové obrany (Cyprus Mail, Breaking Defense). Řecko má díky nim získat tři izraelské rodiny interceptorů proti dronům, střelám s plochou dráhou letu i balistickým hrozbám. Podle izraelských médií by zároveň šlo o největší obranný export v historii země (Calcalist Tech).

Skutečná hodnota kontraktu ale nebude ležet jen v odpalovacích zařízeních a raketách. Rozhodne také to, kdo bude ovládat software, dodavatelský řetězec a pozdější modernizace.

Co Řecko kupuje

Program spojuje tři systémy: SPYDER od Rafaelu proti krátkým a středním hrozbám, například dronům, Barak MX od Israel Aerospace Industries jako modulární střední vrstvu a David’s Sling od konsorcia Rafael/Raytheon proti střelám s plochou dráhou letu a balistickým raketám (Jerusalem Post, Hurriyet Daily News).

Nejde o tři oddělené nákupy. Všechny vrstvy mají být napojené na jednotné velitelské centrum podle izraelského integrovaného modelu a se softwarem využívajícím prvky umělé inteligence. Centrum by propojilo senzory, odpalovací zařízení, stávající řecké baterie Patriot i nové izraelské interceptory, aby velitelé mohli ke každé přilétající hrozbě přiřadit vhodnou zbraň (AeroTime, i24NEWS).

Ministr obrany Nikos Dendias uvedl, že plné operační schopnosti má systém dosáhnout do 35 měsíců, a to postupnými dodávkami, nikoli jednorázovým předáním. Nejvyšší řecký kabinet pro národní bezpečnost program schválil 23. července (Breaking Defense).

V Tel Avivu mají dohody podepsat řecké ředitelství pro obranné zakázky a izraelský úřad pro obranně-exportní spolupráci, u stolu mají být i izraelští dodavatelé. Jde tedy o nákupní a realizační aparát, ne o diplomatickou kulisu pro obecné memorandum (Calcalist Tech).

Otázka zdrojového kódu

Atény si podle dostupných zpráv vyjednaly dvě ústupky, které mají omezit klasickou past zahraničních zbrojních nákupů: průmyslovou závislost a uzamčení v cizím softwaru. Řecká média uvádějí, že nejméně 25 % hodnoty programu, tedy více než 700 milionů eur, má připadnout zhruba dvanácti řeckým subdodavatelům (SKAI). Několik médií zároveň píše, že Řecko požadovalo přístup ke zdrojovému kódu klíčového softwaru pro velení a řízení (Strategist Cyprus, Naftemporiki).

Obě informace jsou podstatné, ale zatím příliš obecné. Z dostupných zpráv není jasné, zda „přístup ke zdrojovému kódu“ znamená plný zdrojový kód, práva uložená u třetí strany pro krizové případy, svrchovanou možnost konfigurace systému, nebo užší technický režim. Text smlouvy, platební milníky, podmínky doplňování interceptorů i náklady během životního cyklu zůstávají neveřejné.

Zda si systém promluví s NATO

Řecko tento systém kupuje kvůli své mapě. Achilles Shield je navržen kolem Egejského moře, Thrákie, řeckých ostrovů a východního Středomoří; jako hlavní regionální faktor se v dostupných zprávách uvádí Turecko (DefenseRomania). Hrozby jsou geograficky konkrétní, časové okno úzké a Izrael má čerstvou operační zkušenost s vícevrstvým zachycováním. Rychlost a ověřená technika v řeckém rozhodování převážily nad kolektivními evropskými alternativami.

Hodnota pro NATO bude záviset na tom, zda se Achilles dokáže napojit na alianční integrovaný systém protivzdušné a protiraketové obrany, tedy rámec, který propojuje národní senzory a zbraně do společného obrazu vzdušné situace (NATO). Řecké baterie Patriot už mají rozhraní pro datové linky NATO, odborníci ale upozorňují, že stále potřebují celkovou modernizaci schopností.

Praktickou váhu ukazuje Bulharsko. Sofie se opírá o staré systémy sovětského původu s omezenou kapacitou proti dronům a pod koordinací NATO se spoléhala na řeckou podporu bateriemi Patriot a letouny F-16 (BTA, Mediapool). Silnější řecká vrstva protivzdušné obrany by mohla tento deštník rozšířit. Izraelská architektura ušitá na míru, ale špatně propojená s aliancí, by stejný efekt nepřinesla.

Evropa mezitím staví několik štítů najednou, každý s jinými dodavateli, softwarem a municí. Německá iniciativa Sky Shield kombinuje německý IRIS-T, americký Patriot a izraelsko-americký Arrow (BR). Francie tuto iniciativu i dohody typu Achilles kritizuje, protože podle ní odsouvají francouzsko-italský systém SAMP/T NG a oslabují evropskou průmyslovou suverenitu (Opex360). Také vlastní nástroje EU pro obranný průmysl mají nákupy směrovat k evropským dodavatelům (European Commission, Council). Achilles míří opačným směrem.

Otázku závislosti mohou Atény rozptýlit jen tím, že zveřejní dost ze smluvní architektury: kdo řídí modernizace, datové linky, doplňování munice a práva ke zdrojovému kódu. Do té doby platí, že Řecko si koupilo rychlost. Zda si koupilo i nezávislost, zůstává v přílohách smlouvy, které mimo nákupní aparát nikdo neviděl.